21 Cdo 1628/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1628/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2001 Spisová značka:21 Cdo 1628/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1628.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 53 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1628/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému B., a.s., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 200/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 1999 č.j. 20 Co 216/99-35, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 13.11.1997 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce dne 15.10.1997 „navštívil casino společnosti C. B.\", kde se zúčastnil hry, čímž porušil pracovní řád žalovaného, se kterým byl při nástupu do pracovního poměru řádně seznámen; podpisem pracovní smlouvy žalobce „stvrdil, že byl seznámen s Příručkou pro zaměstnance a zavázal se respektovat zde uvedené zásady\", přičemž byl také „upozorněn na možnost zrušení pracovního poměru v případě porušení těchto zásad\". Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci „náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne oznámení žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru\". Žalobu odůvodnil tím, že vytčené porušení zásady uvedené „v ust. 5.1. odst. 17. příručky pro zaměstnance\" nelze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, neboť „žádný platný právní předpis právního řádu ČR nezakazuje vstup profese žalobce do určitých míst\". Podle názoru žalobce „zakotvením zásady a následně jejím použitím v praxi bylo porušeno ust. čl. 2 odst. 4 zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, a zároveň ust. čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a tedy jedna ze zásad právního státu\", podle níž každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Okamžité zrušení pracovního poměru je proto neplatné „dle ust. § 242 odst. 1 písm. a), neboť se příčí zákonu a zájmům společnosti\". Obvodní soud pro Prahu 1 (poté, co ohledně nároku na náhradu mzdy vzal žalobce žalobu zpět) rozsudkem ze dne 7.1.1999 č.j. 27 C 200/97-21 určil, že okamžité zrušení pracovního poměru se žalobcem provedené dopisem žalovaného ze dne 13.11.1997 je neplatné, řízení „v části žaloby, týkající se požadavku na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne oznámení žalovanému do dne umožnění pokračování v práci žalobce\", zastavil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.296,- Kč na účet JUDr. S. B., Z., S. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „samotná návštěva jiného kasina zaměstnancem v jeho volném čase bez souhlasu zaměstnavatele\" nemůže být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, i když si žalovaný tuto skutečnost vyhradil interním předpisem, neboť takovéto ustanovení nebo smluvní ujednání „je v rozporu s obecnými zásadami pracovněprávního vztahu, uvedenými v zákoníku práce, zejména s ust. § 7/2 ZP a diskriminuje právo zaměstnance jako občana využívat svobodně svůj volný čas\". K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.9.1999 č.j. 20 Co 216/99-35 rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku o věci samé\" změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 4.300,-Kč k rukám JUDr. V. B., a uvedl, že „ve výroku o zastavení řízení zůstal rozsudek soudu I. stupně nedotčen\". Odvolací soud zdůraznil, že s ohledem na „specifický charakter\" podnikání žalovaného v oboru sázkových her je „nutno připustit určitá omezující ujednání pro zaměstnance heren\" (krupiery, inspektory aj.), kteří při výkonu svého zaměstnání přicházejí do styku s hráči či přímo řídí průběh sázkových her, „kde v malém časovém období dochází k manipulaci se značně vysokými majetkovými hodnotami\". Jde o výkon práce „do jisté míry výlučné\", při němž „je třeba předcházet rizikům týkajícím se poškozování zájmu zaměstnavatele na jeho dobrém jménu, pověsti, vyloučit případné podvodné jednání zaměstnanců kasina s negativním dopadem na zisk společnosti a její oprávněné zájmy\". Omezení spočívající v zákazu návštěv kasin jiných provozovatelů, byť by se tak stalo ve volném čase zaměstnance, je proto třeba podle názoru odvolacího soudu považovat za oprávněné, neporušující „žádnou platnou právní normu ČR\" a nelze je tedy považovat za neplatné, když navíc každý uchazeč o takové zaměstnání má možnost svobodné volby přijmout toto omezení jako podmínku pracovněprávního vztahu nebo pracovní smlouvu neuzavřít. Protože „je nepochybné\", že porušení zákazu návštěv jiných kasin uvedeného v bodu 5.1.17 „Příručky pro zaměstnance\", s níž byl žalobce seznámen, „je flagrantním narušením vztahu důvěry\", která je předpokladem pro řádný výkon žalobcem zastávané funkce inspektora, dospěl odvolací soud - v souladu s platným ujednáním účastníků o tom, že porušení uvedeného zákazu bude posuzováno jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně - k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce je platným právním úkonem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Namítal, že ujednání účastníků obsažené v bodu 5.1.17 „příručky pro zaměstnance\" spočívající v zákazu návštěv kasin jiných provozovatelů je vzhledem k ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) a c) zák. práce neplatné, neboť „se svým obsahem příčí zákonu a obchází jej\" a že se jeho přijetím „předem vzdal svých práv svobodně se pohybovat ve volném čase, navštěvovat volně přístupná místa\". Zdůraznil, že příručka pro zaměstnance vydaná žalovaným má povahu interní směrnice určující pouze vnitřní pravidla chodu společnosti, a jako taková tedy nesmí být v rozporu s právními normami vyšší právní síly a nesmí - vzhledem k čl. 2 odst. 3 a čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - ukládat více povinností a omezení než právní předpis „vydávaný v souladu s pravidly zákonodárného procesu podle Ústavy ČR\". Protože „žádný zákon v platném právním řádu ČR\" nezakazuje osobám zaměstnaným v kasinu navštěvovat jiná kasina a zúčastňovat se her, překračuje tudíž zmíněné ujednání podle názoru dovolatele „pracovněprávní rámec takovým způsobem, že zasahuje neodůvodnitelně do výkonu lidských práv a svobod občanů\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně, a to pouze tehdy, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Povinnost dodržovat pracovní kázeň patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru (srov. § 35 odst.1 písm.b) zák. práce) a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázá