21 Cdo 1194/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1194/2025-402 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněného M. U. B., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Steiningerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, proti povinné BALAX s. r. o. se sídlem v Praze 1, Krakovská č. 583/9, IČO 25490087, zastoupené Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Bělehradská č. 1191/9, pro 273 541,16 EUR s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 4092/2022, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2025, č. j. 14 Co 508/2024-350, takto: Dovolání povinné se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2025, č. j. 14 Co 508/2024-350, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2024, č. j. 49 EXE 4092/2022-314, kterým byl zamítnut návrh povinné ze dne 9. 1. 2022 ve znění jeho doplnění ze dne 20. 2. 2023 na zastavení exekuce vedené na základě pověření soudního exekutora ze dne 12. 12. 2022, č. j. 49 EXE 4092/2022-26, soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, a to soudním prodejem zástavy, vymezených pozemků zapsaných na LV č. XY, v katastrálním území XY, obci XY, v územním obvodu, ve kterém vykonává státní správu katastru nemovitostí ČR Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „předmětné nemovitosti“), k uspokojení pohledávky na peněžité plnění ve výši 273 541,16 EUR s příslušenstvím, nákladů exekuce a nákladů oprávněného na základě vykonatelného exekučního titulu, usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 12. 2021, č. j. 10 C 185/2019-354, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2022, č. j. 11 Co 84/2022-383. Povinná v návrhu uvedla, že pohledávka ze smlouvy o půjčce zajištěná zástavním právem postoupená spol. LAAS AG in Liquidation (dále jen „LAAS“) na oprávněného neexistuje, společnost LAAS ani oprávněný nikdy neuvedli, kdy, komu a jak měla být údajná půjčka poskytnuta, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že společnost LAAS půjčku skutečně odevzdala obligačnímu dlužníkovi společnosti TRANSAKTA BOHEMIA s. r. o. (dále „TRANSAKTA BOHEMIA“) a že skutečně vznikla pohledávka na vrácení peněz, dále že v žádném soudním řízení nebylo prokázáno skutečné odevzdání předmětu půjčky a pravost smlouvy o půjčce ze dne 30. 6. 1997. Odvolací soud dospěl k závěru, že povinná tvrdí shodné skutečnosti zpochybňující právo oprávněného na uspokojení ze zástavy jako v dřívějším řízení na určení neexistence zástavního práva vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 13 C 295/2015 (dále jen „řízení o určení neexistence zástavního práva“), když v obou řízeních tvrdí neexistenci pohledávky ze smlouvy o půjčce zajištěné zástavním právem, je dána i totožnost účastníků řízení a výsledek řízení o určení neexistence zástavního práva tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté o této předběžné otázce. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, a to otázky, zda je soud ve věci soudního prodeje v exekuční fázi při svém rozhodování o námitkách povinné (zejména, že nebylo prokázáno předání předmětu zajišťované půjčky obligačnímu dlužníkovi) vázán „pokyny soudů ve věci prodeje zástavy v nalézací fázi, zejména pokynem zabývat se těmito námitkami v exekuční fázi prodeje zástavy“, a zda je soud „v exekuční fázi soudního prodeje vázán pokyny soudu ve věci určení neexistence zástavního práva, které popírají dříve vydaný pokyn … odvolacího soudu ve věci nařízení prodeje zástavy, že z doposud předložených důkazů nevyplývá předání předmětu půjčky, a to aniž by se změnily skutečnosti, ze kterých oba soudy vycházely“, zda „je soud při svém rozhodování o povinnosti vrátit peněžité plnění (resp. povinnosti zástavce uhradit tuto povinnost za dlužníka z výtěžku ze zpeněžení zástavy) vázán posouzením předběžné otázky ve věci existence zástavního práva, resp. existence smlouvy o půjčce“, a zda „je soud v exekučním řízení o prodeji zástavy při posouzení předběžné otázky o povinnosti obligačního dlužníka (vrátit předmět půjčky) jako podmínky realizace prodeje zástavy vázán rozhodnutím v soudním řízení o určení neexistence zástavního práva“, dále dle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, a to zda „je potvrzení České národní banky učiněné po skončení soudního řízení o určení neexistence zástavního práva dostatečnou změnou okolností, která by měla být projednána v rámci návrhu na zastavení exekuce“. Uvádí, že v exekuční fázi je požadováno prokázání „podmínek pro nařízení řízení“, že „bez ohledu na řízení o neexistenci zástavního práva je základní podmínkou pro exekuci existence závazku něco plnit“, že „v exekuční fázi prodeje zástavy je soud vázán pokyny soudů ve věci prodeje zástavy v nalézací fázi, pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to overruling“, že se i soud v řízení o určení neexistence zástavního práva měl řídit „pokynem obsaženým v usnesení odvolacího soudu nalézacího ve věci prodeje“, že „odvolacím soudem uvedené judikáty k závaznosti posouzení předběžné otázky, resp. překážky věci rozsouzené, na tento případ nepřiléhají ani vzdáleně, neboť žádná právní otázka týkající se povinnosti obligačního dlužníka zaplatit cokoliv společnosti LAAS nebyla řešena ve výroku rozhodnutí“, a že soudy si předběžné otázky posuzují samostatně a nejsou vázány jejich posouzením v jiném soudním řízení. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že návrhu na zastavení exekuce v plním rozsahu vyhoví, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, jakož i „jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2024, č. j. 14 Co 102/2024-299“, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním podala povinná návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci všech výroků napadených dovoláním. 3. Oprávněný ve svém vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, resp. zamítl, neboť existence zástavního práva byla pravomocně potvrzena, exekučním soudům v rámci vykonávacího řízení již nepřísluší opětovně zkoumat dílčí důkazní prostředky a podání dovolání je ze strany povinné účelovým jednáním. 4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] projednal dovolání povinné. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 7. Otázky dovolatele týkající se vázanosti soudu rozhodujícího ve druhé fázi řízení o soudním prodeji zástavy „pokyny“ soudu, který rozhodl v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, aby se „soud zabýval námitkami v exekuční fázi prodeje zástavy“, přípustnost dovolání nezakládají. 8. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích, přičemž jeho druhá fáze (prodej zástavy soudem) přepokládá pravomocné skončení fáze první (nařízení prodeje zástavy pravomocným usnesením soudu). Předmětem druhé fáze soudního prodeje zástavy je zpeněžení zástavy (označené ve vykonatelném usnesení o nařízení prodeje zástavy) za účelem dosažení výtěžku, který slouží (bude použit) k uspokojení zajištěné pohledávky a jejího příslušenství; v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) smí být nařízen jen prodej té zástavy, o níž to stanoví k výkonu navržené vykonatelné usnesení o nařízení prodeje zástavy, zajištěná pohledávka a její příslušenství mohou být v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) uspokojovány jen z výtěžku zpeněžení zástavy, označené ve vykonatelném usnesení o nařízení prodeje zástavy, a je nepřípustné, aby na základě vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy bylo k uspokojení zajištěné pohledávky v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) použito něco jiného než zástava, jejíž prodej soud nařídil v první fázi soudního prodeje zástavy