21 Cdo 1524/2003 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1524/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2003 Spisová značka:21 Cdo 1524/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1524.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 229 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 132 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 133 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 135 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 47 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 47 odst. 2 předpisu č. 78/1989Sb. § 43 odst. 2 předpisu č. 29/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1524/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o 867.900,-Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 2001 č.j. 19 Co 10/2001-43, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 56 C 1/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2002 č.j. 11 Cmo 162/2002-53, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16.1.2001 č.j. 19 Co 10/2001-43 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že usnesení okresního soudu, doručované žalovanému do jeho vlastních rukou, bylo po bezvýsledném pokusu o doručení ze dne 6.11.2000 znovu žalovanému doručováno dne 7.11.2000. Protože i opakovaný pokus o doručení zůstal bezvýsledný, byla zásilka dne 7.11.2000 uložena na poště a žalovaný byl o tom vyrozuměn. Ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 občanského soudního řádu se proto považuje usnesení okresního soudu za doručené dnem 10.11.2000. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání skončila dnem 27.11.2000 a protože žalovaný podal odvolání až dne 4.12.2000, je opožděné. Žalovaný se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu domáhal, aby uvedené usnesení krajského soudu bylo zrušeno. Žalobu zdůvodnil tím, že mu bylo \"doručeno\" pouze \"vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo, a že nebyl poučen o fikci náhradního doručení\". Protože usnesení okresního soudu, které napadl odvoláním dne 4.12.2000, si vyzvedl na poště dne 20.11.2000, byla odvolací lhůta zachována. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28.2.2002 č.j. 56 C 1/2001-36 žalobě pro zmatečnost vyhověl. Dovodil, že doručenka o doručení písemnosti soudu má povahu veřejné listiny a že při náhradním doručení písemnosti ve smyslu ustanovení § 47 občanského soudního řádu může účastník vyvrátit závěr o pravdivosti údajů na doručence, jen jestliže prokáže, že se v místě doručování v době prvního pokusu o doručení písemnosti nezdržoval, nebo jestliže pošta nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem nebo poštovním řádem. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že při doručování usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 \"pošta nedodržela postup podle tehdy platného poštovního řádu\", neboť \"po třech dnech od uložení zásilky na poště neprovedla ve smyslu bodu 20 přílohy 5 k vyhlášce č. 78/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb., oddělení doručenky od zásilky a její vrácení odesilateli\", žalovaného informovala, že si zásilku může vyzvednout nejpozději do 22.11.2000, a doručenku vrátila soudu až poté, kdy si žalovaný zásilku dne 20.11.2000 skutečně vyzvedl. I když žalovaný \"nevyvrátil\", že by pošta nepostupovala podle ustanovení § 47 občanského soudního řádu \"co se týče výzvy avizující opětovný pokus o doručení a vyrozumění o uložení na poště\", náhradní doručení písemnosti žalovanému nebylo provedeno v souladu se zákonem. Soud prvního stupně uzavřel, že odvolání proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 bylo podáno včas, neboť dnem doručení je \"den převzetí zásilky\". Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.1.2001 č.j. 19 Co 10/2001-43 proto muselo být zrušeno. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26.11.2002 č.j. 11 Cmo 162/2002-53 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu pro zmatečnost zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že doručení usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 je třeba posuzovat podle ustanovení § 47 odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že pošta při doručování této písemnosti žalovanému postupovala v souladu se zákonem; žalovaný svou nepřítomnost v místě doručování při prvním pokusu o doručení nenamítal a nedodržení správného postupu \"při vyrozumívání\" neprokázal. Soud prvního stupně sice důvodně poště vytknul, že porušila právní předpisy o nakládání \"s předmětnou poštovní zásilkou\" tím, že nevrátila soudu po uplynutí tří dnů od uložení písemnosti na poště \"zpáteční lístek\", \"celou zásilku\" ponechala na poště až do skončení úložní lhůty a \"v úložní lhůtě provedla další pokus o doručení vyrozuměním žalovaného\", avšak \"tyto nepochybně důvodné výtky\" nejsou \"v příčinné souvislosti s vlastním procesem doručování ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. v původním znění a nešlo k tíži žalovaného\". Protože na následcích \"zákonné fikce doručení\", k níž došlo před \"tímto nesprávným postupem pošty\", to nemůže nic změnit, není žaloba pro zmatečnost důvodná. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Ztotožňuje se v něm \"s odůvodněním\" usnesení soudu prvního stupně a namítá, že mu \"bylo doručeno pouze vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo, a že nebyl poučen o fikci náhradního doručení\". Protože usnesení, které napadl dne 4.12.2000 odvoláním, si vyzvedl na poště dne 20.11.2000, byla odvolací lhůta zachována. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 - dále jen \"občanský soudní řád\") po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 občanského soudního řádu a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 občanského soudního řádu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení § 229 odst.4 občanského soudního řádu je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení. Bylo-li odvolání usnesením odvolacího soudu odmítnuto pro opožděnost, může být žaloba pro zmatečnost podaná proti tomuto usnesení důvodná, jen jestliže bude zjištěno, že odvolání ve skutečnosti opožděné nebylo, a jestliže tedy odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se závěr o opožděnosti odvolání žalova