21 Cdo 1359/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1359/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2013 Spisová značka:21 Cdo 1359/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1359.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 241b odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 5. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.7.2013IV.ÚS 2100/13JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto15.10.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1359/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) Ing. I. H., CSc. a b) Ing. Z. H., zastoupených Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 633/49, proti žalovaným 1) DRS IMMO a. s. se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Příkop č. 843/4, IČO 26285011, zastoupenému JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. Práce č. 2512, 2) WIROTRADE, s. r. o. se sídlem ve Zlíně, Kvítková č. 3642, IČO 26238187, a 3) Nuline s. r. o. se sídlem v Praze 10, Na Výsluní č. 201/13, IČO 27217418, zastoupenému JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 710/31, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 448/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 60 Co 307/2011-168, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 29. 10. 2009 domáhali určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, která byla „oznámena“ dražební vyhláškou ze dne 29. 6. 2009 č. ND197 a na návrh žalovaného 2) provedena žalovaným 1) dne 24. 9. 2009 a jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví žalobců, a to pozemek p. č. 1345/27, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 96 m2, pozemek p. č. 1345/51, zahrada, o výměře 309 m2 a budova č. p. 529, vše v obci Praha a katastrálním území Hlubočepy, které byly vydraženy žalovaným 3). Žalobu zdůvodnili zejména tím, že pohledávky, které měly být uspokojeny z výtěžku této dražby, jsou sporné a jsou předmětem několika soudních řízení a že dražební vyhláška vykazovala nedostatky, které spatřují v tom, že z ní není možné zjistit, „zaplacení jakého dluhu se navrhovatel dražby domáhá a z čeho na takovou výši usuzuje“, že žalobci se dovolali neplatnosti smlouvy o půjčce uzavřené s jejich původním věřitelem ALLEGRO spol. s r. o. v části týkající se úroků, jejichž výše byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a zbývající část dluhu byla žalovanému 2) uhrazena z výtěžku předchozí dražby, že cena dražených nemovitostí zjištěná vypracovaným znaleckým posudkem neodpovídá skutečnosti, že dražební vyhláška neobsahuje veškeré náležitosti stanovené v ustanovení § 43 zákona č. 26/2000 Sb. a že pohledávka věřitele ALLEGRO spol. s r. o. vůči žalobcům byla žalovanému 2) postoupena v rozporu se zákonem. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. 4. 2011 č. j. 6 C 448/2009-117 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 11.880,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a žalovanému 3) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana a že žalovanému 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poté, co dovodil aktivní věcnou legitimaci žalobců a pasivní věcnou legitimaci žalovaných a co shledal, že žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), dospěl k závěru, že nebyly prokázány (a žalobci ani tvrzeny) důvody neplatnosti dražby podle ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 3. 11. 2011 č. j. 60 Co 307/2011-168 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) a změnil jej ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 3) tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení 9.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana; současně rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a žalovanému 3) 4.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana a že žalovanému 2) se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci uvedli v žalobě důvod neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, který je „podřaditelný pod § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb.“ a který spočívá v „neexistenci“ pohledávky, k jejímuž uspokojení měla být dražba provedena. Poté, co zjistil, že o „existenci“ pohledávky původního věřitele ALLEGRO spol. s r. o. vůči žalobcům bylo pravomocně rozhodnuto „v rámci“ usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 2. 2006 č. j. 36 E 23/2005-9, a co shledal, že tato pohledávka byla smlouvou ze dne 30. 10. 2007 platně postoupena žalovanému 2), dospěl k závěru, že žalovaný 2) byl oprávněn navrhnout provedení veřejné nedobrovolné dražby a že byly splněny podmínky pro její provedení uvedené v ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci podáním odevzdaným k poštovní přepravě dne 13. 2. 2012 dovolání s tím, že toto dovolání odůvodní ve lhůtě čtrnácti dnů. Podáním ze dne 28. 2. 2012, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 3. 2012, žalobci doplnili dovolání o uvedení dovolacích důvodů a navrhli, aby byl „napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.); rozsahem dovolacích návrhů není vázán jen v případech uvedených v ustanovení § 242 odst. 2 o. s. ř. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Není-li v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích