20 Cdo 5656/2016 — Nejvyšší soud

20 Cdo 5656/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2017 Spisová značka:20 Cdo 5656/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5656.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dovolání Exekuce Dotčené předpisy:§ 256 odst. 2 o. s. ř. § 36 odst. 4 předpisu č. 120/2001Sb. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 5656/2016U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné FAGIANO HOLDINGS LTD., se sídlem v Nikósii, Stasinou & Boumpoulinas č. 3, 1 st Floor, registrační číslo HE 291556, 1060, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavské náměstí č. 12, proti povinné Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5, Jinonice, U Trezoru č. 921/2, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 745/24, pro 129 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Exekutorského úřadu v Přerově pod sp. zn. 103 Ex 53409/15, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 12 Co 60/2016-60, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 12 Co 60/2016-60, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad v Přerově (dále jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 103 Ex 53409/15-14, zamítl exekuční návrh oprávněné (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II) a zavázal oprávněnou k povinnosti zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů částku 800 Kč (výrok III). S odkazem na závazný pokyn Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2015, č. j. 67 EXE 4735/2015-15, dovodil, že exekuční návrh důvodný není, neboť oprávněná není aktivně věcně legitimována, když právo na plnění jí z předkládaného exekuční titulu nevyplývá a převod práva po vydání exekučního titulu zákonem předepsaným způsobem neprokázala. Tento závěr nemůže zpochybnit ani poukaz oprávněné na ujednání účastníků smlouvy o nepřímém zastoupení postupníka postupitelem, které je součástí smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené před vydáním exekučního titulu. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné rozhodnutí soudního exekutora změnil tak, že se exekuční návrh nezamítá. V rozhodnutí odvolací soud zdůraznil, že po vydání exekučního titulu z pohledu ustanovení § 36 odst. 3 a 4 zákona č. 20/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“ nebo „ex. ř.“), není právně významnou skutečností z hlediska přechodu práva nebo povinnosti uzavření smlouvy o postoupení pohledávky před vydáním exekučního titulu, ale oznámení o postoupení pohledávky doručené povinné dne 11. 9. 2015 (tj. po vydání exekučního titulu). Právě doručením tohoto oznámení dochází podle odvolacího soudu ke změně právní situace a postavení účastníků smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené před vydáním exekučního titulu obsahující dohodu podle § 530 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť postupitel ztrácí své oprávnění, resp. i povinnost pohledávku vymáhat, a dále se i vypořádat s postupníkem, na kterého v celém procesu vymáhání pohledávky (zahrnující jak nalézací tak i vykonávací řízení) přechází právo pohledávku dále vymáhat. Do oznámení postoupení pohledávky není oprávněn pohledávku vymáhat postupník, po doručení oznámení pak pohledávku nemůže vymáhat postupitel. Odvolací soud tím měl věcnou aktivní legitimace oprávněné označené v návrhu za prokázanou. Dále učinil závěr, že soudním exekutorem odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu se danou problematikou zabývala jen ve vztahu k nalézacímu řízení, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3112/2009 pak odpověď na otázku ohledně osudu pohledávky po ztrátě oprávnění postupitele ji vymáhat v exekučním řízení v důsledku oznámení o postoupení pohledávky nedává. Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním, které bylo dáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2016, povinná. I když jí dosud nebylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, seznámila se s ním (potvrdila, že se dostalo do její dispozice) dne 14. 9. 2016, a proto je lze mít za včasné. K přípustnosti dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výkladu otázky aktivní věcné legitimace oprávněné je v rozporu s právní praxí dovolacího soudu. Oponovala názoru oprávněné, že subjektivní přípustnost dovolání povinné dána není. V této souvislosti zdůraznila, že přípustnost dovolání upravuje § 237 o. s. ř. a je-li v textu tohoto ustanovení slovní spojení „Není-li stanoveno jinak,…“, pak je tím výslovně odkazováno na ustanovení § 238 o. s. ř. Pokud by totiž „jinak“, tak jak poukazuje oprávněná, stanovil exekuční řád, musel by tuto výluku stanovit výslovně. To žádné ustanovení exekučního řádu nečiní a oprávněná ani na konkrétní ustanovení neodkazuje. Odkaz na právní teorii či neprojevený úmysl zákonodárce je nedostatečný. Pověření exekutora není rozhodnutím a nelze je napadnout odvoláním, natož dovoláním proti jiným úkonům soudu (či soudního exekutora), která na rozdíl od pověření rozhodnutími jsou, tj. i proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu oprávněné na nařízení exekuce nemůže podat opravný prostředek výlučně oprávněná, jak dovozuje. Takový výklad by byl v rozporu s § 55c odst. 1 ex. ř., který umožňuje všem účastníkům řízení podat do rozhodnutí soudního exekutora, které lze mít se všemi důsledky za soudní rozhodnutí závazné pro účastníky řízení a všechny orgány, odvolání. Právo podat odvolání je výlučně odňato ve vztahu k rozhodnutím uvedeným v § 55c odst. 3 a odst. 5 ex. ř. Argumentuje-li oprávněná, že v situaci, kdy soudní exekutor zamítl její exekuční návrh, má právo na opravné prostředky pouze ona, není tomu tak proto, že by zákon obsahoval výslovnou výluku, která by objektivně bránila povinné podat proti rozhodnutí odvolání. Je tomu jen proto, že povinná není subjektivně takovým rozhodnutím dotčena na svých právech. V případě změny rozhodnutí o zamítnutí exekučního návrhu odvolacím soudem však již na svých právech dotčena je a odvolání povinná podat může. Zcela nepřípadný je i argument oprávněné, že nelze přiznat povinné právo na dovolání proto, že by se oprávněný „dostal do postavení „užitečného idiota“, jehož odvolání by otevřelo cestu pro jinak nepřípustný opravný prostředek povinné a následně pro negování positivního výsledku odvolacího řízení“. Dále podle názoru dovolatelky odvolací soud v rozporu s praxí dovolacího soudu posoudil otázku „učinění a významu oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi podle § 526 odst. 1 obč. zák.“, včetně otázky „kdo je oprávněn toto oznámení vůči dlužníkovi s právními důsledky předvídanými zákonem učinit“ a otázky „výkladu ustanovení § 530 odst. 1 obč. zák.“. V rozporu s ustálenou soudní praxí a zákonem odvolací osud posoudil i řadu procesních otázek, tj. zda (ne)musí odvolací soud nařídit ve věci přezkumu usnesení o zamítnutí exekučního návrhu jednání, zda má dovolací soud provádět dokazování a šetření potřebná pro změnu usnesení o zamítnutí exekučního návrhu, jakým způsobem se v tomto případě provádí dokazování a vyhodnocení některých zjištění jako nesporných. V rozporu s názorem Ústavního soudu vyřešil otázku, zda je třeba doručit odvolání proti usnesení o zamítnutí exekučního návrhu, jakož i samotné rozhodnutí odvolacího soudu o tomto odvolání, povinné. Řízení tak zatížil procesní vadou. Dovolatelka připomenula, že proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2015, č. j. Cmo 432/2014-326, tj. exekučnímu titulu, kterým byla pravomocně zavázána zaplatit částku 129 400 000 Kč s příslušenstvím Mgr. S. z titulu náhrady škody, podala dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. S ohledem na neexistenci odkladného účinku dovolání a přesvědčení o věcné nesprávnosti exekučního titulu přesto dne 7. 9. 2015 uhradila zcela exekučním titulem přiznanou pohledávku na bankovní účet Mgr. S. O splnění povinnosti informovala Mgr. S. dopisem ze dne 8. 9. 2015 a ten potvrdil převzetí peněz ve svém vyjádření k dovolání dne 18. 12. 2015. Dne 11. 9. 2015 zanechal Mgr. S. na pobočce povinné oznámení o postoupení pohledávky, v němž velmi překvapivě informoval povinnou, že exekučním titulem přiznaná pohledávka včetně příslušenství byla postoupena na nynější oprávněnou, které má být poskytnuto finanční plnění (v t