21 Cdo 1597/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1597/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2006 Spisová značka:21 Cdo 1597/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1597.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 250 předpisu č. 65/1965Sb. § 17 předpisu č. 92/1991Sb. § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 132 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1597/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) H. p., s.r.o., zastoupené advokátem, 2) P. a c., státní podnik H. K. v likvidaci, 3) České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze 2, Na Poříčním právu č. 1 a 4) J. H., zastoupenému advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 183/2000, o dovolání žalovaného 4) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2005 č.j. 21 Co 565/2004-344, takto: I. Dovolání žalovaného 4) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu „ten žalovaný, který bude shledán odpovědným“, zaplatil na odškodnění nemoci z povolání 48.000,- Kč „a dále částku 12.000,- Kč měsíčně“. Žalobu odůvodnil tím, že v důsledku zjištění nemoci z povolání – asthma bronchiale – nebyl schopen vykonávat dosavadní zaměstnání a žalovaný 2) mu od roku 1990 „platil částku odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku dobrovolně“. Poté, co „v rámci privatizace nabyl žalovaný 1) od žalovaného 2) předmětný podnik“, platil žalovaný 1) uvedenou náhradu až do května 2000, kdy žalobci sdělil, že „uvedený závazek v rámci privatizace na prvního žalovaného nepřešel a naopak je zavázán stále druhý žalovaný“. V úvahu by přicházela rovněž odpovědnost žalovaného 3) – státu, neboť když v roce 1991 proběhla likvidace podniku V. p. a c., státní podnik P., nebylo výslovně určeno, na který podnik závazky z náhrad škod způsobených nemocemi z povolání přecházejí; kdyby však závazek k poskytování náhrady škody původně přešel na žalovaného 2), měl by potom na základě privatizace následně přejít na žalovaného 4). Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19.2.2003 č.j. 14 C 183/2000-143 rozhodl, že „základ žalobcova nároku je uplatněn po právu proti třetímu žalovanému“, že „základ žalobcova nároku není uplatněn po právu proti prvému, druhému a čtvrtému žalovanému“ a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Ve věci samé vycházel ze zjištění, že nemoc z povolání podle položky č. 37 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 149/1988 Sb. - asthma bronchiale, byla u žalobce zjištěna za trvání jeho pracovního poměru k V. p. a c., státní podnik P. Tento podnik zanikl ke dni 1.1.1991 rozdělením, avšak delimitační protokol neřešil přechod práv a závazků z pracovněprávních vztahů likvidovaného státního podniku na žalovaného 2), a likvidátor rovněž neurčil, kdo bude povinen poskytovat žalobci náhradu za ztrátu na výdělku. Podle názoru soudu prvního stupně „ bylo povinností likvidátora státního podniku vypořádat všechny nároky z pracovněprávních vztahů, a pokud tak neučinil, přešla tato povinnost na stát, který se stává v tomto případě právním nástupcem zaniklého subjektu pro oblast pracovněprávních vztahů“. Protože „nemohlo dojít k přechodu žalobcova nároku na prvního, druhého popř. čtvrtého žalovaného“, je podle názoru soudu prvního stupně základ žalobcova nároku uplatněn po právu proti žalovanému 3), který je ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů Státní správy ČR, „ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro pracovněprávní vztahy, mzdy a jiné odměny“. K odvolání žalobce a žalovaného 3) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12.11.2003 č.j. 21 Co 277/2003-206 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že nemoc z povolání, kterou žalobce trpí, u něho vznikla za trvání pracovního poměru u státního podniku V. p. a c. P., který odpovídal žalobci za škodu způsobenou nemocí z povolání ve smyslu ustanovení § 190 odst. 3 zák. práce až do té doby, než došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů žalobce na jiný subjekt. Přechod práv a závazků je třeba v daném případě posuzovat podle ustanovení § 249 a § 250 zák. práce ve znění před novelou provedenou zákonem č. 297/1991 Sb. Podle názoru odvolacího soudu však k zániku V. p. a c. s.p. P. nedošlo rozdělením ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 zák. práce, neboť i po vyčlenění jednotlivých částí původního zaměstnavatele žalobce k 31.12.1990, tento subjekt i nadále existoval; dnem 1.1.1991 vstoupil do likvidace a k jeho zrušení došlo až ukončením likvidace dne 30.6.1991, kdy byl vymazán z obchodního rejstříku. Ačkoli zakladatel rozhodl o rozdělení státního podniku V. p. a c., s.p. P., jednalo se „z hlediska pracovněprávního o převod jednotlivých částí organizace do jiných nově založených organizací“, a v důsledku převodu jednotlivých částí původního zaměstnavatele na jednotlivé nově vzniklé organizace došlo ve smyslu ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze zákona nezávisle na vůli předávajícího nebo přejímajícího zaměstnavatele. Z tohoto hlediska je podle názoru odvolacího soudu nerozhodné, zda delimitační protokol, na který odkazuje zakládací listina P. a c. s.p. H. K. ze dne 22. 11.1990, obsahuje vymezení jednotlivých práv a povinností z pracovněprávních vztahů či nikoliv. Protože pracovní smlouvou žalobce ze dne 27.2.1987 (a její změnou z 1.7.1987) bylo prokázáno, že místo výkonu práce žalobce ke dni převodu části zaměstnavatele (závodu H. K.) bylo v závodě v H. K., pak převodem části zaměstnavatele V. p. a c., s.p. P., kterou tvořila organizační jednotka (závod) v H. K., do státního podniku P. a c. H. K., došlo ze zákona k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům této části zaměstnavatele na přejímajícího zaměstnavatele P. a c. s.p. H. K.; v rámci tohoto přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů přešlo též na nově vzniklého zaměstnavatele právo žalobce na náhradu škody způsobené nemoci z povolání. Protože se však soud prvního stupně nezabýval tím, zda nárok žalobce přešel ze žalovaného 2) na jiný subjekt, anebo zda tento nárok na náhradu škody způsobené nemoci z povolání vůči žalovanému 2) dosud trvá, odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se věcí zabýval též z tohoto hlediska. Okresní soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 23.6.2004 č.j. 14 C 183/2000-297 rozhodl, že „základ žalobcova nároku je uplatněn po právu proti druhému žalovanému“, že „základ žalobcova nároku není uplatněn po právu proti prvnímu, třetímu a čtvrtému žalovanému“ a že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Soud prvního stupně vycházeje ze závazného právního názoru odvolacího soudu v první řadě dovodil, že převodem části zaměstnavatele – V. p. a c., s.p. P. (závodu v H. K.) - do státního podniku P. a c. H. K. - došlo ze zákona k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům této části zaměstnavatele na zaměstnavatele přejímajícího, tedy na státní podnik P. a c. H. K. Na základě schváleného privatizačního projektu byla následně část majetku s.p. P. a c. H. K. vyjmuta a převedena na F. n. m. Č. r. Kupní smlouvou ze dne 1.11.1994 byla tato část majetku F. n. m. ČR prodána žalovanému 4). Protože nebylo prokázáno, že žalobce byl ke dni 1.11.1994 zaměstnán v privatizované části státního podniku, nemohlo na žalovaného 4) „v souboru všech práv, závazků, hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání přejít i právo žalobce na náhradu škody způsobené z nemocí z povolání“. K odvolání žalobce a žalovaného 2) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9.2.2005 č.j. 21 Co 565/2004-344 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „základ žalobcova nároku je uplatněn po právu proti čtvrtému žalovanému s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a čtvrtým žalovaným bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí“, proti ostatním žalovaným žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen „nahradit“ žalovanému 1) 16.132,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 6.218,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení a že „ve vztahu mezi žalobcem a druhým a třetím žalovaným“ nemá žádný z účastníků prá