20 Cdo 588/2022 – Nejvyšší soud

20 Cdo 588/2022-1091 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobců 1) J. N., narozeného dne XY, bytem XY, 2) J. N., narozeného dne XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova č. 40, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, identifikační číslo osoby 00007064, 2) Technické správě komunikací hl. m. Prahy, a. s., sídlem v Praze 1, Řásnovka č. 770/8, identifikační číslo osoby 03447286, 3) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774, 4) Hlavnímu městu Praze, sídlem v Praze 1, Mariánské nám. č. 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, 5) Městské části Prahy 6, sídlem v Praze 6, Čs. armády č. 23, identifikační číslo osoby 00063703, zastoupené JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova č. 2863/50, o vydání věci, o žalobě pro zmatečnost podané 4) žalovaným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2015, č. j. 11 Co 46/2015-610, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 271/2005, o dovolání 4) žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2021, č. j. 4 Co 200/2020 – 1040, t a k t o: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2021, č. j. 4 Co 200/2020 – 1040, se mění tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2020, č. j. 11 Co 46/2015-979, se mění tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. října 2014, č. j. 13 C 271/2005-582, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2015, č. j. 11 Co 46/2015-610, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. července 2015, č. j. 11 Co 46/2015-610, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. října 2014, č. j. 13 C 271/2005-582, jímž bylo odmítnuto jako opožděné odvolání 4) žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. února 2014, č. j. 13 C 271/2005-467 (dále také jen „rozsudek“), a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení podal 4) žalovaný z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, žalobu pro zmatečnost. Uvedl, že mu rozsudek nebyl řádně doručen, když byl zaslán jeho tehdejšímu právnímu zástupci do datové schránky, ačkoliv součástí tohoto rozsudku byl geometrický plán, jehož povaha (originál v listinné podobě) neumožňovala doručení elektronickou formou (k tomu odkázal na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2018, sp zn. 19 Co 12/2018). Odvolání proto podal včas, byť ještě nezačala běžet lhůta k odvolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1199/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 202/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2007, sp. zn. 20 Cdo 1374/2006). Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2020, č. j. 11 Co 46/2015-979, žalobu pro zmatečnost zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že 4) žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 4 800 Kč a ve vztahu mezi ostatními účastníky (žalobci vůči ostatním žalovaným a žalovaní navzájem) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že v tomto případě nebyl důvod zmatečnosti dán, neboť usnesením, jenž napadl 4) žalovaný, nebylo řízení skončeno. K odvolání 4) žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. října 2021, č. j. 4 Co 200/2020-1040, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil, ve výroku II. změnil výši náhrady nákladů řízení na 5 400 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V důvodech svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že rozsudek byl 4) žalovanému doručen do datového schránky jeho předchozího právního zástupce a pro posouzení včasnosti jím podaného odvolání je rozhodující, že byl rozsudek úplný ve výroku, odůvodnění i správném poučení o možnosti podat opravný prostředek proti němu. Naopak relevantní pro posouzení včasnosti odvolání není to, zda byl geometrický plán 4) žalovanému doručen v nečitelné podobě či v rozporu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konversi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o elektronických úkonech“. Takový nedostatek navíc mohl 4) žalovaný namítat bezprostředně po doručení rozsudku žádostí o jeho opětovné doručení, jakož i mohl podat blanketní odvolání, což ovšem neučinil, a ani následně nepožádal o prominutí zmeškání lhůty. Soud prvního stupně tedy správně žalobu pro zmatečnost zamítl, nicméně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, se jednalo o žalobu přípustnou. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal 4) žalovaný dovolání. Namítl, že odvolací soud postupoval nesprávně při právním posouzení otázky, zdali bylo možné rozsudek doručovat do datové schránky účastníků řízení, a tedy zdali takovým doručením započala dovolateli běžet lhůta k podání odvolání proti rozsudku. Uvedl, že do datové schránky jeho tehdejšího právního zástupce byla dne 28. května 2014 doručena datová zpráva, která obsahovala text samotného rozsudku a prostý sken geometrického plánu. Tento geometrický plán byl přitom jako originál vyhotoven v listinné podobě a se skenem vytvořeným soudem se neshodoval (originál byl tvořen jednou stranou textu ve formátu A4 a dvěma stranami grafické části ve formátu A3, kdežto doručený sken se skládal ze šesti stran, z toho grafická část byla rozdělena na pět stran ve formátu A4, které na sebe logicky nenavazovaly). Dovolatel měl možnost plně se seznámit s geometrickým plánem až nahlédnutím do spisu, a to dne 3. září 2014, přičemž odvolání podal dva dny poté. Rozdíly mezi originálem a doručeným skenem geometrického plánu se odvolací soud v napadeném usnesení zabýval poměrně stroze, ačkoliv na ně dovolatel upozorňoval při jednání před odvolacím soudem, proto dovolatel z tohoto důvodu považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. S ohledem na výše uvedené nedostatky skenu geometrického plánu, jenž byl součástí doručovaného stejnopisu rozsudku, nemohlo dojít k účinnému doručení a nezačala tak běžet lhůta k podání odvolání. Dovolatel tak v souvislosti s již vysloveným Nejvyššímu soudu předložil k vyřešení následující otázky, a to: · "zda povaha dokumentu – rozhodnutí, jehož nedílnou součástí je listina vyhotovená oprávněnou osobou pouze v listinné podobě, kterou nelze platně konvertovat do elektronické podoby pro její specifičnost – umožňuje doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky; · zda stejnopis rozhodnutí, jehož nedílnou součástí je jiná listina, naplňuje formální požadavky na stejnopis, i pokud je bez této své nedílné součásti, příp. s přiložením nedílné součásti neodpovídající originálu; jinými slovy zda se stále jedná o veřejnou listinu; · zda doručení dokumentu – rozhodnutí, jehož nedílnou součástí je jiná listina – plní svou materiální funkci (tj. objektivní možnost seznámit se s rozhodnutím), i pokud je dokument doručen v neúplné, nečitelné a nekvalitní podobě (vzhledem k nedílnosti dokumentů), příp. se svou nedílnou součástí v podobě neodpovídající originálu; · zda odmítnutí věcného projednání odvolání proti rozhodnutí, jehož nedílnou součástí je jiná listina a které bylo účastníkovi doručeno v neúplné podobě (vzhledem k nedílnosti dokumentů), nepředstavuje zásah do práva účastníka domoci se ochrany svých práv u soudu garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod; · zda odvolání podané dovolatelem proti rozsudku vyvolává procesněprávní účinky včasného odvolání, a to i přes skutečnost, že lhůta k podání odvolání nezačala běžet s ohledem na neúčinné doručení rozsudku.“ při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel dále předložil Nejvyššímu soudu otázky, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to konkrétně: · „zdali je možné doručit stejnopis rozhodnutí – rozsudku, jehož nedílnou součástí je geometrický plán vyhotovený oprávněnou osobou a existující pouze v listinné podobě – prostřednictvím veřejné datové sítě; · zdali vůči účastníku soudního řízení nastávají účinky doručení rozhodnutí (resp. jeho stejnopisu), pokud zároveň nedojde k řádnému doručení nedílné součásti stejnopisu rozhodnutí; · zdali se jedná o řádný stejnopis rozhodnutí, jehož nedílnou součástí je jiný dokument, pokud tento stejnopis rozhodnutí neobsahuje také řádný stejnopis jeho nedílné součásti; · zdali je soud oprávněn vytvořit vlastní „stejnopis“ geometrického plánu, jakožto výsledku zeměměřičské činn