20 Cdo 802/2021 — Nejvyšší soud

20 Cdo 802/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2021 Spisová značka:20 Cdo 802/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.802.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Výkon rozhodnutí cizozemského soudu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.07.2017 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 802/2021 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného BESTER GENERACION UK LIMITED, se sídlem Suite 163, 2 Lansdowne Row, Mayfair, Londýn, W1J 6HL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 08409842, zastoupeného Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti povinné PBS ENERGO, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikační číslo osoby 27678741, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, pro 540 385 169,92 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala, LL.M., Exekutorský úřad Praha 6 se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí 829/10, pod sp. zn. 148 EX 372/20, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, č. j. 20 Co 185/2020-84, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 157 941 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jiřího Černého. O d ů v o d n ě n í : 1. Soudní exekutor usnesením ze dne 29. 5. 2020, č. j. 148 EX 372/20-11, zamítl (v souladu s pokynem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 5. 2020 pod č. j. 7 EXE 2/2020-66) exekuční návrh oprávněného ze dne 7. 5. 2020 (výrok I) a rozhodl o náhradě odměny soudního exekutora a jeho hotových výdajů (výrok II). Exekucí mělo být vymáháno peněžité plnění dle příkazu („order“), který vydal dne 27. 2. 2020 The High Court of Justice Business and Property Courts of England and Wales (QBD) Technology and Construction Court (dále též jen „britský soud“) ve sporu mezi žalobkyní (zde povinnou) a žalovaným 1/ (zde oprávněným) pod sp. zn. HT-2017-000330 v návaznosti na rozsudek („judgment“) ze dne 7. 2. 2020. Britský soud poté vydal ohledně příkazu osvědčení o soudním rozhodnutí v občanských a obchodních řízeních ze dne 15. 4. 2020 podle čl. 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“ nebo „nařízení“), publikovaného v Úředním věstníku Evropské unie L 351/1 dne 20. 12. 2012. 2. Soudní exekutor v usnesení odkázal na závěry vyslovené v rozsudcích Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, vydaných v řízeních zahájených na návrh povinné (pod sp. zn. 7 C 74/2020) a na návrh První brněnské strojírny Velká Bíteš, a. s. (pod sp. zn. 7 C 78/2020), o odepření uznání cizozemského rozhodnutí pro rozpor s veřejným pořádkem, přičemž předmětným cizozemským rozhodnutím v uvedených řízeních byl exekuční titul v nyní projednávané věci (tj. příkaz britského soudu) včetně souvisejícího rozsudku britského soudu. V uvedených řízeních český soud v prvním stupni rozhodl, že příkaz i rozsudek britského soudu se v České republice neuznává (čl. 45 odst. 1 písm. a/ nařízení). 3. Podle rozsudků Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, vydaných pod sp. zn. 7 C 74/2020 a sp. zn. 7 C 78/2020, by uznáním vykonatelnosti rozsudku a příkazu bylo porušeno právo povinné na spravedlivý proces i právo vlastnit majetek. Soud shledal důvod pro odepření uznání v tom, že jde o uznání prvostupňových (byť vykonatelných) cizozemských rozhodnutí, přičemž za daných okolností je třeba trvat na zachování dvojinstančnosti řízení (resp. vyčkat konečného verdiktu), neboť okamžité vymáhání uložené peněžité povinnosti může vést k ohrožení existence povinné či dokonce k její faktické likvidaci, přestože může být následně vykonávané rozhodnutí v odvolacím řízení před britským soudem změněno. Náklady na právní zastoupení povinné ve Spojeném království budou bezpochyby vysoké a případným výkonem příkazu britského soudu by jí bylo znemožněno hrazení nákladů právního zastoupení i možnost kvalitní obhajoby v odvolacím řízení. Druhým důvodem pro odepření uznání byla skutečnost, že britský soud nárok oprávněného neposoudil z hlediska jeho výše a z odůvodnění není zřejmé, jak britský soud k přisouzeným částkám dospěl. 4. Soudní exekutor ve svém usnesení poukázal také na řízení vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 75/2020, týkající se žaloby na určení neexistence závazku ze smlouvy o poskytnutí záruky společností PBS GROUP a. s. za dluh společnosti PBS ENERGO a. s. (povinné). Závěrem se ztotožnil s názorem, že exekuční titul nelze v České republice uznat pro rozpor s veřejným pořádkem (čl. 45 odst. 1 písm. a/ nařízení), a proto jej nelze v České republice ani vykonat. 5. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před oběma stupni. Odvolací soud konstatoval, že v mezidobí skončila odvolací řízení vedená proti rozsudkům Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 4. 2020, č. j. 7 C 74/2020-621, a ze dne 22. 4. 2020, č. j. 7 C 78/2020-550, přičemž odvolací soud v obou případech rozsudky potvrdil (rozsudkem č. j. 20 Co 231/2020-1224 ze dne 7. 12. 2020 a rozsudkem č. j. 20 Co 265/2020-1246 ze dne 7. 12. 2020). Tím bylo rozhodnuto, že rozsudek a příkaz britského soudu se v České republice neuznává. Jakmile rozhodnutí odvolacího soudu budou doručena, stanou se pravomocnými. V čl. 45 nařízení je dána možnost odepření uznání rozhodnutí v samostatném řízení, které má povahu předběžného opatření sui generis a jehož cílem je v konkrétně stanovených případech zabránit nutnosti vedení standardního vykonávacího řízení (v souladu se zásadou procesní ekonomie). Rozhodnutí, jehož uznání bylo v samostatném řízení odepřeno, nelze na území České republiky vykonat, neboť nesplňuje předpoklady pro to, aby na jeho základě mohla být vedena exekuce. V takovém případě musí být exekuční návrh zamítnut (§ 39 odst. 3 e. ř.). 6. Oprávněný napadl v záhlaví uvedené usnesení dovoláním, které založil na stejné argumentaci jako dovolání proti rozsudku vydanému v řízení o návrhu na odepření uznání rozhodnutí britského soudu v České republice, jelikož má za to, že zamítnutí exekučního návrhu v této věci vychází z totožných závěrů. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek dovolacím soudem dosud neřešených, případně otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o řešení otázky, (i) zda je v řízení o návrhu na odepření uznání rozhodnutí cizozemského soudu dle čl. 45 nařízení rozhodováno bez slyšení druhé strany a zda je v řízení o odvolání proti rozhodnutí o odepření uznání rozhodnutí cizozemského soudu rozhodováno bez nařízení jednání a bez provedení dokazování, (ii) zda postupem britských soudů spočívajícím v nepřipuštění odvolání proti rozsudku byly porušeny zásady českého procesního práva, na nichž je nutno bez výhrady trvat, a proto jsou účinky britských rozhodnutí v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, (iii) zda britský soud v rozsudku řádně odůvodnil nárok přiznaný oprávněnému a zda účinky rozsudku a na jeho základě vydaného příkazu jsou v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, a (iv) zda zamítnutím nároku povinné, případně jí uplatněné kompenzační námitky, britský soud odepřel povinné právo na projednání věci nezávislým soudem. Dovolatel namítá, že odvolací soud uvedené otázky nesprávně posoudil. Vytýká soudu svévolnou interpretaci platného práva ohledně povahy řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí, vedoucí k omezení základních procesních práv účastníka řízení, resp. k porušení práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny, potažmo porušení práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny), když brání oprávněnému vykonat na území České republiky pravomocná rozhodnutí britských soudů, přiznávající oprávněnému nárok vůči povinné. Dovolatel jednotlivé otázky následně podrobně rozvíjí. Protože odvolací soud v této věci byl vázán rozsudky o odepření uznání, které nejsou správné, není správné ani usnesení, jímž odvolací soud v této věci potvrdil usnesení o zamítnutí exekučního návrhu. Dovolatel tedy navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnes