21 Cdo 2226/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2226/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2013 Spisová značka:21 Cdo 2226/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2226.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Okamžité zrušení pracovního poměru Povinnosti zaměstnanců Povinnosti zaměstnavatelů Pracovní kázeň Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 38 odst. 1 písm. a, b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 3, 10, 11 předpisu č. 95/2004Sb. § 2 předpisu č. 220/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 6. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2226/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně PharmDr. M. Š., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova č. 8, proti žalované České lékárně, a.s. se sídlem v Brně, Palackého třída č. 105, IČO 26230071, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová č. 18, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 19/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2012 č.j. 15 Co 347/2010-182, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.901,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Stránského, advokáta se sídlem v Praze 9, Jandova č. 8. Odůvodnění: Dopisem ze dne 3.12.2007 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že „dne 20.11.2007 žalobkyně ve funkci odborného zástupce v nestátním zdravotnickém zařízení – lékárně provozované zaměstnavatelem (žalovanou) na adrese Řevnická 1/121, Praha 5 – Zličín, PSČ 15500, neoprávněně a bez souhlasu zaměstnavatele uzavřela přibližně v 17.30 hod. lékárnu, ačkoliv její pracovní a ve vztahu k třetím osobám otevírací doba končila až ve 21.00 hod.“, a současně „neoprávněně odebrala všem zaměstnancům lékárny klíče od vstupu do lékárny, které jim byly svěřeny zaměstnavatelem, a tím jim znemožnila plnit jejich pracovní povinnosti vyplývající z pracovního poměru“; stejným způsobem pak žalobkyně „znemožnila fungování lékárny po celý další den 21.11.2007“. Protože žalobkyně po uvedenou dobu „nevykonávala osobně práce v rozvržené týdenní pracovní době, ačkoli neměla zaměstnavatelem schválenou dovolenou, ani nenahlásila důležitou osobní překážku v práci a neexistovala ani žádná překážka na straně zaměstnavatele“, považuje žalovaná vytčené jednání žalobkyně „za neomluvenou absenci v zaměstnání, čímž porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.2004 pracovala u firmy Pharmazet s.r.o. jako odborný zástupce lékárny na adrese Řevnická 1/121, Praha 5 – Zličín. Uvedenou funkci byla žalobkyně oprávněna vykonávat pro svého zaměstnavatele jako provozovatele lékárny na základě osvědčení vydaného Českou lékárnickou komorou (dále též jen „ČLnK“) podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 220/1991 Sb. V srpnu 2007 se žalobkyně bez jakýchkoli dalších podrobnějších informací dozvěděla, že dosavadní zaměstnavatel hodlá lékárnu prodat žalované, a v září 2007 ji pak zástupce žalované Mgr. Tomáš Slechan informoval o tom, že žalovaná „převezme lékárnu do své sítě, tedy že dojde k převodu činnosti dosavadního zaměstnavatele na žalovanou“, která se tak ve smyslu ustanovení § 338 zák. práce stane „novým zaměstnavatelem“ žalobkyně. V souvislosti se změnou provozovatele lékárny však podle ustanovení § 12 Licenčního řádu ČLnK zaniklo žalobkyni dosavadní osvědčení pro funkci odborného zástupce při vedení lékárny, a proto žalobkyně učinila vše potřebné k tomu, aby získala osvědčení nové (tj. vyzvedla si potřebný formulář žádosti, připojila všechny nezbytné doklady - potvrzení o praxi, atestacích, zdravotním stavu, morální bezúhonnosti atd.), a poté vše dala k dispozici regionálnímu řediteli žalované Mgr. M., neboť část formuláře měla být vyplněna také samotným provozovatelem lékárny. Žalovaná však doplněnou žádost žalobkyni nevrátila, ani ji nepodala na příslušném místě, ani neučinila jiná opatření, a tímto „nedostatkem součinnosti“, který žalobkyně „připisuje spíše úmyslu zaměstnavatele, bylo znemožněno vydání patřičného osvědčení jako nezbytného kvalifikačního předpokladu proto, aby mohla pro nového provozovatele plnit své povinnosti podle pracovní smlouvy“. Dotazem na Magistrátu hlavního města Prahy dne 19.11.2007 se žalobkyně dozvěděla, že dne 1.11.2007 bylo vydáno rozhodnutí o registraci lékárny na nového provozovatele (žalovanou) s tím, že žalobkyně je odborným zástupcem lékárny. Protože žalobkyně bez osvědčení od České lékárnické komory nebyla oprávněna vést lékárnu ve prospěch nového zaměstnavatele (žalované), a od původního ani nového zaměstnavatele se jí nedostalo žádného kvalifikovaného vyjádření, na základě kterého by mohla zhodnotit své právní postavení, „informovala dne 20.11.2007 v 17.40 obě firmy o tom, že nehodlá nést za této situace osobní odpovědnost za chod lékárny“, a lékárnu zavřela. Dne 21.11.2007 žalovaná obnovila bez přítomnosti žalobkyně chod lékárny, a přestože přestala s žalobkyní komunikovat a dne 3.12.2007 jí předala okamžité zrušení pracovního poměru, ještě v lednu 2008 byla lékárna vedena na jméno žalobkyně jako odborného zástupce. Žalobkyně za dané situace považuje okamžité zrušení pracovního poměru za nedůvodné, neboť neměla možnost postupovat jiným způsobem, jestliže žalovaná „bojkotovala vydání nového osvědčení“, neposkytla žalobkyni potřebnou součinnost a „nevytvořila potřebné podmínky pro to, aby žalobkyně mohla řádně vykonávat funkci odborného zástupce, jak měla podle pracovní smlouvy“, ačkoli si „musela být vědoma, že žalobkyně právní předpoklady pro výkon této funkce ztratila“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.4.2010 č.j. 49 C 19/2008-126 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 25.204,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Stránského. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že, poté, co žalovaná koupila od dosavadního zaměstnavatele žalobkyně – firmy Pharmazet s.r.o. lékárnu, ve které žalobkyně vykonávala funkci odborného zástupce, „přešli pracovníci lékárny včetně žalobkyně k žalované“ a „mezi účastníky tak vznikl pracovní poměr“. Dále bylo po provedeném dokazování „prokázáno, že žalobkyně k tomu, aby mohla řádně vykonávat funkci odborného zástupce, musela mít souhlas (osvědčení) České lékárnické komory“, který však v souvislosti se změnou provozovatele lékárny zanikl. Žalobkyně proto „musela požádat o souhlas pro výkon odborného zastoupení pro nového provozovatele – žalovanou“ a „k souhlasu musela prokázat svoji kvalifikaci“ (tj. vzdělání, praxi, ukončenou atestaci) a doložit doklady o vlastnictví lékárny a o registraci vlastníka lékárny. Žalovaná, která si „zajistila registraci lékárny k 1.11.2007“, však žalobkyni „neposkytla součinnost k získání souhlasu s prováděním odborné činnosti“, a přestože žalobkyně z tohoto důvodu souhlas (osvědčení) od ČLnK neobdržela, byla „ještě i v prosinci 2007“ vedena jako odborný zástupce dotčené lékárny. Žalobkyně sice ve dnech 20. a 21.11.2007 skutečně „zavřela lékárnu na 1 a půl dne, nicméně z toho důvodu, že jí žalovaná neposkytla součinnost tak, aby mohla svoji funkci odborného zástupce řádně vykonávat a nevystavovala se postihu ze strany lékárnické komory“. Za tohoto stavu podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně jednáním, vytčeným v dopise ze dne 3.12.2007, „neporušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci“, proto „nemohla být posuzována ani intenzita porušení“, a z tohoto důvodu je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.1.2012 č.j. 15 Co 347/2010-182 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.371,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Stránského. Odvolací soud z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně pracovala u právního předchůdce žalova