20 Cdo 87/2019 — Nejvyšší soud

20 Cdo 87/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2020 Spisová značka:20 Cdo 87/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.87.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Promlčení Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 408 odst. 1 obch. zák. § 408 odst. 2 obch. zák. § 159 o. s. ř. § 206 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 4. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1303/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 87/2019-311 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné R. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, Rožnovská 241/0, proti povinnému V. K., narozenému XY, identifikační číslo osoby XY, místem podnikání ve XY, zastoupenému JUDr. Barborou Kociánovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, pro 108 266,89 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 54 EXE 339/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2018, č. j. 10 Co 861/2017-271, t a k t o : Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Ve shora označené exekuční věci, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad ve Frýdku-Místku, pod sp. zn. 142 EX 00701/14, Okresní soud v Novém Jičíně (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. dubna 2017, č. j. 54 EXE 339/2014-202, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně neuznal námitku povinného, že „vymáhaný nárok je promlčen“ podle § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále rovněž „obch. zák.“), neboť podkladový rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále rovněž „nalézací soud“) ze dne 20. 11. 2012, č. j. 21 Cm 69/2007-289 (dále též „exekuční titul“), nabyl právní moci 19. 1. 2013, přičemž návrh na nařízení exekuce byl podán až 29. 4. 2014. V podrobnostech soud prvního stupně uvedl, že právním důvodem nároku oprávněné je bezdůvodné obohacení, nikoli nárok ze závazkového vztahu (jak rovněž dovodil nalézací soud), a ustanovení § 408 obch. zák. proto „není plně na daný případ použitelné“ (institut bezdůvodného obohacení byl tehdy upraven pouze v části šesté zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Rozsudek nalézacího soudu mohl být vykonán až poté, kdy Vrchní soud v Olomouci v odvolacím řízení o opravném prostředku rozhodl, kdy došlo k doručení tohoto rozhodnutí účastníkům a kdy byla vyznačena „vykonatelnost rozhodnutí“. Časový odstup mezi vydáním rozsudku nalézacího soudu a okamžikem vyznačení vykonatelnosti exekučního titulu byl vyvolán jednáním povinného, který se proti podkladovému rozsudku odvolal a odvolání k výzvě soudu nedoplnil, takže opravný prostředek odvolací soud odmítl (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2014, č. j. 5 Cmo 172/2013-360). Námitku povinného ohledně chybného označení povinného „v exekučním návrhu“ soud prvního stupně označil za nevýznamnou. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě (dále rovněž „odvolací soud“) napadeným usnesením ze dne 25. dubna 2018, č. j. 10 Co 861/2017-271, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v otázce legitimace povinného nejsou pochybnosti o totožnosti povinného jako podnikající fyzické osoby, která byla účastníkem nalézacího řízení a je účastníkem exekučního řízení. Námitka, že o odvolání povinného proti exekučnímu titulu bylo v nalézacím řízení rozhodováno dvojím způsobem (nejprve tak, že se k odvolání nepřihlíží, následně bylo odvolání odmítnuto), je nedůležitá, protože exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a procesního postupu v nalézacím řízení. Důvodná není ani námitka promlčení se zřetelem k nesporným skutečnostem, že „ve věci je vymáhán závazek z bezdůvodného obohacení a rozhodujícím datem pro počátek běhu promlčecí lhůty je den 15. 8. 2003“, tj. první den poté, kdy byl povinný o vydání bezdůvodného obohacení oprávněným požádán. Je-li vymáhán „nárok z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s obchodním závazkovým vztahem mezi účastníky“, aplikují se v otázce promlčení ustanovení obch. zák. (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. 31 Cdo 4781/2009), včetně § 408 odst. 2 obch. zák. Desetiletá promlčecí lhůta v posuzovaném případě uplynula 15. 8. 2013, přičemž exekuční návrh byl podán do tří měsíců (ve lhůtě stanovené § 408 odst. 2 obch. zák.) ode dne, kdy mohlo být exekuční řízení zahájeno. Po dobu odvolacího řízení „nebylo možno po oprávněném žádat, aby si sám vyhodnotil důvodnost a úspěšnost odvolání protistrany do exekučního titulu a případně zahájil exekuční řízení“. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost a důvody rozvedl následovně: 1/ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. Ústavního soudu (od nálezu Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 3042/12), jestliže dovolatelovo odvolání proti exekučnímu titulu bylo soudy posouzeno jako dvě podání, z nichž „druhé“ bylo rozhodné pro promlčení pohledávky; 2/ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, jejímž řešením se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4431/2008 ze dne 27. května 2009) v tom, že vzhledem k nesprávnému označení povinného (podnikající fyzické osoby) není legitimován, neboť v exekučním titulu je uveden „toliko“ jako fyzická osoba; 3/ napadené rozhodnutí rovněž závisí na otázkách dovolacím soudem dosud neřešených, a to: a) zda je výkon exekučního titulu přípustný, i když je tu jiný důvod (dle § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“), pro který jej nelze vykonat, neboť řízení je vedeno proti (ne)povinnému; b) zda podnikající fyzická osoba (firma, podnikatel, soukromý podnikatel) ručí jměním firmy za dluhy fyzické osoby (majitele firmy), které nevznikly z podnikatelské činnosti; c) kdy uplynula 10letá promlčecí lhůta k podání návrhu na výkon rozhodnutí; d) kdy mohlo být řízení o výkonu poprvé zahájeno a tím právo uplatněno; e) zda pro běh promlčecí lhůty dle § 408 odst. 2 obch. zák. je rozhodný okamžik nabytí právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu nebo okamžik, ke kterému lze zahájit exekuční řízení; f) zda „je výkon exekučního titulu přípustný, i když je tu jiný důvod podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro který nelze rozhodnutí vykonat, je promlčeno“; g) zda je relevantním okamžikem pro vykonatelnost rozhodnutí okamžik nabytí právní moci exekučního titulu nebo den, kdy si oprávněný požádal o vyznačení jeho právní moci a vykonatelnosti; h) zda mělo být a zda bylo exekuční řízení zahájeno ve lhůtě podle § 408 odst. 1 obch. zák.; i) zda je soud oprávněn jako zásadní důkaz pro posouzení věci „použít nicotná rozhodnutí jiných soudů“. Výše uvedené otázky dovolatel argumentačně přiblížil, podrobně vylíčil jednotlivé fáze nalézacího řízení a řízení exekučního a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem exekučního řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné v otázce konce běhu promlčení práva podle § 408 odst. 2 obch. zák. (§ 237 o. s. ř.), není však opodstatněné. Z dosavadního řízení před soudy obou stupňů vyplynulo, že exekučním titulem bylo povinnému uloženo, aby zaplatil právnímu předchůdci oprávněné V. Š., narozenému dne XY a zemřelému dne 12. prosince 2014, částku ve výši 108 266, 89 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I. exekučního titulu). Tato povinnost žalovanému (povinném