20 Cdo 608/2018 — Nejvyšší soud

20 Cdo 608/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 4. 2018 Spisová značka:20 Cdo 608/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.608.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obecní úřad Způsobilost k právům a povinnostem Způsobilost procesní Dotčené předpisy:§ 105 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 608/2018-405USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného města Vsetín se sídlem městského úřadu ve Vsetíně, Svárov č. 1080, identifikační číslo osoby 00304450, proti povinné A. M., Z., o vymožení povinnosti odstranit stavbu kůlny a altánu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 5 EXE 558/2011, o zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2017, č. j. 10 Co 293/2017-344, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2017, č. j. 10 Co 293/2017-382, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2017, č. j. 10 Co 293/2017-344, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2017, č. j. 10 Co 293/2017-382, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. března 2017, č. j. 5 EXE 558/2011-326, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 3. 2017, č. j. 5 EXE 558/2011-326, ve výroku, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 2. 2011, č. j. 5 EXE 558/2011-14, vedenou soudním exekutorem Mgr. Reném Mohylou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 187 Ex 001233/14, a ve výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Renému Mohylovi, Exekutorský úřad Přerov, na náhradě nákladů exekuce 181,50 Kč; odvolací soud dále rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce 1 800 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního úřadu a dopravy ze dne 4. 11. 2009, č. j. MÚVS-S 15745/2008 OÚPSŘ 330/Hr-12, kterým byla povinné jako vlastnici stavby kůlny a altánu uložena povinnost předmětné nemovitosti odstranit, a dospěl k závěru, že oprávněný není aktivně legitimován k podání exekučního návrhu a je tedy dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Aktivní legitimaci k podání exekučního titulu vymezuje správní řád, dle kterého je (mimo jiné) exekuční návrh oprávněn podat správní orgán, který rozhodnutí v prvním stupni rozhodoval, v projednávané věci je to tedy Městský úřad Vsetín, odbor územního plánování, stavebního úřadu a dopravy, a nikoliv oprávněný. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že obecní úřad na rozdíl od obce, která je veřejnoprávní korporací, nedisponuje právní subjektivitou a je pouze orgánem obce, který vykonává (mimo jiné) přenesenou působnost svěřenou obci státem, avšak v právních vztazích vystupovat nemůže. K podání návrhu na nařízení exekuce je proto aktivně legitimována obec, jednak z důvodu, že v části, v níž se vykonává rozhodnutí o nákladech řízení, jsou náklady správního řízení vymáhané v předmětném řízení příjmem obce podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a aktivní legitimace obce tak v tomto případě vyplývá ze zákona, a jednak z důvodu, že stavební úřad obce, který nemá vlastní rozpočet ani vlastní prostředky a hmotněprávní způsobilost, není schopen zajistit demoliční práce a případně uhradit jejich náklady podle dohody se soudním exekutorem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce nezastavuje, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Povinná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání není přípustné, neboť dovolatel vznáší námitky pouze proti akcesorickým výrokům o náhradě nákladů správního řízení a nákladů exekučního řízení. Povinná se dále ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu a dodává, že právní závěry uvedené dovolatelem, dovozené v rozhodovací praxi dovolacího soudu, nejsou použitelné po nabytí účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, s účinností od 1. 1. 2006. Povinná navrhla, aby dovolání dovolatele bylo odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda je obec aktivně legitimována k podání návrhu na výkon rozhodnutí vydaného orgánem obce v přenesené působnosti, která doposud nebyla dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněného je opodstatněné. Podle ustanovení § 192 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „spr. řád“, exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, nebo b) osoba oprávněná z exekučního titulu. Podle ustanovení § 105 odst. 2 spr. řádu správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora. Ustálená judikatura soudů již dovodila, že k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí okresního úřadu o povinnosti vrátit přeplatek na dávce státní sociální podpory podle § 62 odst. 6 zákona č. 117/1995 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2002), je aktivně legitimován příslušný orgán státní sociální podpory nebo stát, neboť náklady na státní sociální podporu hradí stát a rovněž vrácení přeplatku na dávce je příjmem státního rozpočtu. Proto může návrh na výkon rozhodnutí podat i Česká republika jako osoba z rozhodnutí oprávněná ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 927/2006), a uvedené závěry se nepochybně obdobně uplatní také v poměrech vycházejících ze správního řádu. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), patří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Podle ustanovení § 61 zákona o obcích je přenesená působnost ve věcech, které stanoví zvláštní zákony, a) v základním rozsahu svěřeném obci vykonávána orgány obce určenými tímto nebo jiným zákonem nebo na základě tohoto zákona; v tomto případě je území obce správním obvodem, b) v rozsahu pověřeného obecního úřadu (§ 64) vykonávána tímto úřadem, c) v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností (§ 66) vykonávána tímto úřadem. Podle zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, byl Městský úřad Vsetín v době vydání exekučního titulu obecným stavebním úřadem ve smyslu § 13 odst. 1 stavebního zákona. Dovolací soud ve své judikatuře rovněž dovodil, že obce jako právnické osoby (veřejnoprávní korporace) vykonávají veřejnou správu dvojího druhu: samosprávu v samostatné působnosti a státní správu v přenesené působnosti. Při výkonu státní správy pak obce vykoná