21 Cdo 180/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 180/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 180/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.180.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba Vady podání Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 79 odst. 1 o. s. ř. § 43 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 180/2025-53 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce R. N., zastoupeného Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 699/28, proti žalované Institutu klinické a experimentální medicíny, státní příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 4 – Krči, Vídeňská č. 1958/9, IČO 00023001, o zaplacení částky 1 439 455 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 133/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2024, č. j. 23 Co 307/2024-35, takto: I. Dovolání žalobce v části směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení se odmítá. II. Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. srpna 2024, č. j. 7 C 133/2024-23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2024, č. j. 23 Co 307/2024-35, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2024, č. j. 7 C 133/2024-23, jímž bylo odmítnuto podání (žalobce) ze dne 31. 5. 2024 a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok I), a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dovodil, že žalobce nevyhověl výzvě na odstranění vad žaloby, která tak stále vykazuje vady, pro něž nelze pokračovat v řízení. V doplnění žaloby sice uvedl výši „nedoplatků jednotlivých nároků“, avšak „součet těchto dílčích částek v hrubé výši požaduje zaplatit v čisté výši“ a „stále proto není jasné, jaké dílčí částky (v čistém) z částky žalované (která je stanovena v čistém) připadají na jednotlivé dílčí nároky“, takže „vada žaloby spočívající v absenci konkrétního určení peněžitých částek požadovaných z titulu jednotlivých dílčích plnění tak odstraněna nebyla a žaloba je nesrozumitelná“. Důvod k učinění opakované výzvy k odstranění vad žaloby neshledal, jelikož „výpočet dílčích nároků v hrubém a uvedení celkové částky v čistém není jediným důvodem odmítnutí žaloby, jak je patrné ze shora uvedeného“ (odvolací soud v odůvodnění usnesení žalobci též vytýká, že „nespecifikoval dílčí nároky po jednotlivých měsících“). 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání směřující „do všech jeho výroků“. Dovolatel nastoluje otázku (podle jeho názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou), „zda je žalobce jako zaměstnanec, kterému žalovaný jako zaměstnavatel řádně neevidoval pracovní dobu a řádně mu neproplácel odměnu za práci, povinen v žalobě sám doložit – kompletně rekonstruovat evidenci své pracovní doby za celé žalované období, resp. přesně vyčíslit žalované částky dluhu na odměně co do konkrétního období jejich vzniku (na úrovni jednotlivých měsíců) a jednotlivých nároků, které z této evidence logicky vyplývají, resp. zda nedoložení či neuvedení těchto přesných měsíčních částek dluhu zaměstnavatele na jednotlivých nárocích je důvodem odmítnutí žaloby pro její neúplnost či nesrozumitelnost“. Namítá, že „názor, že je žaloba nesrozumitelná z toho důvodu, že žalobce (nemající evidenci pracovní doby) nároky přesně nespecifikoval co do výše dluhu na platu za jednotlivé měsíce a nevypočítal jejich čistou výši (k čemuž soudem ani nebyl vyzván), je nesprávný a v konečném důsledku upírá dovolateli právo na soudní ochranu a spravedlivý proces“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 6. V části, ve které dovolání směřuje proti výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti části výroku I, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v uvedené části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 7. Usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva ohledně splnění podmínek pro odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že uvedená otázka byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle § 237 o. s. ř. přípustné. 8. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce směřující proti výroku o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby je důvodné. 9. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. 10. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2). 11. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že: [1] Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny. [2] Údaj o tom, čeho se navrhovatel návrhem domáhá (tzv. petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Jde-li o plnění peněžité, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou žalobce požaduje, jíž je soud v řízení i při rozhodování vázán a od níž se jen výjimečně může odchýlit v případech uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. Nemůže-li žalobce svůj nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši. [3] Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které