21 Cdo 1925/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1925/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2026 Spisová značka:21 Cdo 1925/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.1925.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Procesní nástupnictví Pracovněprávní vztahy Postoupení pohledávky Exces Dotčené předpisy:§ 107a o. s. ř. § 346d odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 346e předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1925/2025-341 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce NODARIG spol s r. o. v likvidaci (dříve Lidex personal s. r. o.) se sídlem v Praze 8 – Karlíně, U Sluncové č. 666/12a, IČO 05744024, zastoupeného JUDr. Dominikem Fojtů, advokátem se sídlem v Praze, Křižíkova č. 185/35, proti žalovaným 1) O. T., zastoupenému opatrovníkem V. B., a 2) Z. T., zastoupené Mgr. Ludmilou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Čelákovicích, Masarykova č. 634/23, o 834 340 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 24 C 190/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2025, č. j. 23 Co 4/2025-309, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. srpna 2024, č. j. 24 C 190/2023-281, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Okresního soudu Praha-východ dne 13. 4. 2023 domáhal, aby mu žalovaní zaplatili 834 340 Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 489 419 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z částky 344 921 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost „ostatních žalovaných“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) je „původní škůdce“ a žalovaná 2) je ručitelkou žalobce, který byl v rozhodné době agenturou práce, že žalovaný 1) byl zaměstnancem žalobce, kterému žalobce předával peníze, aby je vyplatil dalším zaměstnancům žalobce, popřípadě uhradil náklady, které zaměstnancům žalobce vnikly, že žalovaný 1) ve dnech 19. 9. 2022 až 27. 9. 2022 převzal od žalobce celkem 489 419 Kč, že však peníze v rozporu se svými povinnostmi nepoužil k určenému účelu alespoň ve čtyřech případech a také si ponechal peníze převzaté na úhradu drobných nákladů a výdajů, že žalovaná 2) dne 3. 10. 2022 podepsala ručitelské prohlášení, kterým převzala ručení za svého syna – žalovaného 1) vůči žalobci, a že žalobce vyzval k úhradě dluhu jak žalovaného 1), tak žalovanou 2), avšak k jeho úhradě nedošlo. Dále uvedl, že žalovaný 1) způsobil škodu na vozidle žalobce ve výši 92 681 Kč a ponechal si peníze určené na výplatu mezd jiným zaměstnancům ve výši 252 240 Kč, že tyto dva dluhy žalovaný 1) uznal dvěma dohodami ze dne 2. 5. 2022, že žalovaná 2) podepsala dne 3. 10. 2022 ručitelské prohlášení rovněž za tento dluh a že „žádný ze žalovaných nezaplatil žalobci ničeho“. 2. Žalobce v podání ze dne 23. 10. 2023 navrhl, aby soud připustil, aby na místo dosavadního žalobce vstoupila jako žalobce do řízení společnost FF COMPANY s. r. o., IČO: 11962828, se sídlem Radlická 112/22, Smíchov, 150 00 Praha 5, neboť žalobce své pohledávky uplatňované v tomto řízení jako celek postoupil na uvedenou společnost a tato společnost jako nabyvatel pohledávek se svým vstupem do řízení souhlasí. 3. Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 28. 8. 2024, č. j. 24 C 190/2023-281, návrh žalobce, aby na straně žalobce bylo nadále jednáno s právním nástupcem původního žalobce, a to se „společností FF Company s. r. o., IČO: 11962828, se sídlem Praha 5, Smíchov, Radlická 112/22“, zamítl. Vycházel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným 1) existoval v roce 2022, kdy měla žalobci vzniknout jednáním žalovaného 1) škoda, pracovněprávní vztah založený dohodou o provedení práce ze dne 1. 2. 2022, přičemž tvrzená škoda měla žalobci vzniknout „právě při výkonu závislé práce mezi žalobcem a žalovaným 1)“. Uzavřel, že projednávaná věc je věcí pracovní, neboť z tvrzených skutečností dosud nevyplývá, že by se na straně žalovaného 1) jednalo při výkonu „svěřené pracovní činnosti“ o takový exces, aby bylo možno uzavřít, že se nejedná o škodu vzniklou z pracovněprávního vztahu; nárok z pracovněprávního vztahu přitom nelze platně postoupit na jiného. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 23 Co 4/2025-309, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel z tvrzení žalobce, že jednotlivá škodní jednání žalovaného 1) představovala exces (vybočení) z plnění pracovních úkolů, neboť žalovaný 1) „peníze přijal a nevyplatil, není kontaktní, není v ČR, není k nalezení a není ochoten dorazit k soudu“, „přestal být k nalezení krátce poté, co obdržel peníze k výplatě“, „předtím, než přestal být kontaktní, zanechal jemu svěřené auto zaměstnavatele na parkovišti před pražským Hlavním nádražím“, o čemž informoval žalobce prostřednictvím spolubydlícího, a „vyzvedl si u matky svůj mezinárodní cestovní pas“. Dovodil, že v případě převzatých a nevyplacených peněz v září 2022, těsně předtím, než žalovaný 1) „zmizel“, okolnosti skutečně vyvolávají podezření, že bylo jednáno plánovitě a promyšleně a hotovost převzatou od žalobce si žalovaný 1) ponechal, popřípadě s ní podle své úvahy naložil jinak než dle pokynů zaměstnavatele, že tyto okolnosti nasvědčují tomu, že žalovaný 1) jednal mimo rámec svých pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním a že škoda vzniklá žalobci v této souvislosti nepředstavuje nárok z pracovněprávních vztahů a řídí se právní úpravou obsaženou především v občanském zákoníku. Odvolací soud dále uvedl, že naproti tomu v případě částky 252 240 Kč nelze dosud známé okolnosti pokládat za natolik jednoznačné, aby umožňovaly bez dalšího učinit závěr, že i v tomto případě šlo o důsledek excesu z plnění pracovních úkolů ze strany žalovaného 1), neboť žalovaný 1) v dubnu 2022 „nezmizel“, podepsal dne 2. 5. 2022 „Uznání dluhu a Dohodu o splátkách“, dál pokračoval v práci, žalobce mu dále svěřoval nemalé finanční prostředky, aby je rozvážel a vyplácel dalším zaměstnancům, důvěru žalobce tedy žalovaný 1) nepozbyl a nebyl vnímám jako nějaký „nespolehlivý zloděj“. U škody vzniklé v souvislosti s autonehodou, kterou měl žalovaný 1) zavinit 31. 3. 2022, žalobce „žádné vysvětlení, proč by se i v tomto případě mělo jednat o vybočení z plnění pracovních úkolů, nenabízí“. Odvolací soud uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem je nárok z pracovněprávních vztahů, není takovou právní skutečností, která by byla způsobilá mít za následek přechod (převod) práva (nároku z pracovněprávních vztahů) na jiného, a že v situaci, kdy jsou všechny tři „zažalované nároky“ uplatňovány společně, soud prvního stupně nepochybil, pokud návrh na „záměnu účastníků na straně žalobce“ ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. zamítl. Dodal, že v dalším řízení „bude namístě zvážit, zda s ohledem na uzavřenou Smlouvu o postoupení pohledávek a jejich rozdílný charakter řízení o nich nerozdělit“. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe, popřípadě že v rozhodovací praxi nebyla „uspokojivě“ vyřešena právní otázka, co už je exces z pracovněprávních vztahů a zda nastal v posuzované věci. Uvádí, že „žalované pohledávky“ pocházejí ze zjevného excesu „žalovaného zaměstnance“ z pracovněprávních úkolů, že největší část „žalovaných pohledávek“ tvoří „pohledávka za žalobcem“ z důvodu srovnatelného se zpronevěrou, že „postoupení je přípustné, a tudíž mělo být procesní nástupnictví povoleno“. Z judikatury podle dovolatele vyplývá, že pokud si zaměstnanec přisvojí svěřenou věc, je „nepochybné“, že „jednoznačně“ vybočil z pracovních úkolů a sledoval jen své zájmy, že např. výběr peněz sám pro sebe postrádá vztah k pracovněprávním úkolům a že majetková trestná činnost zpravidla není plněním pracovních úkolů. Dovolatel má za to, že žádná z pohledávek není pracovněprávní, že „i kdybychom polemizovali“ o částce 92 681 Kč, stále naprostá většina pohledávek není pracovněprávní, a že soudy proto měly procesní nástupnictví připustit, alternativně část vyloučit k samostatnému řízení. Uvedl, že soudy vycházejí z tvrzení žalobce, že skutkové vylíčení bylo dostatečně detailní, že žalobce konstantně tvrdil, že protiprávní jednání představující útok na majetek zaměstnavatele rozhodně vybočuje z pracovních úkolů žalovaného 1), a že své tvrzení doložil rozsáhlými důkazními návrhy. Vytýká odvolacímu soudu, ž