21 Cdo 1873/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1873/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:21 Cdo 1873/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1873.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 463 odst. 1 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 464 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 466 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 467 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 465 obč. zák. ve znění do 19.10.2008 § 175i o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 175h o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1873/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po J. S., zemřelé dne 25. června 2008, za účasti 1) P. T., zastoupeného JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká č. 431, 2) Mgr. J. P., zastoupené JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka č. 1363/2, 3) A. P., a 4) Ing. P. P., vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 51 D 286/2009, o dovolání P. T. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2011 č.j. 24 Co 320/2011-290, takto: Dovolání P. T. proti výroku usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho dědickém právu po zůstavitelce Janě Svobodové, se odmítá; jinak se zamítá. Odůvodnění: Řízení o dědictví po J. S., zemřelé dne 25.6.2008, které bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 18.7.2008 č.j. 36 D 941/2008-2, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24.11.2008 č.j. Ncd 674/2008-27 přikázal Okresnímu soudu v Kolíně. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena Mgr. Jarmila Součková, notářka v Kolíně. V průběhu řízení bylo o dědickém právu zjištěno, že zůstavitelka J. S. zemřela bez zanechání závěti a že dědické právo ze zákona svědčí jejím dětem P. T. a Mgr. J. P.. Při jednání u soudní komisařky Mgr. Jarmily Součkové konaném dne 1.12.2009 Mgr. J. P. prohlásila, že "dědictví odmítá". Poté, co Mgr. J. P. prohlásila do protokolu sepsaného u Okresního soudu v Teplicích dne 9.2.2011, že "dědictví sice odmítla, ale nepochopila smysl právního úkonu, jelikož jí notářka nevysvětlila vůbec, co znamenají paragrafy uvedené v protokole", že "pouze chtěla, aby ji při jednání zastupovali její dva synové", a že "trvá na tom, že dědictví neodmítla a aby s ní nadále bylo jednáno jako s dědičkou v I. skupině", Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 15.3.2011 č.j. 51 D 286/2009-207 rozhodl, že "Mgr. J. P. není dědičkou zůstavitelky". Dospěl k závěru, že Mgr. J. P. byla před odmítnutím dědictví řádně poučena o svém dědickém právu i o právních účincích, náležitostech a neodvolatelnosti odmítnutí dědictví a že námitky o tom, že "nepochopila smysl" právního úkonu odmítnutí dědictví a že "pouze chtěla, aby ji při jednání zastupovali její synové", jsou jen "účelové". Protože Mgr. J. P. dědictví platně odmítla, jsou dědici zůstavitelky na jejím místě její synové A. P. a Ing. P. P., kteří dědictví neodmítli. K odvolání Mgr. J. P., Ing. P. P. a A. P. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10.11.2011 č.j. 24 Co 320/2011-290 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodl, že "jako s dědici po zůstavitelce bude v řízení nadále jednáno s Mgr. J. P. a P. T.". Poté, co zjistil, že zůstavitelka zemřela bez zanechání závěti, že jako zákonní dědicové přicházely v úvahu její děti P. T., který dědictví neodmítl, a Mgr. J. P., která učinila dne 1.12.2009 při jednání před soudní komisařkou prohlášení o odmítnutí dědictví, že po odmítnutí dědictví Mgr. J. P. byli dále o svém dědickém právu vyrozuměni její synové A. P. a Ing. P. P., kteří dědictví neodmítli, a že při jednání konaném dne 24.8.2010 Ing. P. P. namítl, že nedošlo k účinnému odmítnutí dědictví Mgr. J. P., neboť "jejím úmyslem nebylo odmítnout dědictví, ale zmocnit své syny", aby ji v dědickém řízení zastupovali, odvolací soud vzal - stejně jako soud prvního stupně - za prokázané, že Mgr. J. P. při jednání dne 1.12.2009 učinila "jasný projev své vůle, jímž dědictví odmítla", a dovodil, že je třeba se dále zabývat otázkou, zda šlo o účinné odmítnutí dědictví. Odvolací soud v tomto směru pokládal za zjištěné (z údajů, které byly mezi účastníky "nesporné"), že Mgr. J. P. podala dne 26.11.2008 u Finančního úřadu v Teplicích přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2008 zůstavitelky a že Mgr. J. P. převzala od nájemce AGROS - KOJICE, s.r.o. v den smrti zůstavitelky "nájemné z polí" ve výši 8.931,50 Kč za první pololetí roku 2008 a dne 23.9.2008 za druhé pololetí roku 2008 rovněž ve výši 8.931,50 Kč. Při právním posouzení věci odvolací soud nejprve dovodil, že při řešení otázky dalšího účastenství Mgr. J. P. je "na místě postup podle § 175k odst. 1 občanského soudního řádu", a posléze dovodil, že je "bez významu", že Mgr. J. P. učinila v projednávané věci návrh na delegaci věci z důvodu vhodnosti, že s ní byl sepsán protokol o předběžném šetření a že poskytovala soudní komisařce informace (podklady) o majetku zůstavitelky, že však - vycházeje z ustanovení § 40 odst. 7 a § 57 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31.12.2009 - podání daňového přiznání k dani osobou právního nástupce zemřelého daňového poplatníka je třeba považovat ve smyslu ustanovení § 465 občanského zákoníku za "chování, kterým dává nepochybně najevo, že hodlá jako dědic vstoupit do zůstavitelových práv a povinností, tedy stát se jeho dědicem"; protože Mgr. J. P. podala u příslušného správce daně v zákonem stanovené lhůtě - jako jeden z možných právních nástupců po zůstavitelce - daňové přiznání k dani z příjmu zůstavitelky, nemohla již později (dne 1.12.2009) účinně dědictví odmítnout. Navíc tím, že Mgr. J. P. přijala dne 23.9.2008 "nájemné z polí" za druhé pololetí roku 2008, se k části majetku zůstavitelky zachovala tak, že dala najevo, že "jako dědic hodlá vstoupit do zůstavitelčiných práv a povinností". Odvolací soud uzavřel, že dědici po zůstavitelce jsou P. T. a Mgr. J. P.. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. T. dovolání. Namítá, že ustanovení § 465 občanského zákoníku "na podání daňového přiznání za zůstavitele nedopadá", neboť podání daňového přiznání není "bez dalšího" počínáním, kterým dědic dává najevo, že dědictví nechce odmítnout, tedy kterým by dědic dával najevo vztah k zůstavitelově majetku. Odvolací soud náležitě nezohlednil, že daňové přiznání představuje "plnění veřejnoprávní povinnosti vůči státu", přičemž nesplnění této povinnosti stát postihuje. Smyslem příslušných ustanovení zákona o správě daní a poplatků je "zabezpečit uspokojení fiskálních nároků státu", zatímco dědění je institut soukromého práva. Z toho P. T. dovozuje, že jednání ve sféře práva veřejného, kterým navíc osoba předchází uložení správní sankce, nemůže být - z pohledu ustanovení § 465 občanského zákoníku - rozhodné, když podání daňového přiznání nemusí "nic vypovídat o vůli osoby, která je podává, nabýt dědictví". Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že by přijetím nájemného dne 23.9.2008 dala Mgr. J. P. najevo, že hodlá vstoupit do práv a povinností zůstavitelky, a vytýká odvolacímu soudu, že nepřihlédl k výši nájemného a k ročnímu odstupu mezi přijetím nájemného a odmítnutím dědictví. Protože částka 8.931,50 Kč je "nepatrným majetkem" nepřesahujícím přiměřené náklady pohřbu zůstavitelky, nezbavuje se nakládáním tímto majetkem Mgr. J. P. práva odmítnout dědictví, když navíc přijetí nájemného zůstalo úkonem "jediným a osamoceným". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Mgr. J. P. navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla zejména, že se ztotožňuje se "skutkovými i právními závěry" odvolacího soudu, neboť se "od počátku dědického řízení chovala jako dědic, který nechce dědictví odmítnout". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištěn