21 Cdo 1853/2012 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1853/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po P. Č., za účasti 1) P. Č., zastoupeného JUDr. Vladislavou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10 - Kolovratech, Na Předevsi č. 681/10, a 2) M. S., zastoupeného JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bílkova č. 132/4, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 3225/2008, o dovolání M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2011 č.j. 24 Co 129/2011-328, takto: I. Dovolání M. S. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po P. Č., zemřelém, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2.12.2008 č.j. 34 D 3225/2008-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen JUDr. Ondřej Holub, notář v Praze 4 (§ 38 občanského soudního řádu). V průběhu řízení bylo o dědickém právu zjištěno, že zůstavitel P. Č. pořídil závěť ze dne 25.9.2001 ve formě notářského zápisu sepsaného notářem JUDr. Radimem Drášilem, kterou povolal za dědice své syny P. Č., a M. S.; P. Č. odkázal "nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Praha - město pro katastrální území N." a "veškerý ostatní majetek", který neurčil, M. S. odkázal "námořní plachetnici MIRACLE II," a "veškeré zůstatky na účtech u bank", oba syny současně ustanovil navzájem náhradními dědici a vyslovil "žádost", aby se jeho dcera K. M. (B.) "nedovolávala jako neopomenutelná dědička svého povinného dílu". Zůstavitel dále dne 25.9.2001 pořídil ve formě notářského zápisu sepsaného notářem JUDr. Radimem Drášilem listinu o vydědění své dcery K. M. (B.), neboť o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, což spočívalo v tom, že ji "spatřil pouze jedenkrát, a to v jejím raném věku z iniciativy její matky", když "sama jej nikdy nenavštívila ani jiným způsobem mu nedala o sobě vědět". Dcera zůstavitele K. B. platnost závěti v řízení o dědictví nenapadla. Obvodní soud pro Prahu 4 nejprve usnesením ze dne 18.12.2009 č.j. 34 D 3225/2008-225 opraveným usnesením ze dne 3.8.2010 č.j. 34 D 3225/2008-281 určil obvyklou cenu majetku zůstavitele částkou 9.495.817,- Kč, výši jeho dluhů částkou 23.280,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 9.472.537,- Kč, a poté usnesením ze dne 17.3.2011 č.j. 34 D 3225/2008-288 potvrdil, že "celé dědictví po zůstaviteli" sestávající se z majetku v usnesení označeného nabyli synové zůstavitele P. Č. a M. S. "stejným dílem"; současně "stanovil" odměnu soudního komisaře JUDr. Ondřeje Holuba, náhradu jeho hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty částkou 35.832,- Kč a uložil P. Č. a M. S., aby každý z nich zaplatil notáři JUDr. Ondřeji Holubovi 17.916,- Kč, "stanovil" odměnu notáře JUDr. Radima Drášila, náhradu jeho hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty částkou 462,91 Kč a uložil P. Č. a M. S., aby zaplatili notáři JUDr. Radimu Drášilovi tuto částku "rovným dílem", a rozhodl, že P. Č. a M. S. jsou povinni "stejným dílem" zaplatit "na účet Obvodního soudu pro Prahu 4" na náhradě nákladů řízení 6.061,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že po zůstaviteli dědí ze závěti ze dne 25.9.2001 jeho děti P. Č. a M. S., kteří dědictví neodmítli, a dovodil, že zákonný dědický podíl M. S. a činí "jednu polovinu dědictví", neboť byl v době smrti zůstavitele nezletilý. Protože podle závěti ze dne 25.9.2001 se M. S. tohoto podílu "nedostává", soud prvního stupně uzavřel, že závěť je "v tomto ohledu relativně neplatná". Ohledně zápočtu "údajného daru osobního automobilu zn. OPEL, v obvyklé ceně v době darování 800.000,- Kč a daru 200.000,- Kč a 20.000,- Kč", soud prvního stupně dospěl k závěru, že "v řízení nebylo prokázáno, že k takovýmto darům došlo". K odvolání P. Č. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.11.2011 č.j. 24 Co 129/2011-328 změnil usnesení soudu prvního stupně "jen v tom", že potvrdil, že "celé dědictví po zůstaviteli" popsané v usnesení soudu prvního stupně nabývají P. Č. "dvěma třetinami" a M. S. "jednou třetinou", že odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty soudního komisaře JUDr. Ondřeje Holuba v celkové výši 35.832,- Kč "hradí syn P. Č. dvěma třetinami, tj. částkou 23.888,- Kč, a nezl. syn M. S. jednou třetinou, tj. částkou 11.944,- Kč", že odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty notáře JUDr. Radima Drášila stanovil ve výši 849,66 Kč, přičemž "tuto částku jsou povinni uhradit P. Č. dvěmi třetinami, tj. částkou 566,44 Kč, a nezl. M. S. jednou třetinou, tj. částkou 283,22 Kč, a že uložil zaplatit "na účet Obvodního soudu pro Prahu 4" P. Č. 4.040,66 Kč a M. S. 2.020,33 Kč; jinak usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za daň z přidané hodnoty notářů JUDr. Ondřeje Holuba a JUDr. Radima Drášila a o náhradě nákladů řízení státu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud při stanovení "povinného dílu" M. S. a dospěl k závěru, že podíl neopomenutelného dědice je třeba určit "také s přihlédnutím k zákonným dědicům, kteří z nějakého důvodu nedědí", například pro dědickou nezpůsobilost některého dědice, protože dědic byl zůstavitelem platně vyděděn apod. Ustanovení § 479 občanského zákoníku totiž představuje zásah do projevu vůle zůstavitele, který je odůvodněn jen "nezbytnou ochranou potomků v nejnutnější míře", a důsledky toho, že někdo z dalších zákonných dědiců z nějakého důvodu nedědí, se nemohou odrazit ve "zlepšení situace" neopomenutelného dědice a v dalším "zkracování podílů závětních dědiců". Odvolací soud současně dovodil, že zákonný podíl M. S. a se rovná jedné třetině, neboť ze zákona by dědily tři děti zůstavitele rovným dílem. Námitky P. Č. směřující proti potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů odvolací soud odmítl s poukazem na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž soud musí, nebyla-li uzavřena dohoda o vypořádání dědictví, stanovit dědický podíl zlomkem (procentem) odpovídajícím ceně konkrétní věci nebo práv, jež podle závěti dědici připadají, v poměru k ceně celého dědictví. Proto muselo být oběma dědicům potvrzeno nabytí podílu na každé majetkové položce, na kterou závěť dopadá, a to P. Č. podílem dvou třetin a M. S. podílem jedné třetiny. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal M. S. dovolání. Namítá, že jeho podíl "měl činit jednu polovinu a nikoli jednu třetinu celého dědictví", a odvolacímu soudu vytýká, že "nesprávně použil § 479 v kombinaci s § 473 a 469a občanského zákoníku". Domnívá se, že podle nového občanského zákoníku nelze v současné době postupovat a že se nelze na něj ani odvolávat. Dovolatel považuje za určující, že v době sepsání závěti "byla hodnota obou dědických podílů přibližně stejná", zatímco ke dni smrti zůstavitele se hodnota plachetnice výrazně snížila a naopak ceny nemovitostí zůstávají "na stejné úrovni". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. P. Č. uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání M. S. a bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Vzhledem k tomu, že zůstavitel P. Č. zemřel, je třeba v řízení o dědictví v prvním a druhém stupni i v současné době postupovat podle "dosavadních právních předpisů", tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 - dále jen "OSŘ" (srov. Čl. II. body 7. a 10. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dědické právo po zůstaviteli a vypořádání dědictví se řídí právní úpravou účinnou v době jeho smrti, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2012 (dále jen "obč. zák."). V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem (§ 473 odst. 1 obč. zák.). Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti; jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem