21 Cdo 1525/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1525/2014 citace  Právní věta:Při zjišťování průměrného výdělku zaměstnance, který vykonává podnikatelskou činnost, po zjištění nemoci z povolání je třeba přihlížet též k odpisům hmotného majetku uplatněným zaměstnancem v jeho přiznání k dani z příjmů, jestliže jsou tyto odpisy spojeny s úplatným pořízením hmotného majetku, který je potřebný k jeho podnikatelské činnosti a k dosahování příjmů z ní. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2015 Spisová značka:21 Cdo 1525/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1525.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada za ztrátu na výdělku Podnikatel Daň z příjmů Dotčené předpisy:§ 190 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.05.1994 § 195 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.05.1994 § 24 odst. 1 předpisu č. 586/1992Sb. ve znění do 31.12.2009 § 24 odst. 2 písm. a) předpisu č. 586/1992Sb. ve znění do 31.12.2009 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 6. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:86 / 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1525/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje č. 741, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 105/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2013 č. j. 16 Co 126/2013-50, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. dubna 2013 č. j. 16 C 105/2012-31 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2011 částku 193.266,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení od 31. 8. 2012 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval do 25. 10. 1996 jako horník v podzemí dolu, že dne 1. 3. 1993 byl pro následky nemoci z povolání, která byla u něj zjištěna, převeden v rámci dolu na nerizikové pracoviště a že žalovaný mu podle dohody o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze dne 9. 12. 1993 poskytoval náhradu podle § 195 zákoníku práce. Dne 25. 10. 1996 rozvázal se žalovaným dohodou pracovní poměr a žalovaný mu poskytoval náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jako rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem před vznikem škody „po valorizacích podle valorizačních předpisů“ a výdělkem zjištěným ke dni 25. 10. 1996 a následně valorizovaným rovněž „podle valorizačních předpisů“. Žalobce má za to, že má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti i za období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2011, kdy mu žalovaný náhradu za ztrátu na výdělku neposkytl „patrně z toho důvodu, že se stal samostatně hospodařícím rolníkem“, přestože jeho výdělek samostatně hospodařícího zemědělce je menší než tzv. fixní výdělek zjištěný ke dni 25. 10. 1996 i po úpravě tohoto výdělku podle valorizačních předpisů od 1. 9. 2010 do 31. 7. 2012. Náhrada za ztrátu na výdělku za uvedené období, které se žalobce domáhá, představuje rozdíl mezi jeho průměrným měsíčním výdělkem k 1. 9. 2010 ve výši 32.515,- Kč (k 1. 1. 2011 ve výši 33.783,- Kč) a „fixním“ výdělkem k 1. 9. 2010 ve výši 20.021,- Kč (k 1. 1. 2011 ve výši 20.801,- Kč). Žalovaný namítal, že nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zanikl, neboť jeho průměrný výdělek dosahovaný při podnikání „pravidelně za delší období, tj. více než rok, přesáhl průměrný výdělek před vznikem škody“. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 24. 4. 2013 č. j. 16 C 105/2012-31 rozhodl, že „základ žalobního nároku je opodstatněn“. Vycházel ze zjištění, že žalovaný se dohodou o poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze dne 9. 12. 1993 zavázal poskytovat žalobci náhradu za ztrátu na výdělku, která mu vznikla v důsledku onemocnění nemocí z povolání, že dne 25. 10. 1996 byl mezi účastníky rozvázán dohodou pracovní poměr, že průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody činil k 1. 1. 2009 (po valorizaci) 32.513,- Kč a že podle přiznání k dani z příjmu žalobce, který je evidován jako zemědělský podnikatel, činil jeho příjem v roce 2009 celkem 1.171.673,- Kč, výdaje činily 686.824,- Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji byl 484.849,- Kč a vzhledem k uplatněným odpisům ve výši 519.044,- Kč žalobce vykázal ztrátu 34.195,- Kč. Dospěl k závěru, že výdělek žalobce po zjištění nemoci z povolání nelze pro účely poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zjišťovat bez přihlédnutí k žalobcem uplatněným odpisům ve výši 519.044,- Kč, jak to činí žalovaný, který nesprávně vychází z výdělku žalobce v roce 2009 ve výši rozdílu mezi příjmy a výdaji (bez odpisů), tj. ve výši 528.026,- Kč, přepočteného na částku 44.002,- Kč měsíčně, a který proto přestal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku poskytovat, neboť podle jeho názoru došlo ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce ke změně poměrů u žalobce, které byly rozhodující pro určení dosud vyplácené náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, protože „výše výdělků žalobce za rok 2009 byla vyšší než by žalobce mohl dosahovat před vznikem škody po příslušných valorizacích“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2013 č. j. 16 Co 126/2013-50 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dovodil, že žalobce má nadále nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi valorizovaným průměrným výdělkem před vznikem škody a valorizovaným „stop výdělkem“ ke dni rozvázání pracovního poměru účastníků, neboť samotná skutečnost, že v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 uplatnil odpisy hmotného majetku ve výši 519.044,- Kč, nepředstavuje „specifickou okolnost individuálního případu“, která by odůvodňovala úpravu průměrného výdělku založeného na údajích daňového přiznání ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. Zdůraznil, že jak z ekonomického hlediska, tak ani z hlediska smyslu, účelu a zásad ovládajících odškodňování nemocí z povolání „neexistuje žádný rozumný důvod k tomu, aby pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebyly zohledňovány odpisy při zjišťování skutečného výdělku (příjmů z podnikání) poškozeného zaměstnance po zjištění nemoci z povolání“. Uzavřel, že u žalobce nedošlo ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce, neboť žalobce v roce 2009 vykázal ztrátu z podnikání ve výši 34.195,- Kč a dílčí základ daně ze závislé činnosti ve výši 64.572,- Kč, a jeho výdělek po zjištění nemoci z povolání byl proto v roce 2009 nižší než tzv. valorizovaný „stop výdělek“ ke dni rozvázání pracovního poměru účastníků. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že odpisy nepředstavují „reálný výdaj“, neboť se jedná pouze o „ekonomickou veličinu snižující základ daně“, a že k nim proto při zjišťování skutečného výdělku pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku nelze přihlížet. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001 sp. zn. 25 Cdo 2026/98, ve kterém byl vysloven názor, že „údaje o příjmech a výdajích v přiznání k dani z příjmu fyzických osob nejsou jediným hlediskem pro určení výše průměrného výdělku podnikatele, nýbrž jen východiskem a jednou z okolností, z nichž lze při určení průměrného výdělku vycházet, nikoli důkazem o skutečných příjmech a výdajích podnikatele v souvislosti s výkonem jeho profese“, že „některé z položek, o které se snižuje daňový základ, nejsou skutečně vynaloženými náklady na dosažení příjmu, nýbrž mohou představovat jen nárok na snížení daňového základu“, a že se proto „posouzení příjmů podnikatele a nákladů na tuto činnost vynaložených neobejde bez dalšího dokazování, které se podle okolností konkrétního případu bude týkat prvotních účetních dokladů o příjmech a výdajích, údajů v peněžním deníku podnikatele, apod., přičemž nelze vyloučit ani vyžádání znaleckého posudku“. Dovolatel zdůraznil, že výše odpisů je přímo úměrná hodnotě pořízeného hmotného majetku, že však sama o sobě nevypovídá o tom, jaká je optimální hodnota tohoto majetku nezbytná pro řádný výkon podnikatelské činnosti poškozeného zaměstnance. Podle názoru žalovaného nelze p