21 Cdo 2113/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2113/2020 citace  Právní věta:Ve sporu o náhradu škody vzniklé zaměstnanci pracovním úrazem zahájeném po prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele je pasivně věcně legitimován insolvenční správce majetkové podstaty zaměstnavatele. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2113/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2113.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pasivní legitimace Insolvenční správce Konkurs Náhrada škody zaměstnavatelem Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 169 odst. 1 písm. a) IZ. § 169 odst. 2 IZ. § 203 IZ. § 228 písm. f) IZ. § 229 odst. 3 písm. c) IZ. § 248 odst. 1 IZ. § 366 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.07.2007 § 365 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.07.2007 § 369 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.07.2007 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 10. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:42 / 2022 Anotace:Žalobce se podanou žalobou po žalované 1) [insolvenční správkyni žalovaného 2)] domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem pracovního úrazu a výší částečného invalidního důchodu (později invalidity prvního stupně), dále zaplacení bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady souvisejících nákladů, jakož i nákladů léčení. Celkovou požadovanou částku žalobce vyčíslil na 825 189,60 Kč s příslušenstvím. Vedle toho žalobce požadoval uložení povinnosti žalované 1) k placení peněžitého důcodu (renty) ve výši 7 110,10 Kč měsíčně. Soud prvního stupně rozsudkem řízení částečně zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, ve zbytku žalobu zamítl. Dospěl přitom k závěru, že žalovaná 1) není pasivně legitimovaná co do nároků na odškodnění pracovního úrazu, neboť tyto nároky nejsou uspokojovány z majetkové podstaty žalovaného 2), jelikož se, dle mínění soudu, v daném případě nejedná o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Podle soudu prvního stupně není dána pasivní věcná legitimace žalovaného 2) ve vztahu k nárokům z titulu odstupného jakožto pracovněprávního nároku, neboť dispoziční oprávnění v insolvenčním řízení náleží ohledně těchto nároků insolvenčnímu správci a tyto nároky jsou hrazeny z majetkové podstaty dlužníka. Ohledně zbývajících nároků soud konstatoval, že nároky z titulu náhrady škody na zdraví jsou promlčeny a nárok na placení renty není odůvodněn, neboť rozdíl z příjmu po pracovním úrazu žalobce je plně kompenzován přiznaným invalidním důchodem. Odvolací soud svým rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byl vůči žalovanému 2) zamítnut požadavek na placení renty, ve zbylé části rozsudek potvrdil. Konstatoval, že nalézací soud správně vycházel z ustálené judikatury, když shledal, že nároky na náhradu škody způsobené žalobci z důvodu pracovního úrazu hradí pojišťovna, tudíž nemohou být hrazeny z majetkové podstaty dlužníka – žalovaného 2). Shodně se soudem prvního stupně i odvolací soud shledal vybrané nároky promlčenými. Neztotožnil se však se závěry ve vztahu k nároku na úhradu renty. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o výši průměrného výdělku žalobce, neboť k tomu neměl dostatečná skutková zjištění a rozhodnutí je tak v této části nepřezkoumatelné. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzující části podal žalobce dovolání. Na jeho podkladě se tak Nejvyšší soud zabýval řešením otázky, kdo je pasivně věcně legitimován v řízení o náhradu škody vzniklé zaměstnanci pracovním úrazem, byl-li na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2113/2020-328 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční č. 551/6, proti žalovaným 1) Ing. Jaroslavě Dlabolové se sídlem v Praze 10, Petrohradská č. 1570/5, IČO 72536683, jako insolvenční správkyni dlužníka SČA Slévárna šedé a tvárné litiny a. s. se sídlem v Ústí nad Labem, Jateční č. 1588/49, IČO 25045598, zastoupené Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská třída č. 896/5, a 2) SČA Slévárna šedé a tvárné litiny a. s. se sídlem v Ústí nad Labem, Jateční č. 1588/49, IČO 25045598, zastoupenému opatrovnicí R. B., advokátkou se sídlem v XY, o náhradu škody a o doplatek odstupného, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, zastoupeného JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány č. 1079/3, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 612/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2019 č. j. 14 Co 115/2019-263 doplněnému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2019 č. j. 14 Co 115/2019-271, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu (doplněnému usnesením krajského soudu ze dne 28. listopadu 2019 č. j. 14 Co 115/2019-271) v části, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2019 č. j. 22 C 612/2014-221 v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta vůči žalované 1) co do 123 130 Kč s úroky z prodlení a vůči žalovanému 2) co do 747 055,20 Kč s úroky z prodlení a co do „peněžitého důchodu (renty)“ ve výši 7 110,10 Kč měsíčně od 1. 11. 2014 do 31. 12. 2014, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2019 č. j. 22 C 612/2014-221 v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta vůči žalované 1) co do 623 925,20 Kč s úroky z prodlení a co do „peněžitého důchodu (renty)“ ve výši 7 110,10 Kč měsíčně od 1. 11. 2014, usnesení krajského soudu ze dne 28. listopadu 2019 č. j. 14 Co 115/2019-271 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2019 č. j. 22 C 612/2014-221 v části, v níž byla žaloba zamítnuta vůči žalované 1) co do 623 925,20 Kč s úroky z prodlení a co do „peněžitého důchodu (renty)“ ve výši 7 110,10 Kč měsíčně od 1. 11. 2014 a v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 5. 11. 2014 (změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby byla žalované 1) uložena povinnost zaplatit mu 825 189,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 11. 2014 do zaplacení a platit mu „peněžitý důchod (rentu)“ od 1. 11. 2014 ve výši 7 110,10 Kč měsíčně. Žalobu zdůvodnil tím, že u žalovaného 2) v pracovním poměru vzniklém dne 16. 8. 2000 vykonával práci slévárenského dělníka, že dne 22. 1. 2007 si při výkonu práce podvrtl levé koleno, že při tomto úrazu nebyly porušeny žádné právní předpisy a že jeho pracovní úraz byl odškodněn tak, že mu bylo zaplaceno bolestné ve výši 18 600 Kč, náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 72 000 Kč a „ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti do 9. 3. 2008“. Od 10. 3. 2008 se žalobce stal částečně invalidním a byl mu vyměřen částečný invalidní důchod ve výši 5 991 Kč. Žalovaný 2) vyplácel žalobci rozdíl mezi průměrným výdělkem „před vznikem úrazu“ a tímto částečným invalidním důchodem do června 2008, avšak poté tento rozdíl již nevyplácel s odůvodněním, že žalobci nabízel jinou práci, která však byla v rozporu se zdravotním stavem žalobce a kterou vykonávat nemohl. V důsledku pracovního úrazu se žalobce podrobil operaci levého kolene s následnou rehabilitací, v roce 2010 se podrobil operaci pravého kolene, která souvisela s postižením levého kolene při pracovním úrazu, za kterou mu nebylo zaplaceno bolestné ani náhrada za ztížení společenského uplatnění s odůvodněním, že zde není dána příčinná souvislost mezi operací pravého kolene a pracovním úrazem levého kolene. V únoru 2012 se žalobce pro přetrvávající obtíže levého kolene musel podrobit další operaci, za kterou mu „rovněž nebylo zaplaceno bolestné s tím, že ztížení společenského uplatnění dosud nemohlo být vyčísleno“. Dnem 17. 4. 2009 „byly zahájeny“ účinky insolvenčního řízení proti žalovanému 2), usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 43 INS 2134/2009-A-14 byl zjištěn úpadek žalovaného 2), usnesením téhož soudu ze dne 8. 7. 2009 byl „prohlášen na majetek dlužníka úpadek“ a žalovaná 1) byla ustanovena insolvenční správkyní. Podle ustanovení § 169 odst. 1 písm