21 Cdo 2094/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2094/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 10. 2015 Spisová značka:21 Cdo 2094/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2094.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Závěť Výklad projevu vůle Právní úkony Dotčené předpisy:§ 477 odst. 1 obč. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2094/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce P. U., zastoupeného JUDr. Jindřiškou Szarowskou Janouchovou, advokátkou se sídlem v Karviné - Fryštátě, Karola Sliwky č. 129/12, proti žalovaným 1) I. L., zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Škrobánkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Stodolní č. 741/15, 2) L. L., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 42 C 50/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2014, č. j. 11 Co 514/2014-221, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. května 2014, č.j. 42 C 50/2012-181, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 14.2.2012 se žalobce domáhal určení, že „je dědicem ze závěti pořízené dne 11.3.2011 zůstavitelem J. H., zemřelým dne 29.9.2011“ (dále také jen „zůstavitel“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že zůstavitel „pořídil dvě holografní závěti, každou ze dne 11.3.2011, a to na listu vlastnictví pro katastrální území a obec M., LV 42, kde je uvedeno 11.3.2011 po mé smrti jenom barák jedna polovina L. L., dále je tam napsáno L. jedna polovina a podpis a na listu vlastnictví pro katastrální území a obec M. LV 550, kde je uvedeno 11.3.2011 po mé smrti vše P. U. a podpis“; že „je závětním dědicem zůstavitele ze závěti pořízené dne 11.3.2011, která byla pořízena na listině označené jako výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 2.2.2011 na listu vlastnictví 550 pro katastrální území M., obec M.“; že „tato holografní závěť byla předložena JUDr. Janě Šebestové, soudní komisařce, JUDr. Magdou Fajovou, notářkou se sídlem ve Frýdku-Místku, dopisem ze dne 6.12.2011“; že „z citovaného dopisu notářky JUDr. Magdy Fajové je zřejmé, že ji zůstavitel začátkem roku 2011 oslovil s přáním udělat pořádek s majetkem“; že „na základě jeho žádosti vyhotovila připojované výpisy z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. 42 a č. 550, oba pro katastrální území M.)“; že „po nějaké době přinesla neznámá osoba do notářské kanceláře uvedené výpisy z katastru nemovitostí s napsanými dispozicemi pro případ úmrtí, datem a podpisem“; že „podle názoru JUDr. Magdy Fajové zůstavitel J. H. uvedenými listinami pořídil holografní závěti týkající se nemovitostí uvedených na příslušných listinách“. Je přesvědčen, že „obě holografní závěti ze dne 11.3.2011 mohou vedle sebe obstát“ a že „z textu po mé smrti vše P. U. jednoznačně vyplývá, že žalobce je závětním dědicem veškerého zůstavitelova majetku“. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 21.5.2013, č.j. 42 C 50/2012-97, žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13.776,- Kč. Soud prvního stupně vycházel z toho, že „z projevu vůle, na jehož základě se žalobce domáhá určení, že je závětním dědicem zemřelého, není určité, jaká byla skutečná vůle zemřelého, tato jeho vůle je nesrozumitelná, což činí daný projev neplatným právním úkonem“. Dospěl k závěru, že „tyto dvě listiny vedle sebe nemohou obstát, jsou ve vzájemném rozporu, což kromě nedokonalého jazykového vyjádření vyvolává jednoznačnou pochybnost o určitosti a srozumitelnosti listiny, na níž je postaven nárok žalobce v tomto řízení“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.9.2013, č.j. 11 Co 462/2013-142, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházel z toho, že usnesení dědického soudu v projednávané věci „nevyhovuje požadavkům ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř.“; že „výrok usnesení byl formulován tak, že žalobce a L. L. mají podat žalobu (pouze) proti I. L., aniž by z něj současně vyplývalo, jak má být žaloba podána, kdyby jeden z nich žalobu ve lhůtě nepodal“; že „za této situace měl především soud prvního stupně poskytnout žalobci potřebné poučení o tom, že žalobě nemůže být vyhověno pro nedostatek věcné legitimace, dokud se žalovaným ve sporu nestane také L. L.; na tom nic nemění ani okolnost, že žalobce byl zastoupen advokátem“. Dospěl proto k závěru, že „okresní soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“; že „teprve po splnění poučovací povinnosti a poté, co bude žalobci poskytnut prostor k případnému procesnímu úkonu, může okresní soud žalobu věcně projednat a rozhodnout o ní“, a že rozhodnutí soudu prvního stupně je proto „předčasné“. K návrhu žalobce Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 6.1.2014, č.j. 42 C 50/2012-153, podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. připustil přistoupení L. L. do řízení na straně žalované. Poté Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 20.5.2014, č.j. 42 C 50/2012-181, žalobu zamítl, žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 17.809,10 Kč a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že „oba písemné texty jsou vyjádřeny tak, že působí zcela nesouvisle – s ohledem na konstrukci písemného projevu na obou LV, kdy v obou písemných projevech absentuje sloveso, kterým by zůstavitel vyjadřoval, co tímto projevem činí“; že „navíc není vůbec zřejmé, zda se vyjádřením Vše mělo jednat o veškerý majetek zůstavitele či toliko majetek zachycený na daném výstupu z LV č. 550 pro obec a katastrální území M., navíc za situace, kdy měla tatáž osoba zachytit i svoji vůli na listu vlastnictví č. 42 pro obec a katastrální území M. (aniž by bylo možné zjistit, který z těchto projevů byl učiněn dříve a který později), na němž je hovořeno o ½ baráku – zřejmě domu a osobě od žalobce zcela odlišné – žalovaném 2)“. Dospěl proto k závěru, že „tyto projevy vůle jsou neurčité a nesrozumitelné“, a to „vzhledem k tomu, že vůle zemřelého byla vyjádřena na výpisu z katastru nemovitostí – LV č. 550 pro obec a katastrální území M., na němž se nacházely pouze některé, nikoliv všechny nemovitosti ve vlastnictví zemřelého, navíc v tentýž den zemřelý vyjádřil stejnou formou jinou svou vůli k určitým dalším nemovitostem na jiném listu vlastnictví – LV č. 42 pro obec a katastrální území M.“; že „tyto dvě listiny vedle sebe nemohou obstát, jsou ve vzájemném rozporu, což kromě nedokonalého jazykového vyjádření vyvolává jednoznačnou pochybnost o určitosti a srozumitelnosti listiny, na níž je postaven nárok žalobce v tomto řízení“; že „z projevu vůle, na jehož základě se žalobce domáhá určení, že je závětním dědicem zemřelého, tak není, dle názoru soudu, určité, jaká byla skutečná vůle zemřelého, tato jeho vůle je nesrozumitelná, což činí daný projev neplatným právním úkonem“, a že „má za to, že by nebylo ekonomické zabývat se např. otázkou, zda předmětný projev byl skutečně sepsán vlastní rukou zemřelého, kdy tato námitka byla v řízení mezi jiným rovněž vznesena, neboť, i kdyby se jednalo o skutečný text a podpis psaný vlastní rukou zemřelého, i tak tento jeho písemný projev není platným právním úkonem, kterým by zemřelý pořídil se svým majetkem pro případ své smrti“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.10.2014, č.j. 11 Co 514/2014-221, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč a rozhodl, že žalobce a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že „takto formulovaný projev vůle je neurčitý a nesrozumitelný, takže jej nelze považovat za řádnou vlastnoručně pořízenou závěť zůstavitele“. Vycházel z toho, že „LV č. 550 mohl sloužit pouze jako podkladový materiál pro sepis závěti zůstavitelem, avšak ani za pomoci výkladového § 35 odst. 1 a 2 občanského zákoníku nelze tento text uznat jako řádnou závěť“; že „byť se tomu žalobce brání, je nutno vzít na zřetel, že jsou zde 2 listy vlastnictví a na každém je uveden text, který je možno pokládat za projev vůle zůstavitele (v této fázi řízení se pro nadbytečnost okresní soud rozumně nezabýval tím, zda je text psán skutečně vlastnoručně zůstavitelem či nikoliv