21 Cdo 1696/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1696/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:21 Cdo 1696/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.1696.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Okamžité zrušení pracovního poměru Sociální zabezpečení Neplatnost právního jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 265 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 54 odst. 1 předpisu č. 435/2004 Sb. § 54 odst. 4 předpisu č. 435/2004 Sb. § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1174/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1696/2025-217 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární č. 478/1, proti žalované CHRIST CAR WASH s. r. o., se sídlem v Plzni, Koterovská č. 534/175, IČO 25201581, zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, Petrovická č. 283, o 58 658 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 54/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2025, č. j. 13 Co 765/2024-181, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se odmítá; v dalším se dovolání zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 731,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jany Kopáčkové, advokátky se sídlem v Domažlicích, Petrovická č. 283. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-město dne 13. 2. 2024, doplněnou dne 7. 3. 2024, se žalobce domáhal zaplacení částky 58 658 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnil tím, že se žalovanou jako zaměstnavatelem uzavřel dne 1. 6. 2016 pracovní smlouvu na dobu určitou, a to do 31. 5. 2017. Výpovědí ze dne 24. 3. 2017 rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr, a to z důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce, následně dne 13. 4. 2017 došlo ze strany žalované k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce byl následně dne 14. 4. 2017 Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou v Plzni (dále jen „úřad práce“) zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a dne 20. 4. 2017 požádal o podporu v nezaměstnanosti. Dne 21. 4. 2017 však úřad práce rozhodl o tom, že žalobci se podpora v nezaměstnanosti nepřiznává, neboť žalobce nezískal v rozhodném období dobu důchodového pojištění v délce alespoň 12 měsíců, a současně protože v době 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání byl se žalobcem skončen pracovní poměr z důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru. Okresní soud Plzeň-město i Krajský soud v Plzni žalobě vyhověly a rozhodly, že obě rozvázání pracovního poměru jsou neplatná. Na základě výše uvedeného je tak podle žalobce nutno na pracovní poměr nahlížet, jako by trval až do 31. 5. 2017, a žalobci tak vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti v žalované výši. Protože podle žalobce nedošlo k přiznání podpory v nezaměstnanosti výlučně z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru žalovanou, domáhá se žalobce zaplacení této částky po žalované jako náhrady škody. 2. Žalovaná namítala, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované nebylo jedinou příčinou, pro kterou žalobce nesplnil podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, a že vznik škody v podobě ušlé podpory v nezaměstnanosti byl způsoben i dalšími příčinami, které jsou na žalované nezávislé (vyčerpání celé podpůrčí doby v rámci vedení v evidenci uchazečů v období od 20. 1. 2014 do 8. 2. 2016, absence důchodového pojištění v období od 14. 4. 2015 do 1. 6. 2016). 3. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 20 C 54/2024-102, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Uvedl, že pro odpovědnost žalované jako zaměstnavatele za vznik škody žalobci jako zaměstnanci musí být splněny kumulativně tři podmínky – protiprávní jednání žalované, vznik újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy. Podle soudu prvního stupně však není splněna podmínka příčinné souvislosti, protože pro zamítnutí žádosti žalobce o podporu v nezaměstnanosti existoval [kromě skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce] další (zcela samostatný) důvod, a to, že žalobce nezískal v rozhodném období (poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání) zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností potřebnou dobu důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu v délce alespoň 12 měsíců. Tuto skutečnost žalovaná nijak nezavinila. Pracovní poměr žalobce u žalované trval od 1. 6. 2016 do 31. 5. 2017; pokud žalobce podal žádost o podporu v nezaměstnanosti již dne 20. 4. 2017, tedy ke dni, k němuž potřebnou dobu důchodového pojištění nezískal, žalovaná ničím nezavinila, že žalobce nebyl před vznikem pracovního poměru zaměstnán a nezískal ke dni podání žádosti potřebnou dobu důchodového pojištění, a žalovaná proto za vzniklou škodu neodpovídá. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 13 Co 765/2024-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud po doplněném dokazování rovněž neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a tvrzenou škodou, byť vycházel z jiných skutečností než soud prvního stupně. Uvedl, že žalované lze klást k tíži rovněž to, že žalobce v době uplatnění nároku na podporu v nezaměstnanosti nesplňoval dobu důchodového pojištění, neboť se tak stalo právě z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobcem jako zaměstnancem dne 13. 4. 2017. Pokud by totiž zaměstnavatel pracovní poměr protiprávně neukončil, tento by skončil ke dni 31. 5. 2017 a po uvedeném datu by žalobci podpora v nezaměstnanosti náležela. V této souvislosti je pak podle soudu bezvýznamné, kdy žalobce žádost o podporu v nezaměstnanosti uplatnil, neboť správní orgán vychází ze skutečností, jež existují v době jeho rozhodování; proto i pokud by žalobce uplatnil žádost o podporu v nezaměstnanosti až po datu 31. 5. 2017, rozhodnutí správního orgánu by vyznělo stejně, neboť by bylo rozhodováno za stejných skutkových okolností. Soud však dále uvedl, že pro přiznání podpory v nezaměstnanosti bylo potřebné, aby i žalobce učinil vše k zabránění vzniku škody. Žalobce však v žádosti o podporu v nezaměstnanosti neuvedl, že s posledním zaměstnavatelem vede (hodlá vést) soudní spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru, čímž by mohlo být zabráněno vydání zamítavého rozhodnutí správního orgánu například přerušením řízení a vyčkáním na výsledek soudního řízení, a dále žalobce proti zamítavému rozhodnutí neuplatnil opravný prostředek (v němž by opět tuto skutečnost mohl předestřít). Nakonec odvolací soud uvedl, že ustanovení § 54 odst. 1 a 5 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, upravuje možnost zpětného přiznání podpory v nezaměstnanosti v situaci, kdy se dodatečně zjistí, že podpora v nezaměstnanosti byla uchazeči o zaměstnání neprávem odepřena, a to do pěti let ode dne, od kterého by nárok na podporu náležel, nebo ode dne, kdy měly být poskytnuty přiznané platby. Obdobně se postupuje, bylo-li příslušným orgánem rozhodnuto, že skončení pracovněprávního nebo jiného pracovního vztahu v případě uvedeném v § 39 odst. 2 písm. a) a b) je neplatné. Odvolací soud proto uzavřel, že pokud zákon připouští napravení výsledku zamítavého rozhodnutí správního orgánu, nemůže se jednat o škodu, za niž by měl odpovídat zaměstnavatel z důvodu, že původně se zaměstnancem neplatně skončil pracovní poměr. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost shledává v právní otázce dovolacím soudem dosud neřešené, a to „Zda neuvedení skutečností (jejichž uvedení zákon neukládá a jejichž neuvedení ani nesankcionuje) Úřadu práce v souvislosti s podáním žádosti o přiznání podpory v nezaměstnanosti, že nelze vyloučit budoucí vedení soudního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vede k přerušení příčinné souvislosti mezi neplatným zrušením pracovního