21 Cdo 2110/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2110/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2110/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2110.2019.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Odbory Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 61 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 § 61 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2110/2019-345 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce R. J., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 97/29, proti žalované Č. a. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 95/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Vrajíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Spálená č. 97/29. Odůvodnění: Dopisem ze dne 21. 11. 2014 sdělila žalovaná žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti, neboť „dne 21. 11. 2014 zaměstnavatel rozhodl o organizační změně v organizační jednotce XY“, v jejímž důsledku došlo s účinností ke dni 1. 12. 2014 ke snížení stavu zaměstnanců v této organizační jednotce a ke zrušení pracovního místa žalobce. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 5. 3. 2015 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalované trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl členem orgánu odborové organizace, která u žalované působila, přičemž tato odborová organizace odmítla udělit souhlas s výpovědí danou žalovanou žalobci, že se jednalo o tzv. hromadné propouštění „ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 zák. práce“, přičemž žalovaná nesplnila všechny povinnosti s hromadným propouštěním spojené, že žalovaná organizační změnu pouze předstírala, neboť na žalobcem vykonávanou práci přijala jiného „pracovníka“, a že byl ze strany žalované diskriminován, neboť pracovní poměr s ním byl rozvázán z důvodu jeho aktivního členství v odborové organizaci. Žalovaná namítala, že příslušné rozhodnutí o organizační změně, kterým došlo ke zrušení pracovního místa žalobce, nebylo ojedinělým rozhodnutím o organizační změně, ale pouze jedním z řady opatření, jejichž cílem je uskutečnění „hluboké“ restrukturalizace žalované a s ní spojené snížení počtu zaměstnanců tak, aby se zvýšila její konkurenceschopnost na trhu leteckých společností postiženém hospodářskou krizí, že i následně dochází k dalšímu snižování počtu zaměstnanců a rušení dalších pracovních míst palubních průvodčích, že nešlo o hromadné propouštění a žalovaná tedy neměla v souvislosti s výpovědí danou žalobci žádné povinnosti „vyplývající z § 62 zákoníku práce“, že organizační změna nebyla předstíraná, neboť na pracovní místo žalobce nebyl přijat žádný zaměstnanec, že důvodem výběru žalobce jako nadbytečného zaměstnance byla nespokojenost zaměstnavatele se způsobem výkonu práce ze strany žalobce, když hodnocení žalobcovy práce bylo nejhorší ze všech palubních průvodčích vykonávajících práci v pracovním poměru u žalované, a nikoli to, že žalobce byl členem orgánu odborové organizace, a že přestože odborová organizace v případě žalobce „odmítla udělit souhlas ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce“, tak důvody výběru žalobce jako nadbytečného – spočívající v jeho „neuspokojivých pracovních výsledcích“, které mohou mít za následek ohrožení bezpečnosti letového provozu – byly takového charakteru, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 5. 1. 2017 č. j. 19 C 95/2015-136 určil, že výpověď daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I), zamítl žalobu o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 35 154 Kč k rukám advokátky JUDr. Michaely Šubrtové (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalované od roku 2005, „naposledy“ na pozici palubní průvodčí, že žalovaná rozhodnutím ze dne 21. 11. 2014 (ve znění dodatku ze dne 24. 11. 2014) s účinností od 1. 12. 2014 zrušila tři pracovní místa palubních průvodčí a že Odborová organizace posádek letadel, v níž žalobce vykonával funkci místopředsedy výkonného výboru, následně odmítla žalované udělit souhlas s výpovědí z pracovního poměru danou žalobci z důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Po posouzení všech „relevantních skutečností“ dospěl k závěru, že „ačkoli byly ostatní předpoklady pro rozvázání pracovního poměru se žalobcem splněny, žalovaná v řízení neprokázala, že na ni nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnávala“, a výpověď je proto neplatná. Argumentovala-li žalovaná tím, že důvodem výběru žalobce jako nadbytečného zaměstnance byla její nespokojenost se způsobem výkonu jeho práce, zohlednil, že hodnocení palubních průvodčích, které žalovaná – prostřednictvím 20 hodnotitelů – provedla v létě roku 2014, bylo založeno na subjektivních závěrech, že žalobce při periodickém přezkoušení palubních průvodčích v roce 2014 dosáhl 140 bodů, přičemž ze 182 hodnocených zaměstnanců jich 6 dosáhlo nižšího výsledku a 18 stejného jako žalobce, a že výpověď byla žalobci dána krátce poté, co jako odborový funkcionář „velice aktivně vystupoval při vyjednávání s vedením žalované“. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 10. 2017 č. j. 30 Co 214/2017-164 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že rozhodl v neprospěch žalované pro neunesení důkazního břemene, ačkoli neprovedl všechny žalovanou navržené důkazy. Shledal rovněž nedostatky v odůvodnění napadeného rozsudku, jestliže se soud nevypořádal s rozpory vyplývajícími z jednotlivých provedených důkazů, zejména v otázce, zda byly k práci žalobce ze strany nadřízených zaměstnanců žalované oprávněné připomínky či výtky, nebo zda byl žalobce bezproblémovým zaměstnancem; „zřetelný“ není rovněž závěr, zda na hodnocení žalobce měl vliv výkon funkce v odborové organizaci, a jaký byl postoj žalobce k plnění pracovních úkolů, jaký byl jeho vztah k ostatním spolupracovníkům atd. Odvolací soud vyjádřil názor, že pokud byl žalobce v hodnocení práce palubních průvodčích hodnocen jako výrazně podprůměrný (jeden z nejhorších), může být tato skutečnost posouzena jako důvod pro závěr, že na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce při trvalém snižování počtu palubních průvodčích nadále zaměstnávala namísto jiného výrazně lépe hodnoceného zaměstnance na této pozici. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, podle něhož bylo hodnocení palubních průvodčí založeno na subjektivním zájmu hodnotitele spolupracovat či nespolupracovat s hodnoceným v budoucnu, když část hodnotitelů byla členy odborového orgánu, a uložil soudu prvního stupně, aby z výslechů hodnotitelů zjistil bližší okolnosti, pro které žalobce hodnotili výrazně negativně, a zvážil, zda lze na žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala, a to za situace, kdy žalovaná má nepochybný zájem, aby práci palubního průvodčí vykonávali zaměstnanci, kteří náročné požadavky k výkonu této práce splňují. Obvodní soud pro Prahu 6 následně rozsudkem ze dne 12. 4. 2018 č. j. 19 C 95/2015-243 určil, že výpověď daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20 328 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vrajíka (výrok II) a povinnost „zaplatit státu“ na náhradě nákladů řízení 165 Kč (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že od roku 2011 žalobce aktivně působil u žalované jako místopředseda výkonného výboru Odborové o