21 Cdo 1614/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1614/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2013 Spisová značka:21 Cdo 1614/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1614.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 557 předpisu č. 141/1950Sb. § 558 předpisu č. 141/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1614/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Štefánii Fajmonovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, V Lískách č. 1065/31, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti v Brně, Příkop č. 11, o vydání dědictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 9/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2011 č.j. 18 Co 164/2011-177, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek městského soudu změněn) a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2010 č.j. 52 C 9/2005-136 (s výjimkou výroku, kterým byla žaloba zamítnuta v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala "vydání" ideálních 2/12 nemovitostí) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 1.7.2005 domáhala, aby žalované bylo uloženo "vydat jí jednu ideální polovinu domu čp. postaveného na pozemku parc. č. zast. pl. o výměře 354 m2 a ideální polovinu pozemků p.č. zahrada o výměře 133 m2 a parc. č. zastavěná plocha a nádvoří o výměře 354 m2, nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu Brno - město pro obec Brno a katastrální území Staré Brno na LV č. 87". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že předmětné nemovitosti (jejich ideální polovinu) získala v řízení o dědictví po H. M., dříve K. a rozené S., zemřelé dne 7.1.1952, na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10.6.2002 č.j. 59 D 1142/2000-71 žalovaná. Pravou dědičkou zůstavitelky však byla její dcera G. K., rozená K., která zemřela dne 15.12.1973; její manžel J. K. poté uzavřel manželství se žalobkyní, která se po jeho smrti dne 24.7.1995 stala jeho dědičkou. Žalobkyně dovozuje, že její manžel J. K. byl "oprávněným dědicem" předmětných nemovitostí a že po jeho smrti se "oprávněnou dědičkou" stala žalobkyně. Žalovaná namítala, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. Řízení o dědictví po jejím manželu J. K. bylo zastaveno, protože zanechal jen majetek nepatrné hodnoty; jako jeho dědici přichází v úvahu nejen žalobkyně, ale i jeho syn Ing. M. K. a děti jeho již dříve zemřelého syna J. K. V. a I. K. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.10.2008 č.j. 52 C 9/2005-53 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně se svého nároku podle ustanovení § 487 občanského zákoníku domáhá nesprávně "žalobou o vydání nemovitosti", ačkoli správně měla žalovat "na určení vlastnictví k nemovitosti". Žalobkyně navíc není ve věci legitimována, neboť její zemřelý manžel J. K. má více právních nástupců a všichni tito právní nástupci by měli v řízení vystupovat na straně žalující, protože mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 občanského soudního řádu. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.3.2010 č.j. 18 Co 50/2009-72 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že žalobu na ochranu oprávněného dědice ve smyslu § 485 občanského zákoníku lze uplatnit jak žalobou o uložení povinnosti "vydat konkrétní majetkové hodnoty" oprávněnému dědici, tak i žalobou o určení "vlastnictví k nemovitým věcem". Oprávněný dědic má podle názoru odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 485 občanského zákoníku právo "na vydání takové části dědictví, na jakou mu stačí jeho dědické právo", a "nelze mu proto upřít aktivní věcnou legitimaci k samostatnému uplatnění nároku k takové části dědictví žalobou u soudu"; jde "o uplatnění individuálního majetkového nároku, vycházejícího ze zásad vydání bezdůvodného obohacení, o němž soud rozhoduje podle stavu ke dni rozhodnutí a jímž se zakládá povinnost žalovaného (nepravého dědice) vydat konkrétní majetkové hodnoty žalobci". Vzhledem k tomu, že majetek J. K., na něhož měl přejít nárok oprávněného dědice podle ustanovení § 485 občanského zákoníku po G. K., nikdo nenabyl děděním, není tu podle odvolacího soudu "důvod uvažovat o subjektivní kumulaci účastníků na straně žalující" a činit "závěr, že by žalobkyně (jako nerozlučná společnice ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 občanského soudního řádu) neměla možnost uplatnit nárok podle ustanovení § 485 občanského zákoníku jako jeden z možných právních nástupců J. K.". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení "jako otázkou předběžnou zabýval dědickým právem možných dědiců J. K.". Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 16.12.2010 č. j. 52 C 9/2005-136 žalované uložil "vydat žalobkyni ideální 4/12 domu čp. postaveného na pozemku p.č. , zastavěná plocha o výměře 354 m2 a ideální 4/12 pozemku p.č. zahrada o výměře 133 m2 a p.č. zastavěná plocha a nádvoří o výměře 354 m2 nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu Brno - město pro obec Brno a katastrální území Staré Brno na LV 87", zamítl žalobu o vydání "ideální 2/12 domu čp. postaveného na pozemku p.č. , zastavěná plocha o výměře 354 m2 a ideální 4/12 pozemku p.č. zahrada o výměře 133 m2 a p.č. zastavěná plocha a nádvoří o výměře 354 m2 nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu Brno - město pro obec Brno a katastrální území Staré Brno na LV 87" a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.853,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Štefánie Fajmonové. Soud prvního stupně zjistil, že řízení o dědictví po H. M., provdané K. a rozené S., zemřelé dne 7.1.1952, bylo usnesením Státního notářství v Brně ze dne 4.3.1952 sp. zn. 18 D 95/52 zastaveno "pro nedostatek majetku" a že poté, co bylo zjištěno, že je zůstavitelka pod "jménem H. K." vedena v katastru nemovitostí jako spoluvlastník jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí, bylo řízení o dědictví znovu zahájeno usnesením Městského soud v Brně ze dne 26.6.2000 č. j. 59 D 1142/2000-12 a usnesením Městského soud v Brně ze dne 10. 6. 2002 č.j. 59 D 1142/2000-71 rozhodnuto, že tento spoluvlastnický podíl připadl státu jako odúmrť. Dcera zůstavitelky G. K., k níž se v řízení o dědictví nepřihlíželo z důvodu jejího neznámého pobytu, zemřela dne 15.12.1973 a její majetek nabyl (jako jediný dědic) její manžel J. K.. Řízení o dědictví po J. K., který zemřel dne 24.7.1995 a který o svém majetku pořídil závěť ve prospěch žalobkyně, bylo zastaveno a zůstavitelův nepatrný majetek byl vydán žalobkyni jako vypravitelce pohřbu. Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu, že žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku J. K. na vydání dědictví podle ustanovení § 485 občanského zákoníku samostatně v rozsahu svého dědického podílu, soud prvního stupně dospěl k závěru, že z "možných dědiců po J. K." je jeho syn Ing. M. K. dědicky nezpůsobilým, neboť "roztrhal a pozřel závěť svého otce", že závěť J. K. ze dne 16.5.1992 je platným právním úkonem z hlediska obsahu a formy, ale je relativně neplatná v rozsahu, kterým upírá dědické právo neopomenutelných zákonných dědiců, pro jejichž vydědění neshledal zákonné podmínky, a že tedy po J. K. měla žalobkyně dědit 1/3, děti J. K. mladšího, tedy I. a V. K., další 1/3 a syn Ing. M. K. P. K. rovněž 1/3. Vzhledem k tomu, že všichni uvedení potomci J. K. staršího byli v době jeho smrti dne 24.7.1995 již zletilí, náleží jim jedna polovina zákonných podílů. Protože J. K. byl spoluvlastníkem jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí, náleží žalobkyni 4/12 celku, které jí byly ve smyslu § 485 odst. 1 občanského zákoníku vydány. K odvolání účastnic Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.12.2011 č.j. 18 Co 164/2011-177 změnil rozsudek soudu prvého stupně "jen tak, že se zamítá žaloba v rozsahu, již se žalobkyně domáhá vydání dalších ideálních 2/12 předmětných nemovitostí"; jinak jej potvrdil a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud setrval na svém stanovisku, že při uplatn