21 Cdo 142/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 142/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2007 Spisová značka:21 Cdo 142/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.142.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 142/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Fakultní  nemocnice  v  M., příspěvkové organizace, proti žalovaným 1) E. Š., zastoupené advokátem, 2) B. W. zastoupené advokátem, o vydání dědictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 110/99, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2005, č. j. 19 Co 458,459/2004-287, takto: Rozsudek  městského  soudu  a  rozsudek   Obvodního   soudu   pro  Prahu 4 ze dne 3. srpna 2004, č.j. 16 C 110/99-248,  se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9.11.2000, č.j. 16 C 110/99-32, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo „společně a nerozdílně jí vydat v naturální formě majetkové hodnoty, které z dědictví mají, tj.: celek nemovitostí zapsaných u KÚ P.-m. na LV pro obec  m. P. a k.ú. Ú. n. L. jako dům s přísl. postavený na pozemku parc. č. 437 – zast. plocha a celek pozemků parc. č. 437 – zast. plocha, 388/9 – zahrada a parc. č. 388/2 – zahrada, jejichž hodnota činí podle posudku znalce Ing. F. N. ze dne 10.6.1998 686.480,- Kč; hotovost uložená v Domově důchodců v P., ve výši 4.225,30 Kč, svršky, předměty osobní potřeby, drobné elektrospotřebiče, televizor a knihy, vše uložené v Domově důchodců v P., a sepsané na soupise ze dne 18.11.1997, dle shodného prohlášení dědiček v celkové ceně 8.000,- Kč; řetízek ze žlutého kovu uložený v Domově důchodců, dle shodného prohlášení dědiček v ceně 500,- Kč; zůstatek na vkladní knížce č. 10-903896-3, název Ch., vedené u Č. s., a.s., ve výši 83.364,40 Kč; zůstatek na vkladní knížce, název S., vedené tamtéž ve výši 56,80 Kč; zůstatek na vkladní knížce, název Ch., vedené tamtéž ve výši 54,90 Kč; zůstatek na vkladní knížce,  název   J. vedené tamtéž ve výši 40,- Kč; zůstatek na vkladní knížce, název Ch., vedené tamtéž ve výši 565,20 Kč; zůstatek na vkladní knížce, název J., vedené tamtéž ve výši 76,90 Kč; jednosto akcií F. E. IS, resp. P. i. s., a.s.,  v celkové ceně 4.320,- Kč“ a dále zamítl žalobu, „že v případě, že majetkové hodnoty, které žalované z dědictví mají, nelze vydat v naturální formě, aby žalované vydaly Fakultní nemocnici v M. peněžitou náhradu ve výši 787.684,96 Kč“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „žalované dědily po J. J., zemřelém dne 14.11.1997“; že „o tom bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 D 3259/97, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 30.9.1998“; že „v dědickém řízení soud dospěl k závěru, že poslední vůle zůstavitele ze dne 27.8.1993 je neplatná, neboť v této poslední vůli je majetek zůstavitele odkázán někomu, kdo jej nemůže platným způsobem nabývat“; že „zůstavitel J. J. sepsal vlastnoručně 27. srpna 1993 v Domově důchodců  poslední vůli, ve které uvedl, že svůj majetek odkazuje Dětské onkologii v Praze M.“; že „Fakultní nemocnice v M. je samostatnou příspěvkovou organizací s právní subjektivitou v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR“; že „součástí Fakultní nemocnice je klinika dětské onkologie 2. lékařské fakulty University Karlovy“; že „určení dědice je uvedeno natolik určitě, že o něm nelze mít pochybnost a ani jej nelze zaměnit za někoho jiného“; že „dětská onkologie v Praze M. není žádným subjektem, jedná se skutečně o nonsubjekt, který nemá způsobilost být účastníkem řízení a nemůže nabývat práva a povinnosti“; že „sepsání poslední vůle je jeden z nejvýznamnějších aktů s právními důsledky, které člověk za svého života realizuje“; že „bylo možno po zůstaviteli spravedlivě požadovat, aby vzhledem k významu poslední vůle, kterou v roce 1993 pořídil, dal si na tom záležet a lépe zvážil svoje kroky“; že „případným dotazem, ať už například telefonickým, mohl také zůstavitel přímo zjistit v zařízení Dětské onkologie, jakým způsobem lze majetek tomuto zařízení odkázat“; že „zůstavitel tak mohl poměrně snadno zjistit, že byla zřízena nadace „Národ dětem“, která v době, kdy zůstavitel v roce 1993 závěť pořizoval, fungovala již 3 roky“; že „zůstavitel však nedbal potřebné opatrnosti a tím zapříčinil, že ten, komu v dobré víře chtěl svůj majetek odkázat, jej nemůže nabýt“; že „závěť zůstavitele ze dne 27.8.1993 je neplatná“; že žalobkyně „není tím, kdo je výslovně v předmětné poslední vůli uveden“ a „nelze ji proto považovat za aktivně legitimovaného účastníka řízení“. K  odvolání   žalobkyně  i  žalovaných   Městský   soud   v  Praze usnesením ze dne 18. května 2001, č.j. 18 Co 85/01-63, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně „nezhodnotil dostatečným způsobem  projev  vůle   uvedený v  závěti   zemřelého J. J., a to pokud se jedná o označení dědice“; že „doslovný jazykový výklad projevu vůle tak, jak učinil nejen soud prvního stupně, ale i notářský komisař, resp. soud, který schválil dědické rozhodnutí po zemřelém   J. J., je v rozporu s interpretační povinností uvedenou v ustanovení § 35 odst. 2 obč.zák.“; že „logickým výkladem obsahu poslední vůle zemřelého je nutno dospět k závěru, že smyslem a účelem závěti J. J. bylo odkázat svůj majetek nemocnici  v M.,   která se zabývá léčbou onkologicky nemocných dětských pacientů“; že „zemřelý zcela   jistě   neměl v úmyslu odkazovat svůj majetek neexistujícímu subjektu“; že „právní otázky, týkající se právnických osob, nemohly být zůstaviteli jako právnímu laikovi zřejmé“; že „z provedených důkazů nevyplývá, že by zůstavitel měl povědomost o existenci nadace, která se též onkologicky nemocnými pacienta zabývá“; že „žalobkyně je nepochybně jediným možným subjektem, kterému chtěl zůstavitel odkázat svůj majetek, neboť organizační   součástí   tohoto   subjektu   je i onkologická klinika zabývající se léčbou dětí“; že „žalobkyně nebyla účastníkem dědického řízení po zemřelém“; je „z tohoto důvodu jako tvrzený opomenutý dědic aktivně legitimována v daném sporu“. Uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení „žalobkyni nejprve poučil o nutnosti upravit žalobní petit tak, aby byl vykonatelný“ a „provedl dokazování k dalším skutečnostem uvedeným v návrhu“. Poté Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8.10.2002, č.j. 16 C 110/99-131, rozhodl, že žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny každá „vydat z dědictví žalobkyni v naturální formě jednu ideální polovinu z celku nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu P.-m. na LV pro obec m. P. a k.ú. Ú. n. L., jako dům s příslušenstvím na pozemku parcela č. 437, zastavěná plocha a celek pozemků parcela č. 437 zastavěná plocha, parcela č. 388/9 zahrada a parcela č. 388/2-zahrada, /pozemky ve zjednodušené evidenci-parcely původ pozemkový katastr /PK/, a v případě, že nelze tuto ideální polovinu z celku nemovitostí vydat v naturální formě, jsou povinny zaplatit žalobkyni každá částku 343.240,- Kč“ ; že žalované 1) a 2) „jsou povinny z dědictví vydat žalobkyni vkladní knížku název Ch. vedené u Č. s., a.s.,  se zůstatkem ve výši 83.364,40 Kč, přičemž v rozsahu s plněním této povinnosti   jedné   ze   žalovaných   zaniká v  tomto rozsahu povinnost druhé ze žalovaných, a v případě, že tuto vkladní knížku nemohou vydat v naturální formě, případně je na vkladní knížce nižší zůstatek než 83.364,40 Kč, jsou žalované 1) a 2) každá povinna zaplatit žalobkyni  41.682, 20 Kč s  10  % úrokem z   prodlení   od   dne   8.12.1999   do zaplacení“; že žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 63.016,- Kč a že žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně „České republice částku 3.300,- Kč za znalecký posudek Doc. Dr. H., CSc., do pokladny Obvodního soudu pro Prahu 4“ . Vycházel ze závěru, že „před smrtí zemřelého zůstavitele jeho příbuzné (žalované) o něj příliš valný zájem nejevily“; že „nelze mít za to, že odkázání majetku lékařskému zařízení s vážně nemocnými pacienty by mělo být megalomanským činem, směřujícím ke zvidit