21 Cdo 2038/2014 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2038/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce L U P E M I, s.r.o. se sídlem v Praze 10, Turnovského č. 263, IČO 61065242, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská č. 1281/30, proti žalovaným 1) JUDr. J. Š., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská č. 19, 2) Ing. M. Š., a 3) J. K., o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2011, č. j. 58 Cm 30/2010 - 37, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 33/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. 4 Co 36/2013 - 42, takto: Usnesení vrchního soudu v napadené části výroku, jímž potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 1 Cm 33/2011 - 36, ve výroku, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 1 Cm 33/2011 - 36, ve výroku, jímž žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. srpna 2011, č. j. 58 Cm 30/2010 - 37, vydaným (pověřenou) asistentkou soudce Mgr. Martou Malinovskou, zamítl v řízení o žalobě žalobce, jíž se domáhal určení pravosti, výše a pořadí popřené pohledávky vůči J. K. ve výši 5.200.000,- Kč, přihlášené do konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, jeho návrh ze dne 10. 1. 2011 na osvobození od soudních poplatků, odůvodněný tím, že na jeho majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2010, č. j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-12, prohlášen konkurs. Soud prvního stupně ze spisu Městského soudu sp. zn. 52 K 92/97 zjistil, že žalobce jakožto věřitel č. 43 dne 6. 12. 1999 přihlásil do tohoto konkursního řízení pohledávku za úpadcem J. K. ve výši 5.200.000,- Kč z titulu směnky vlastní, kterou vystavil na zaplacení kupní ceny za převod nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. 2227 u Katastrálního úřadu Praha - město, podle kupní smlouvy ze dne 21. 8. 1997, uzavřené mezi ním jako kupujícím a úpadcem jako prodávajícím, a že dne 18. 3. 2004 popřel správce konkursní podstaty přihlášku této pohledávky co do důvodů i výše s odůvodněním, že směnkou zaplaceno nebylo, neboť ta postrádá základní náležitosti. Z přihlášky pohledávky konkursního věřitele č. 43 zjistil, že směnečná suma nebyla dosud věřitelem prodávajícímu (úpadci) zaplacena, neboť nemovitosti na něj jako na nového vlastníka nepřešly, a že úpadce směnku nepředložil žalobci k proplacení. Dále soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že z insolvenčního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, je mu známo, že pohledávku uplatněnou žalobcem přihláškou v konkursním řízení pod sp. zn. 52 K 92/97 insolvenční správce do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka nezapsal; insolvenční dlužník (žalobce) je tedy aktivně legitimován „k podání předmětné žaloby“. Při rozhodnutí o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 138 občanského soudního řádu a dovodil, že nedošlo-li k zaplacení kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 21. 8. 1997 ani k převodu předmětných nemovitostí na kupujícího, kupní smlouva podle jejího bodu V. z důvodu nezaplacení kupní ceny od počátku zanikla. Dospěl k závěru, že žalobce by ve sporu o určení pravosti popřené pohledávky neuspěl, neboť jím přihlášená pohledávka ve výši 5.200.000,- Kč nevznikla, a žalobcem uplatněný nárok tudíž neexistuje. Z jeho strany tak jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a proto předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků nejsou dány. Usnesením ze dne 16. 9. 2011, č. j. 58 Cm 30/2010 - 39, vydaným asistentkou soudce Mgr. Martou Malinovskou, Městský soud v Praze řízení o žalobě na určení pravosti, výše a pořadí popřené pohledávky „z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podání žaloby podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil“ a rozhodl, že „žalovaní nemají podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim žádné nevznikly“. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2011, č. j. 58 Cm 30/2010 - 37, podal žalobce dne 20. 9. 2011 u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost, kterou odůvodnil zejména tím, že napadené usnesení vydala asistentka soudce, ačkoli podle ustanovení § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, měl správně rozhodovat předseda senátu. Současně žalobce navrhl, aby soud ve smyslu ustanovení § 235c občanského soudního řádu „nařídil odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci“. Řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem soudu dne 20. 9. 2011, bylo usnesením Městského soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 58 Cm 30/2010, vyloučeno podle ustanovení § 112 odst. 2 občanského soudního řádu k samostatnému řízení. Podáním ze dne 27. 12. 2011 žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu, že na jeho majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2010, č. j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-12, prohlášen konkurs. V tomto podání též poukázal na to, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011, č. j. 58 Cm 3/2010 - 79, mu osvobození od soudních poplatků bylo v plném rozsahu přiznáno. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. 1 Cm 33/2011 - 36, vydaným asistentkou soudce Mgr. Kristýnou Zemanovou, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl jeho návrh „na nařízení odkladu“ vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2011, č. j. 58 Cm 30/2010 - 37 (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v tomto případě osvobození úpadce (žalobce) od soudních poplatků brání to, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 občanského soudního řádu. Opírá-li totiž žalobce přípustnost žaloby pro zmatečnost o ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu, tedy o to, že soud byl nesprávně obsazen, když o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků rozhodla asistentka soudce namísto předsedy senátu, jde o argumenty zjevně neopodstatněné a o žalobu neúspěšnou, neboť podle ustanovení § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb. ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb. může asistent soudce rozhodovat ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek, rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé. Dospěl k závěru, že „žaloba pro zmatečnost není přípustná ani důvodná“ a že se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což znamená nesplnění jedné ze dvou zákonných podmínek, které musí být kumulativně splněny k tomu, aby soud mohl osvobození od soudních poplatků přiznat. Návrh na „nařízení odkladu vykonatelnosti“ usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2011, č. j. 58 Cm 30/2010 - 37, soud prvního stupně rovněž zamítl, neboť se jím účastníkům neukládá žádná povinnost, která by mohla být předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Usnesením ze dne 29. 1. 2013, č. j. 1 Cm 33/2011 - 37a, vydaným asistentkou soudce Mgr. Kristýnou Zemanovou, Městský soud v Praze vyzval žalobce, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek „za žalobu, který činí podle položky č. 17 Sazebníku soudních poplatků 5.000,- Kč“. K odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 1 Cm 33/2011 - 36, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2013, č. j. 4 Co 36/2013 - 42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vycházel z názoru, že žalobcem uplatněný zmatečnostní důvod uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. by v dané věci přicházel v úvahu, pokud by asistentka soudce, která vydala žalobou napadené usnesení, k tomu nebyla podle zvláštních předpisů oprávněna. V tomto ohledu s odkazem na ustanovení § 36 odst. 1 a § 38a občanského soudního řádu, na ustanovení § 10 odst. 1 a § 10 odst. 3 zákona č. 121/2008 Sb., a na ustanovení § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., dovodil, že možnost vyššího soudního úředníka rozhodovat o osvobození od soudních poplatků výslovně umožňuje ustanovení § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb., a že takové rozhodování tedy přísluší i asistentu soudce. Aniž by předjímal rozhodnutí o žalobě, dospěl odvolací soud k závěru, že v dané věci jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, a není tak naplněn kumulativní požadavek na splnění předpokladů k osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 občanského soudního řádu. Odvolací soud se dále ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že podle