Nejvyšší soud 21 Cdo 1992/2002 – Odškodnění pracovního úrazu
Nejvyšší soud · 9. 4. 2003
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. února 2002.
Předmět sporu: odškodnění pracovního úrazu.
Výsledek: Dovolání žalobce se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 195a ZP (Otcovská dovolená).
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
21 Cdo 1992/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. T., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. a.s., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 396/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. února 2002 č.j. 7 Co 2519/2001-35, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.2.2002 č.j. 7 Co 2519/2001-35, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 19.9.2001 č.j. 4 C 396/2001-23 ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce - s ohledem na to, že odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou posoudil vztah mezi účastníky jako pracovněprávní a správně vyložil ustanovení § 195a zákoníku práce - zásadní význam (§ 237 odst.3 o.s.ř.). Usnesení o odmítnutí tohoto dovolání proto není odůvodněno (§ 243c odst.2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2003
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu