21 Cdo 211/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 211/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2014 Spisová značka:21 Cdo 211/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.211.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Zemědělská půda Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 151d odst. 1 obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31.12.2000 § 164 odst. 1 obč. zák. ve znění od 01.01.2001 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 2. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.2.2015II.ÚS 574/15doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto6.5.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 211/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce V. K., zastoupeného JUDr. Vladimírou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická č. 845/9, proti žalované NANAI, s.r.o. se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, IČO 27235009, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 324/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2013 č.j. 55 Co 457/2012-217, takto: I. Rozsudek městského soudu se mění tak, že se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. dubna 2012 č.j. 17 C 324/2010-183 potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.900,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.300,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíry Šaškové, advokátky se sídlem v Praze 2, Blanická č. 845/9.Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 13.4.2010 domáhal, aby bylo určeno, že nemovitost označená jako "parc.č. 391/3 - o výměře 17.327 m2 orná půda, zapsaná na LV č. 463 pro kat. území T., obec P. u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, není zatížena zástavním právem smluvním, zástavního věřitele NANAI, s.r.o. se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, IČO 27235009". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že vůči předmětnému pozemku řádně uplatnil restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 9.9.2003 č.j. PÚ 3578/02, které nabylo právní moci dne 15.9.2003, bylo určeno, že je "oprávněnou osobou a vlastníkem" předmětné nemovitosti. Podle žalobce tímto rozhodnutím "pozbyly platnost kupní smlouvy, kterými M. S. a B. S. převedly nemovitosti na společnost INTER MODEX, spol. s r.o.", jež dne 9.3.1998 uzavřela s Erste Bank Sparkassen (ČR) a.s. (právní předchůdkyní současné zástavní věřitelky společnosti NANAI, s.r.o.) zástavní smlouvu k zajištění kontokorentního úvěru ve výši 8.000.000,- Kč; zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s tím, že účinky vkladu nastaly dnem 11.3.1998. Žalobce má za to, že zástavní právo ve prospěch žalované na předmětné nemovitosti nevázne, neboť nemovitost na žalobce "přešla v restituci" a podle ustanovení § 28 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "nemůže povinná osoba proti oprávněné osobě uplatňovat žádné finanční nebo jiné nároky související s vydanými věcmi (pozemky)". Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6.4.2012 č.j. 17 C 324/2010-183 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23.700,- Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Šaškové. Poté, co dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm.c) občanského soudního řádu], soud prvního stupně dospěl nejprve k závěru, že zástavní věřitel nemohl být při zřizování zástavního práva v dobré víře ve smyslu ustanovení § 151d odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť na předmětný pozemek byl "k datu 8.12.1992 uplatněn restituční nárok" a u zástavního věřitele, který je bankou, je "třeba předpokládat znalost právních předpisů". Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že žalobce řádně a včas uplatnil "restituční nárok podle zákona o půdě" dne 8.12.1992, že zástavní smlouva byla sjednána až dne 9.3.1998 a že zatížení nemovitosti zástavním právem nelze považovat za "nakládání s nemovitostí s péčí řádného hospodáře" ve smyslu ustanovení § 5 odst.3 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a uzavřel, že "žádný úkon nemohl žalobce omezit v jeho právu" jen proto, že se musel "soudní cestou 13 let domáhat vydání svého majetku", jakož i to, že "restituci majetku" nelze považovat za "smluvní převzetí věci" ve smyslu ustanovení § 151d odst.2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2000) a že "vydání věci oprávněné osobě nelze považovat za způsob nabytí vlastnictví ve smyslu ustanovení § 164 odst.1 občanského zákoníku". Protože "restituční nároky je třeba považovat za primární", nemůže být předmětná nemovitost zatížena zástavním právem, zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 9.3.1998. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.5.2013 č.j. 55 Co 457/2012-217 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování odvolací soud dovodil, že "nebylo prokázáno, že by zástavní věřitel musel vědět o tom, že neodpovídá skutečnosti stav zápisu" o vlastnictví předmětného pozemku, a že proto zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele podle ustanovení § 151d odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2000) "platně vzniklo a dosud trvá". Vzhledem k tomu, že žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku dnem 9.9.2003, kdy na něm vázlo zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 9.3.1998, a že zákon o půdě neobsahoval "na rozdíl od zákona č. 87/1991 Sb. ustanovení korespondující jeho § 10 odst.3, z něhož by eventuálně bylo možné dovodit také dobrou víru restituenta o tom, že povinná osoba před vydáním nemovitosti splnila svou zákonnou povinnost a způsobila zánik zástavního práva, aby se restituentu vrátila nemovitost zástavním právem nezatížená", vázne na předmětné nemovitosti i nadále zástavní právo ve prospěch žalované. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že společnost INTER MODEX, spol. s r.o. získala nemovitost od nevlastníka, neboť jakýkoliv "převod práva v průběhu restitučního řízení byl v rozporu s blokačním ustanovením zákona o půdě". Vydáním v restituci vlastnické právo k nemovitosti na žalobce nebylo převedeno, ale na něho přešlo, čímž je vyloučeno, aby zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 9.3.1998 mohlo působit vůči žalobci. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce "odmítl, resp. zamítl". Uvedla, že zástavní věřitel byl při nabytí zástavního práva podle zástavní smlouvy ze dne 9.3.1998 "výslovně chráněn ustanovením § 151d občanského zákoníku při nabytí zástavního práva i od nevlastníka", že zástavní věřitel byl při nabytí zástavního práva v dobré víře a že v projednávané věci nelze aplikovat "ustanovení zákona o půdě upravující vztah mezi oprávněnou a povinnou osobou". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od