20 Cdo 653/2007 — Nejvyšší soud

20 Cdo 653/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2008 Spisová značka:20 Cdo 653/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.653.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 238a odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 653/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., zastoupené advokátkou, proti povinnému L. H., pro 16.060,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 3642/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. 6. 2006, č.j. 40 Co 559/2006-19, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 21. 11. 2005, č.j. 24 Nc 3642/2005-7, Okresní soud v Přerově nařídil podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 1. 6. 2005, č.j. 206412/2005-6381-II.výpr., k vymožení pohledávky 8.922,- Kč na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. S., soudní exekutorku; návrh, kterým se oprávněná domáhala podle téhož rozhodnutí nařízení exekuce k vymožení pohledávky 7.138,- Kč, zamítl (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Český telekomunikační úřad (dále též jen „Úřad“) není – argumentuje soud prvního stupně – orgánem pravomocným rozhodnout o povinnosti zaplatit smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o poskytování telekomunikačních služeb. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. 6. 2006, č.j. 40 Co 559/2006-19, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. v zamítavém výroku, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Se závěrem o nedostatku pravomoci Úřadu rozhodnout o povinnosti účastníka zaplatit poskytovateli veřejné telekomunikační služby sjednanou smluvní pokutu se odvolací soud ztotožnil. Uzavřel, že pravomoc Úřadu k rozhodování sporů o peněžité plnění mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem „je ohraničena smlouvou o poskytování telekomunikačních služeb,“ tj. služeb, jejichž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám (§ 2 odst. 7, § 95 bod 8. písm. d/ zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2005, dále též jen „zákon č. 151/2000 Sb.“). Za tyto služby je účastník povinen poskytovateli veřejné telekomunikační služby zaplatit cenu, jejíž výše je dána zvláštním právním předpisem, tj. zákonem č. 526/1990 Sb. (§ 82 odst. 1, 3 zákona č. 151/2000 Sb.). Sjednání smluvní pokuty pro případ porušení smluvních povinností je oproti tomu plně v dispozici účastníků, a proto k projednání a rozhodnutí sporů vyplývajících z takového závazkového právního vztahu je pravomocný soud (§ 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů vykládá ustanovení § 1, § 2 odst. 7, § 95 bod 1. písm. c/, bod 8. písm. d/ a § 102 zákona č. 151/2000 Sb. ve spojení s § 7 odst. 1 o.s.ř. tak, že pravomoc Úřadu rozhodovat spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývajícímu ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb se vztahuje nejen na tzv. „hovorné,“ (tj. službu spočívající ve vlastní přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi), ale i na plnění smluvní pokuty sjednané pro případ porušení smluvních povinností. Podle dovolatelky jde o „jeden … finanční nárok z jednoho smluvního vztahu,“ ve kterém smluvní pokuta plní funkci zajišťovací, sankční a v určitém směru představuje paušalizovanou náhradu škody za objednané, avšak neodebrané služby. Okolnost, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši rozdílu mezi zvýhodněnou cenou mobilního telefonu a jeho tržní (prodejní) cenou, nemění nic na tom, že se tato pokuta nevztahuje na tu část smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, která se týká koupě telefonu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). V souzené věci navrhla oprávněná exekuci rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 1. 6. 2005, č.j. 206412/2005-6381-II.výpr., opatřeného potvrzením o tom, že nabylo 8. 7. 2005 vykonatelnosti (§ 41 zákona č. 120/2001 Sb.). Rozhodnutí ukládá povinnému zaplatit oprávněné – vedle dluhu za poskytnuté telekomunikační služby mobilní telefonní stanice – částku 7.138,79 Kč jako smluvní pokutu „ve smyslu čl. 11 Všeobecných podmínek vyčíslenou v ceníku speciální nabídky služeb.“ Oprávněná (její právní předchůdce) uzavřela s povinným smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, jejíž součástí byly i všeobecné podmínky veřejné telekomunikační služby (dále jen „všeobecné podmínky,“ viz § 81 zákona č. 151/2000 Sb.). Povinný – v rámci speciální nabídky služeb – koupil od oprávněné za zvýhodněnou cenu mobilní telefon a zavázal se využívat telekomunikačních služeb oprávněné nejméně po dobu stanovenou ve smlouvě (všeobecných podmínkách). V případě, že by v této době nevyužíval telekomunikačních služeb poskytovaných oprávněnou (např. z důvodu přerušení jejich poskytování pro nezaplacení účtů), je podle smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši rozdílu plné ceny a zvýhodněné ceny telefonu. Argumentace obsažená v dovolání k závěru o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nevede. Otázkou způsobilosti rozhodnutí Úřadu o povinnosti uhradit smluvní pokutu být exekučním titulem, kterou dovolatelka předložila k přezkumu, se Nejvyšší soud již zabýval a napadené rozhodnutí koresponduje se závěry, k nimž dospěl. V usnesení ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3433/2006 (srov. též usnesení ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3440/2006) Nejvyšší soud dovodil, že rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevyužívání telekomunikačních služeb (související s prodejem mobilního telefonu za „zvýhodněnou cenu“) zákon č. 151/2000 Sb. Úřadu nesvěřuje a jeho rozhodnutí o takové věci jako nicotný správní akt není způsobilé být podkladem exekuce. Smluvní pokuta není plněním spjatým s poskytováním telekomunikačních služeb vymezen