21 Cdo 1348/2005 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1348/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. V., zastoupenému advokátem, o 190.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 102/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. května 2004 č.j. 5 C 102/2001-57 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2005 č.j. 23 Co 553/2004-77, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. května 2004 č.j. 5 C 102/2001-57 se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2005 č.j. 23 Co 553/2004-77 se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře na náhradě nákladů žalovaného v dovolacím řízení 16.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou podanou dne 6.6.2001 u Okresního soudu v Kutné Hoře) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 190.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný u něho pracoval jako vedoucí skladu ve S. na základě pracovní smlouvy ze dne 30.12.1995 až do 31.1.2000, kdy pracovní poměr účastníků skončil dohodou. Žalobce dne 18.1.2000 sdělil společnosti A. T. s.r.o. (správně A. – T. D., s.r.o.), že \"vzhledem k porušování uzavřené smlouvy o skladování\" uplatňuje ke zboží uskladněnému ve skladu žalobce ve S. zástavní právo podle ustanovení § 535 obchodního zákoníku, a \"interním sdělením č. 2/2000\" stanovil žalovanému \"podmínky\", za nichž může zboží tomuto ukladateli vydat. Žalovaný však v rozporu s tímto pokynem skladované zboží ukladateli dne 24.1.2000 vydal, čímž způsobil žalobci škodu, spočívající \"především ve ztrátě zajištění pohledávky\" za společností A. T. s.r.o. (správně A. – T. D., s.r.o.). Dne 27.1.2000 byla se žalovaným projednána za účasti generálního ředitele žalobce Ing. P. M. a vedoucího provozního úseku V. V. náhrada škody, žalovaný vyčíslenou škodu ve výši 200.000,- Kč uznal a písemně se ji zavázal ve splátkách uhradit. Žalovaný však následně popřel platnost uzavřené dohody. Žalovaný způsobil škodu podle názoru žalobce úmyslně (vědomě porušil písemný zákaz zaměstnavatele vydat skladované zboží), a proto se žalobce domáhá její náhrady jen po žalovaném z důvodu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu (a nikoliv po dalších hmotněodpovědných zaměstnancích) a v plné výši. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 26.5.2004 č.j. 5 C 102/2001-57 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit \"ČR do pokladny Okresního soudu v Kutné Hoře za státem zálohované náklady za zastupování žalovaného\" 33.425,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 288,- Kč. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobce dopisem ze dne 18.1.2000 sdělil společnosti A. T. s.r.o. (správně A. – T. D., s.r.o.), že vůči ní uplatňuje \"zadržovací právo na zboží uskladněné ve skladu S.\", neboť dluží \"na skladném a odebraných službách větší finanční částku\", že žalobce \"interním sdělením 2/2000\" nařídil žalovanému jako vedoucímu skladu ve S., aby zboží této společnosti ze skladu vydal \"pouze po telefonickém souhlasu generálního ředitele nebo vedoucího provozu\", a že žalovaný uskladněné zboží vydal dne 24.1.2000 \"zástupcům firmy\" A. T. s.r.o. (správně A. – T. D., s.r.o.) \"bez ohledu na interní sdělení č. 2/2000\". O náhradě škody, kterou měl žalovaným svým jednáním žalobci způsobit, uzavřeli účastníci dne 27.1.2000 dohodu, podle které žalovaný uznal svou odpovědnost za škodu a ve výši 200.000,- Kč se ji zavázal nahradit; dopisem ze dne 29.1.2000 však od dohody odstoupil a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.4.2003 sp. zn. 22 Co 68/2003 byla tato dohoda pro neurčitost a nesrozumitelnost označena za neplatnou. Soud prvního stupně nárok žalobce na náhradu škody posoudil podle ustanovení § 172 zákoníku práce a dospěl k závěru, že \"žádný předpoklad nebo podmínka vzniku odpovědnosti za škodu není dána\". I když žalovaný porušil své pracovní povinnosti tím, že zboží vydal \"bez ohledu na interní sdělení č. 2/2000\", žalobci škoda nevznikla, neboť pohledávka 185.015,- Kč proti společnosti A. T. s.r.o. (správně A. – T. D., s.r.o.) v té době nebyla promlčena a žalobce se ani nepokusil \"ji soudně vymáhat\" a u další částky 40.000,- Kč \"bylo vůbec sporné, jestli zboží v této hodnotě bylo také vydáno\". K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.1.2005 č.j. 23 Co 553/2004-77 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice \"do pokladny Okresního soudu v Kutné Hoře\" na náhradě nákladů odvolacího řízení 33.150,- Kč a že \"žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení\". Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný sice porušil své povinnosti při plnění pracovních úkolů, neboť vydal \"bez vědomí a souhlasu\" generálního ředitele nebo vedoucího provozu společnosti A. – T. D., s.r.o. zboží, které měla uskladněné ve skladu žalobce ve S., že však žalobce \"neprokázal, že by mu v příčinné souvislosti s uvedeným zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů vznikla škoda\". Žalobce měl a dosud má vůči společnosti A. – T. D., s.r.o. pohledávku, která mu byla přiznána pravomocným soudním rozhodnutím, dosud se ji ani nepokusil vymáhat, neboť \"je přesvědčen o nesolventnosti a faktické neexistenci\" dlužníka; protože se žalobce dlužnou pohledávku \"ani nepokusil vymoci, nepodal návrh na exekuci, výkon rozhodnutí či prohlášení konkursu\", je podle názoru odvolacího soudu \"tvrzení o její nevymožitelnosti ničím nepodloženou domněnkou žalobce\" a \"neuhrazenou pohledávku z obchodního styku nelze bez dalšího považovat za škodu bez ohledu na to, že žalovaný svým jednáním uspokojení pohledávky žalobce ztížil\". Proti rozsudkům soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že soudy chybně vycházejí \"z účetní interpretace pojmu škoda tak, že v případě, kdy je určité zboží nahrazeno odpovídající pohledávkou, nedochází ke škodě, chápané jako majetková újma vedoucí k úbytku majetku\", ačkoliv měly přihlédnout \"k charakteru zboží, které bylo žalovaným neoprávněně vydáno\"; toto zboží bylo žalobcem \"zadrženo jako zákonná zástava\", žalobce k němu měl \"zákonem stanovené dispoziční právo\" a představovalo \"majetkovou hodnotu, kterou byla garantována hodnota dlužné částky, tj. pohledávka\" za společností A. T., s.r.o. (správně A. – T. D., s.r.o.). Zákonné zástavní právo vznikající podle ustanovení § 535 obchodního zákoníku, které trvá, jen dokud se skladované věci nacházejí u skladovatele, má přednost před ostatními zástavními právy a neoprávněným vydáním skladovaného zboží dochází nejen ke ztížení vymahatelnosti zajištěné pohledávky (jak se domnívají soudy), ale \"k výraznému poškození majetkových práv žalobce, neboť vydáním zadrženého zboží došlo ze zákona i k zániku zákonného zástavního práva\". Žalobce dovozuje, že \"právě toto neoprávněné vydání zboží bylo na straně žalovaného důvodem vzniku odpovědnosti za škodu\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., právní otázka, zda \"neoprávněným vydáním skladovaného zboží, k němuž bylo v souladu s ustanovením § 535 obchodního zákoníku zřízeno zákonné zástavní právo, došlo na straně žalobce ke vzniku škody ve formě ušlého zisku\", má podle jeho názoru po právní stránce zásadní význam a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že zánikem zástavního práva nemohla žalobci vzniknout škoda ve formě ušlého zisku, neboť cena za skladování obsahuje nejen zisk, ale i náklady skladování, a proto \"nemůže reprezentovat žalovaná částka 190.000,- Kč ušlý zisk\". Podle názoru žalovaného se škoda musí projevit v majetkové sféře žalobce, \"zobrazené účetnictvím podnikatele\"; kdyby se do \"obchodního jmění\" počítala hodnota zástavy a zástavní věřitel by měl i pohledávku za dlužníkem, docházelo by k bezdůvodnému obohacení věřitele. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26.5.2004 č.j. 5 C 102/2001-57 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 10a o.s.ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce podanému pro