21 Cdo 1332/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1332/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2001 Spisová značka:21 Cdo 1332/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1332.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1332/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice - Okresnímu úřadu v Jindřichově Hradci, 2) Z. H., o určení nároku ve výši 58.366,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 926/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. ledna 2000 čj. 8 Co 3638/99-54, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení pohledávky ve výši 2.593,40 Kč, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení pohledávky ve výši 2.874,- Kč, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. října 1999 č.j. 5 C 926/97-41 ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení pohledávky ve výši 2.874,- Kč, se zrušují, řízení o žalobě na určení pohledávky ve výši 2.874,- Kč se zastavuje a věc se v tomto rozsahu postupuje po právní moci tohoto rozhodnutí Okresní správě sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci. III. Rozsudek krajského soudu se ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení pohledávky ve výši 20.216,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobce vůči J. H. v částce 58.366,- Kč\". Žalobu odůvodnil tím, že dne 26.6.1995 zemřel jeho zaměstnavatel J. H., u kterého na základě pracovní smlouvy ze dne 20.3.1995 zastával \"funkci vedoucího dopravy kumulovanou s bezpečností práce a péčí o odpadové hospodářství\", a že podle dohody o rozvázání pracovního poměru skončil uvedený pracovní poměr ke dni 31.7.1995; důvodem rozvázání pracovního poměru bylo to, že smrt J. H. měla za následek \"faktický zánik zaměstnavatelské firmy\". Protože všichni zákonní dědicové dědictví po zemřelém J. H. odmítli a celá pozůstalost připadá jako odúmrť státu, má žalobce vůči žalovaným z titulu nevyplacené mzdy za měsíce duben až červenec 1995, nemocenských dávek a odstupného odpovídajícího dvojnásobku průměrného výdělku nárok ve výši 58.366,- Kč. Proti žalované 2) vzal žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět. Okresní soud v Jindřichově Hradci proto usnesením ze dne 13.9.1999 č.j. 5 C 926/97-31 řízení proti této žalované zastavil a rozhodl, že žalovaná 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 20.10.1999 č.j. 5 C 926/97-41 určil, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobce vůči J. H. ve výši 19.643,80,- Kč\", zamítl žalobu \"na určení pohledávky v další výši 28.008,40,- Kč\", zastavil řízení \"o určení pohledávky ve výši 10.714,- Kč\" a rozhodl, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne 20.3.1995 zaměstnancem \"stavební firmy J. H.\" a že J. H. dne 26.6.1995 zemřel. Dne 20.7.1995 žalobce uzavřel se synem J. H. M. H. dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31.7.1995. V průběhu dědického řízení po J. H., vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. D 617/95, které dosud není skončeno, dědicové ze zákona (manželka zůstavitele Z. H. a děti zůstavitele M. H. a R. K.) dědictví \"i za své děti\" odmítli. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že pracovní poměr žalobce u J. H. skončil smrtí zaměstnavatele, neboť \"v důsledku odmítnutí dědictví dědici tu nebyl po smrti J. H. 26.6.1995 nikdo, na koho by přešla práva a povinnosti z předmětného pracovněprávního vztahu\", přičemž \"na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že syn zůstavitele jako osoba k tomu, vzhledem ke svému pozdějšímu odmítnutí dědictví neoprávněná, uzavřel s žalobcem dohodu o rozvázání pracovního poměru k 31.7.1995\". Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně dále za prokázané, že J. H. dlužil žalobci mzdu za období od dubna do června 1995 ve výši 19.643,60 Kč. Odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru, požadované ve výši 20.216,- Kč, žalobci nenáleží, neboť podle ustanovení § 60a odst.1 zák. práce je \"takový nárok při skončení pracovního poměru vázán na organizační změny vyplývající z vůle zaměstnavatele\" a \"není na místě pomocí analogie rozšiřovat úmysl zákonodárce i na předmětný způsob zániku pracovněprávního vztahu. Zastavení řízení o určení pohledávky ve výši 10.714,- Kč zdůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11.1.2000 č.j. 8 Co 3638/99-54 rozsudek soudu prvního stupně \"v odstavci druhém, ve výroku o zamítnutí návrhu na určení pohledávky ve výši 28.008,40 Kč\" co do částky 25.683,40 Kč potvrdil a co do částky 2.325,- Kč změnil tak, že \"se určuje, že ke dni úmrtí J. H., tedy ke dni 26.6.1995 existovala pohledávka žalobce vůči J. H. ve výši 2.325,- Kč\"; současně vyslovil, že \"rozsudek soudu prvního stupně v odstavci prvém, ve výroku o určení pohledávky žalobce ve výši 19.643,80 Kč, a v odstavci třetím, ve výroku o zastavení řízení, o určení pohledávky ve výši 10.714,- Kč, zůstává nedotčen\", a rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o náhradě nákladů řízení mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se připouští dovolání \"k otázce, zda je možné analogickým výkladem § 60a zákoníku práce dospět k závěru, že je dán nárok pracovníka na odstupné i v případě zániku jeho pracovního poměru událostí - smrtí zaměstnavatele\". Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že pracovní poměr žalobce skončil (zanikl) okamžikem smrti zaměstnavatele J. H.; shodně se soudem prvního stupně dovodil, že \"v důsledku absence dědiců nenastal ve smyslu § 251a zákoníku práce přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu na jiné subjekty\" a že syn J. H. nebyl \"legitimován\" k uzavření dohody o skončení pracovního poměru se žalobcem, neboť dědictví posléze odmítl, přičemž \"prohlášení o odmítnutí dědictví má zpětné účinky k době zůstavitelovy smrti\". Odvolací soud dovodil, že žalobce nemá nárok na odstupné, neboť zákoník práce se skončením pracovního poměru úmrtím zaměstnavatele vznik tohoto nároku nespojuje. Podle ustanovení § 60a zák. práce je právo zaměstnance na odstupné při skončení pracovního poměru \"vázáno na organizační změny vyplývající z vůle zaměstnavatele, kdy podnět zaměstnavatele je z hlediska právní konstrukce odstupného rozhodující\", a podle názoru odvolacího soudu \"není na místě pomocí analogie rozšiřovat úmysl zákonodárce, který zcela jednoznačně váže nárok zaměstnance na odstupné na vůli zaměstnavatele, a tím tedy na činění ať již jednostranného či dvoustranného právního úkonu, a nikoli na každé skončení či zánik pracovního poměru mající za důsledek ztrátu zaměstnání, byť v daném případě bez vlastního zavinění žalobce\". Žalobce nemá ani právo na \"mzdový nárok za práce konané po 26.6.1995\" a na \"dávky v nemoci\" za dobu po smrti J. H., neboť jde o nároky, které měly vzniknout po skončení pracovního poměru, a žalobce se domáhal určení svých nároků \"k datumu jejich vzniku předcházejícímu\". Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně částečně změnil proto, že žalobce má ve smyslu ustanovení § 110b odst.2 a 3 zákoníku práce právo na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Rozhodnutí o připuštění dovolání odvolací soud odůvodnil tím, že \"otázka, zda je možné analogickým výkladem § 60a zákoníku práce dospět k závěru, že je dán nárok pracovníka na odstupné i v případě zániku jeho pracovního poměru událostí - smrtí zaměstnavatele\&qu