21 Cdo 1980/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1980/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 7. 2008 Spisová značka:21 Cdo 1980/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1980.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 72 odst. 1 předpisu č. 337/1992Sb. ve znění do 31.12.2000 § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1980/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. CZ, a.s., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Finančnímu úřadu v H. K., o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 45/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2006 č.j. 19 Co 562/2005-156, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 24.2.2003 (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby bylo určeno, že \"zástavní právo Finančního úřadu v H. K. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro k. V., katastrální pracoviště H. K. ze dne 2.4.1997 s dnem vzniku zástavního práva k 25.11.1996 s předmětem zástavy nemovitosti vedený na LV, katastrální území H. K., obsahující objekt bydlení, postavený na stavební parcele č. 325/1 a pozemek stavební parcela č. 325/1 se zastavěnou plochou a nádvořím je neplatné, neexistuje\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se stala vlastníkem předmětných nemovitostí \"na základě kupní smlouvy ze dne 16.12.1998 s právními účinky vkladu ke dni 16.12.1998\", že na nemovitostech vázne zástavní právo, které \"bylo zapsáno na základě rozhodnutí o uplatnění rozsahu zástavního práva dle § 72 zákona č. 337/1992 Sb. vydaného žalovanou dne 2.4.1997 pod č.j. 62471/97/228940/5678\" vůči původnímu vlastníku nemovitostí společnosti F. a. s., na kterou byl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 1999 č.j. 45 K 348/98-109 prohlášen konkurs. Žalovaná \"uplatnila své pohledávky za původním vlastníkem předmětných nemovitostí F. a. s., v rámci konkursního řízení a uplatnila i práva na přednostní uspokojení z předmětné zástavy\"; žalobkyně se domáhá, aby nemovitosti \"byly vyloučeny z podstaty\". Podle názoru žalobkyně je zástavní právo \"právně neplatné\", neboť \"žalovaná neprokázala v konkursním řízení a ani již dříve katastrálnímu úřadu vznik zástavního práva ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. a nepostupovala správně při vydání rozhodnutí o uplatnění rozsahu tohoto zástavního práva a jeho zápisu do katastru nemovitostí\", když \"zástavní právo lze do katastru nemovitostí zapsat až poté, kdy rozhodnutí o uplatnění jeho rozsahu nabude právní moci\", což se dosud nestalo, jelikož nebylo \"právně relevantním způsobem doručeno\". Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27.6.2005 č.j. 7 C 45/2003-110 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedení důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní právo bylo zřízeno v souladu s ustanovením § 72 zákona č. 337/1992 Sb., neboť žalovaná jako správce daně rozhodnutím ze dne 2.4.1997 č.j. 62471/97/228940/5678 stanovila, na které \"věci - nemovitosti společnosti F. a. s. jako daňového dlužníka se zákonné zástavní právo dle § 72 odst. 1 citovaného zákona uplatňuje\", a že toto zástavní právo ve smyslu ustanovení § 151d odst.2 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.1997) \"působí i vůči žalobkyni, která dle kupní smlouvy ze dne 16.12.1998 o tomto zástavním právu při nabytí nemovitostí věděla\". Námitky žalobkyně o tom, že rozhodnutí ze dne 2.4.1997 č.j. 62471/97/228940/5678 nebylo společnosti F. a. s. řádně doručeno a že \"Ing. V. jednající jako zástupce společnosti F.\" nebyl \"osobou oprávněnou pro doručení\" tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že \"doručení bylo jednoznačně prokázáno protokolem žalované ze dne 3.4.1997\" a že \"Ing. V. byl ke dni předání a převzetí citovaného rozhodnutí 3.4.1997 osobou oprávněnou jednat jako zástupce obchodní společnosti F. a. s., neboť byl v souladu s § 154 a násl. obchodního zákoníku představenstvem (jeho předsedou) pověřen řízením společnosti a k jednání jménem představenstva a jménem společnosti, a to ve všech věcech\". Žaloba proto nemůže být důvodná. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30.11.2006 č.j. 19 Co 562/2005-156 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve odmítl námitku žalované, že by nebyla \"ve věci legitimována\", neboť správce daně má podle ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb. (ve znění účinném od 1.1.1995) způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech, v nichž jde o správu daní, a že by ve věci nebyla dána pravomoc soudů. Poté dovodil, že zástavní právo nebylo \"zřízeno smluvně, tedy právním úkonem, jehož platnost by byl soud oprávněn jako otázku předběžnou řešit, nýbrž rozhodnutím správního orgánu podle zákona (§ 72 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění účinném v době vydání rozhodnutí)\" a že v souladu s ustálenou judikaturou \"je třeba vycházet ze závěru, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu (v tomto případě rozhodnutí o zřízení zástavního práva)\". Protože rozhodnutí o zřízení zástavního práva bylo řádně doručeno společnosti F. a. s. v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 337/1992 Sb. a že uvedené rozhodnutí převzal Ing. V. (který se podepsal a připojil razítko společnosti F. a. s.), v té době pověřený \"k řízení společnosti F. a. s. a k jednání jménem představenstva a jménem společnosti na základě plné moci udělené mu dne 25.11.1996 předsedou představenstva Ing. P. Š.\", a protože žalobkyně neuplatnila žádné jiné právně významné námitky, odvolací soud rozsudek soudu první stupně jako věcně správný potvrdil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolaní. Poukazuje na to, že výsledek tohoto řízení bude mít význam pro řízení o žalobě, kterou se domáhá vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce F. a. s., a namítá, že soudy se \"zaměřily na obecné výklady vzniku zákonného zástavního práva\" a \"opomněly zcela zásadní otázky řádného doručení písemností\". V řízení před soudy proto nebyly provedeny důkazy, které \"mají vliv na posouzení, zda vůbec byla některá osoba zmocněna zastupovat F. a. s. vůči jednání s finančním úřadem, přijímat rozhodnutí, zda dle rozsahu i obsahu udělené plné moci mělo toto zmocnění pro daňové řízení povahu speciální, a to pro určitý druh právních úkonů, či neomezenou, kdy zmocněnec není limitován konkrétními pokyny zmocnitele\". Žalobkyně dovozuje, že soudy odmítnutím provést důkazy v tomto směru \"porušily zásadu volného hodnocení důkazů, založily nepřezkoumatelnost vydaných rozhodnutí a porušily povinnost soudu stanovenou v § 157 odst. 1 a 2 o.s.ř.\". Žalobkyně dále namítá, že došlo \"ke změně obsazení senátu na úrovni okresního soudu\", neboť místo samosoudkyně JUDr. I. D. byl \"náhle bez řádného kvalifikovaného zdůvodnění pověřen v tomto řízení jiný senát, a to samosoudce JUDr. Š. H., Ph.D.\", která dle názoru žalobkyně \"porušila v řízení při dokazování § 132 i § 125 o.s.ř. a ukvapeně provedla svůj závěr a vydala nespravedlivý rozsudek, čímž porušila i § 3 o.s.ř.\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedla, že \"právní moc a vykonatelnost rozhodnutí o zřízení zástavního práva byla v řízení před okresním soudem žalovanou prokázána a příslušný zápis v katastru nemovitostí je tedy zcela po právu\". Žalobkyní namítané vady by navíc mohly \"být odstraněny pouze v příslušném správním řízení v rámci řádných, případně mimořádných opravných prostředků\". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soud