21 Cdo 1213/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1213/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2001 Spisová značka:21 Cdo 1213/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1213.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1213/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice - Okresnímu úřadu v Jindřichově Hradci, 2) Z. H., o určení nároku ve výši 79.181,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 929/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2000 čj. 8 Co 56/2000-56, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení pohledávky ve výši 7.624,40 Kč, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení pohledávky ve výši 24.226,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobce vůči J. H. v částce 79.181,- Kč\". Žalobu odůvodnil tím, že dne 26.6.1995 zemřel jeho zaměstnavatel J. H., u kterého pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.12.1993 jako vedoucí obchodní činnosti, a že podle dohody o rozvázání pracovního poměru skončil uvedený pracovní poměr ke dni 17.7.1995; důvodem rozvázání pracovního poměru bylo to, že smrt J. H. měla za následek \"faktický zánik zaměstnavatelské firmy\". Protože všichni zákonní dědicové dědictví po zemřelém J. H. odmítli a celá pozůstalost připadá jako odúmrť státu, má žalobce vůči žalovaným z titulu nevyplacené mzdy za měsíce duben až červenec 1995, cestovních náhrad, odstupného odpovídajícího dvojnásobku průměrného výdělku a nemocenských dávek nárok ve výši 79.181,- Kč. Proti žalované 2) vzal žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět. Okresní soud v Jindřichově Hradci proto usnesením ze dne 13.9.1999 č.j. 5 C 929/97-33 řízení proti této žalované zastavil a rozhodl, že žalovaná 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 20.10.1999 č.j. 5 C 929/97-44 určil, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobce vůči J. H. ve výši 33.415,60,- Kč\", zamítl žalobu \"na určení pohledávky v další výši 40.765,40,- Kč\", zastavil řízení \"o určení pohledávky ve výši 5.000,- Kč\" a rozhodl, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 1.12.1993 zaměstnancem \"stavební firmy J. H.\" a že J. H. dne 26.6.1995 zemřel. Dne 10.7.1995 žalobce uzavřel se synem J. H. M. H. dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 17.7.1995. V průběhu dědického řízení po J. H., vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. D 617/95, které dosud není skončeno, dědicové ze zákona (manželka zůstavitele Z. H. a děti zůstavitele M. H. a R. K.) dědictví \"i za své děti\" odmítli. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že pracovní poměr žalobce u J. H. skončil smrtí zaměstnavatele, neboť \"v důsledku odmítnutí dědictví dědici tu nebyl po smrti J. H. 26.6.1995 nikdo, na koho by přešla práva a povinnosti z předmětného pracovněprávního vztahu\", přičemž \"na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že osoba k tomu vzhledem ke svému pozdějšímu odmítnutí dědictví neoprávněná - syn zůstavitele uzavřel se žalobcem dohodu o rozvázání pracovního poměru k 17.7.1995\". Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně dále za prokázané, že J. H. dlužil žalobci mzdu, cestovní náhrady a nemocenské za období od dubna do června 1995 ve výši 33.415,60 Kč. Odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru žalobci nenáleží, neboť ustanovení § 60a odst.1 zák. práce odstupné \"neváže k právní události\" (ke smrti zaměstnavatele), nýbrž \"k právnímu úkonu jako projevu vůle\". Pohledávku za červenec 1995 nebylo možné žalobci přiznat, neboť \"s ohledem na datum úmrtí zaměstnavatele nemůže jít o pohledávku vztahující se k jeho osobě\". Zastavení řízení o určení pohledávky ve výši 5.000,- Kč zdůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18.1.2000 č.j. 8 Co 56/2000-56 rozsudek soudu prvního stupně \"v odstavci druhém, ve výroku o zamítnutí návrhu na určení pohledávky ve výši 40.765,40 Kč\", co do částky 31.850,40 Kč potvrdil a co do částky 8.915,- Kč změnil tak, že \"se určuje, že ke dni úmrtí J. H., tedy ke dni 26.6.1995 existovala pohledávka žalobce vůči J. H. ve výši 8.915,- Kč\"; současně vyslovil, že \"rozsudek soudu prvního stupně v odstavci prvém, ve výroku o určení pohledávky žalobce ve výši 33.415,60 Kč, a v odstavci třetím, ve výroku o zastavení řízení, zůstává nedotčen\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se připouští dovolání \"k otázce, zda lze výkladem § 60a zákoníku práce dovodit vznik nároku pracovníka na odstupné okamžikem smrti zaměstnavatele, fyzické osoby, tedy na základě právní události\". Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že pracovní poměr žalobce skončil (zanikl) okamžikem smrti zaměstnavatele J. H.; shodně se soudem prvního stupně dovodil, že \"v důsledku absence dědiců (kdy ani stát, kterému dědictví připadne jako tzv. odúmrť, není ve smyslu ustanovení § 462 o.z. dědicem) nenastal ve smyslu § 251a zákoníku práce přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiné subjekty\" a že syn J. H. nebyl oprávněn k uzavření dohody o skončení pracovního poměru se žalobcem, neboť dědictví posléze odmítl, přičemž \"prohlášení o odmítnutí dědictví má zpětné účinky k době zůstavitelovy smrti\". Odvolací soud dovodil, že žalobce nemá nárok na odstupné, neboť zákoník práce se skončením pracovního poměru úmrtím zaměstnavatele vznik tohoto nároku nespojuje. Podle ustanovení § 60a zák. práce je právo zaměstnance na odstupné při skončení pracovního poměru \"vázáno na organizační změny vyplývající z vůle zaměstnavatele, kdy podnět zaměstnavatele je z hlediska právní konstrukce odstupného rozhodující\", a podle názoru odvolacího soudu \"není proto na místě pomocí analogie rozšiřovat úmysl zákonodárce, který zcela jednoznačně váže nárok zaměstnance na odstupné na vůli zaměstnavatele ve smyslu rozhodnutí o organizačních změnách, a tím tedy na činění jím jednostranného (výpověď z pracovního poměru) nebo dvoustranného (dohoda o skončení pracovního poměru) právního úkonu, a nikoli na každé skončení či zánik pracovního poměru mající za důsledek ztrátu zaměstnání\". Žalobce nemá právo ani na \"mzdové nároky za jeho činnosti po 26.6.1995\" ve výši 7.624,40 Kč, neboť jde o nároky, které měly vzniknout po skončení pracovního poměru, a žalobce se domáhal určení svých nároků \"k datu 26.6.1995\". Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud částečně změnil proto, že nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 8.915,- Kč \"vznikl ve smyslu § 110b odst. 2 a 3 zákoníku práce, žalobcem byl tvrzen a žalovaným nebyl zpochybňován, když počet dní nevyčerpané dovolené a výše částky náhrady mzdy byla v řízení prokázána mzdovými listy žalobce\". Rozhodnutí o připuštění dovolání odvolací soud odůvodnil tím, že \"otázka, zda lze výkladem § 60a zákoníku práce dovodit vznik nároku pracovníka na odstupné okamžikem smrti zaměstnavatele - fyzické osoby, tedy na základě právní události\", má po právní stránce zásadní význam. Pro druhou žalobcem formulovanou otázku, zda \"je možné výkladem zákoníku práce dovodit existenci nároku pracovníka na odměnu za pracovní činnost konanou po smrti zaměstnavatele - fyzické osoby v zájmu zajištění majetku patřícího zůstaviteli\", odvolací soud dovolání nepřipustil, neboť pro zamítnutí žaloby o těchto mzdových nárocích žalobce byla rozhodující \&