21 Cdo 2198/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2198/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 3. 2005 Spisová značka:21 Cdo 2198/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2198.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2198/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 27 C 414/92, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, č.j. 55 Co 282/2003-199, takto : Dovolání žalobkyně se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 9.9.1992 (podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 11.9.1992 a změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná jí dopisem ze dne 28.1.1992 je neplatná, a aby jí žalovaný [původně v době podání žaloby označený jako „Školský úřad h. m. P.“ a poté Školský úřad P.] zaplatil na náhradě mzdy za dobu od 1.2.1992 do 30.10.1995 částku 295.360,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalovaného pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.9.1986 jako vedoucí vychovatelka školní družiny na „ZŠ P.“, že dne 30.1.1992 obdržela od žalovaného výpověď z pracovního poměru podle § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, aniž by byly splněny zákonem stanovené předpoklady, a že žalovaný nesplnil ani svoji nabídkovou povinnost podle ustanovení § 46 odst. 2 zák. práce. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 26.3.2003, č.j. 27 C 414/92-176, ve znění usnesení ze dne 8.7.2003, č.j. 27 C 414/92-190, rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno s právním nástupcem žalovaného, kterým je „H. m. P.“. Usnesení odůvodnil tím, že dne 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků k majetku (správně z majetku) České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů, na základě kterého přešla veškerá práva a závazky žalovaného na kraj, jímž je v tomto případě H. m. P.; soud proto rozhodl podle ustanovení § 107 o.s.ř. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.9.2003, č.j. 55 Co 282/2003-199, usnesení soudu prvního stupně ve znění „opravného“ usnesení ze dne 8.7.2003 potvrdil. Vycházeje z toho, že původně žalovaný subjekt ztratil způsobilost být účastníkem řízení, odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně rozhodl o právním nástupci žalovaného v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř. a že správně postupoval podle zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, který nabyl účinnosti dne 1.1.2001. Za procesního nástupce považoval shodně se soudem prvního stupně H. m. P., neboť podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona „na jednotlivé kraje přešla veškerá práva a závazky, s kterými byly oprávněny hospodařit předškolní zařízení, školy a školská zařízení, zařazená v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů“; Základní škola P. (správně 760), není v příloze č. 2 k zákonu uvedena. Skutečnost namítanou žalobkyní, že příslušné spisy byly předány Ministerstvu školství ČR, nepovažoval pro posouzení právního nástupnictví za rozhodující. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká soudům, že odůvodnily své rozhodnutí zákonem č. 157/2000 Sb. Poukazuje na proces, v němž jednotlivé školy a školská zařízení získávaly postupně právní subjektivitu a na zákony, které předcházely zákonu č. 157/2000 Sb. a které tento postup upravovaly, zejména na ustanovení § 7 zákona č. 132/2000 Sb., podle něhož orgán kraje v přenesené působnosti plní úkoly organizace vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, pokud nemají právní subjektivitu. Z toho dovozuje, že H. m. P. ve vztahu k ZŠ P., která má právní subjektivitu, plní veškeré úkoly, které na něho přešly v přenesené působnosti zákonem, kromě úkolů organizace vyplývající z pracovněprávních vztahů; jestliže ZŠ P. má právní subjektivitu, nemůže být uvedena v příloze č. 2 k zákonu č. 157/2000 Sb. Podle jejího názoru pro posouzení právního nástupnictví na straně žalovaného bylo rozhodující zjistit stanovisko Ministerstva školství ČR a vyslechnout bývalou ředitelku ŠÚ paní M. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Uvedl, že H. m. P. je v řízení procesním nástupcem žalovaného Školského úřadu P. a že žalobkyně nikdy netvrdila, že by na straně žalovaného měla být Základní škola, P., kde v minulosti pracovala. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.b) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelkou tvrzeno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, mohl dovolací soud přezkoumat usnesení odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Podle ustanovení § 107 odst.1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může být pokračováno. Umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení – jako v posuzovaném případě - a ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst.3 o.s.ř.). O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (§ 107 odst.1 věta třetí o.s.ř.). Procesní nástupnictví se uplatní - jak vyplývá z ustanovení 107 odst. 1 o.s.ř. - jen tehdy, jestliže účastník alespoň v den podání žaloby měl způsobilost být účastníkem řízení a tuto způsobilost ztratil až po zahájení řízení (v jeho průběhu); o takový případ v posuzované věci jde. V projednávané věci odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že procesním nástupce žalovaného Školského úřadu P. je H. m. P., neboť podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 157/2000 Sb. „na jednotlivé kraje přešla veškerá práva a závazky, s kterými byly oprávněny hospodařit předškolní zařízení, školy a školská zařízení, zařazená v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů“. Zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, který nabyl účinnosti dne 1.1.2001 (tzv. transformační zákon), však zánik školských úřadů neupravuje a na posouzení právního nástupnictví na straně žalovaného, jímž byl ke dni 31.12.2000 Školský úřad P., se nevztahuje. Z ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) a b), § 2 a § 3 zákona č. 157/2000 Sb. totiž vyplývá, že dnem nabytí účinnosti rozhodnutí příslušného ústředního správního úřadu (příslušného ministerstva) přecházely do vlastnictví krajů výhradně věci, práva a závazky, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, s kterými byly k tomuto dni oprávněny hospodařit státní organizace vymezené v příloze 1 tohoto zákona (tj. státní příspěvkové organizace a organizační složky státu taxativně uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Příloha č. 1 k zákonu č. 157/2000 Sb. obsahuje seznam organizací, které jsou převáděny na kraje z majetku státu Ministerstvem dopravy a spojů České republiky, Ministerstvem kultury České republiky, Ministerstvem zemědělství České republiky, Ministerstvem zdravotnictví České republiky, Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky; školské úřady a tedy ani Školský úřad P. v příloze č. 1 tohoto zákona uveden není. Školské úřady byly zřízeny zákonem č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě