21 Cdo 1941/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1941/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 2. 2005 Spisová značka:21 Cdo 1941/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1941.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1941/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R. Š., pro 300,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 1641/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 17. prosince 2003, č.j. 40 Co 1305/2003-11, takto: I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočce v Olomouci ze dne 17.12.2003, č.j. 40 Co 1305/2003-11, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23.4.2003, č.j. E 1641/2003-5, o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku užití ustanovení § 81 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, při soudním výkonu vykonatelného rozhodnutí orgánu obce [bloku na pokutu, vydaného Městským úřadem v Š. ze dne 3.4.1997 č. A 00059152, jímž byla povinnému uložena pokuta ve výši 300,- Kč za přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb.] konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2004, sp.zn. 20 Cdo 2208/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 1, ročník 2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2004, sp.zn. 20 Cdo 2205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 61, ročník 2004). Dovolací soud nemá žádný důvod uvedený právní názor, který považuje za správný, měnit. Z uvedeného vyplývá, že dovolání oprávněného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť oprávněný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a povinnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. února 2005 JUDr. Mojmír Putna,v.r. předseda senátu