21 Cdo 2299/2024

Městský soud v Praze (jako soud odvolací) usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 10. 2023, č. j. 14 C 155/2022-163, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu místně příslušnému.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalobci (nezastoupeni advokátem) dne 12. 2. 2024 dovolání.

Podáním dovolání žalobcům vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který žalobci nezaplatili.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2299/2024-211, které bylo žalobci b) doručeno dne 6. 11. 2024, a usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2299/2024-213, které bylo žalobkyni a) doručeno dne 6. 11. 2024, vyzval oba žalobce, aby do 15 dnů ode dne doručení těchto usnesení zaplatili soudní poplatek za dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků u každého z nich 4 000 Kč, a zároveň oba žalobce poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

Dne 6. 11. 2024 doručili Nejvyššímu soudu podání nazvané „Stížnost a námitky absolutní neplatnosti právního jednání na Nejvyšší soud ČR“, v němž mimo jiné požádali o „úplné osvobození od soudních poplatků a nákladů řízení“.

Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, opakovaně podávají žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládali své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1661/2024, sp. zn. 26 Cdo 2959/2023, sp. zn. 30 Cdo 1208/2020 nebo sp. zn. 32 Cdo 2917/2019). Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníků lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. konkrétně ve vztahu k dovolatelům např. usnesení ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3107/2023, ze dne 22. 12. 2023, 29 Cdo 2131/2022, ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2805/2022, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 176/2020 a další.

Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že dovolatelé procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívají svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobují bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jejich postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).

Nejvyšší soud proto k žádostem dovolatelů o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, které ničím nedoložili (přestože si při podání těchto žádostí s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jejich opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků museli být vědomi, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a těmito žádostmi dovolatelů se nezabýval.

Protože dovolatelé dosud nezaplatili soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byli vyzváni usneseními Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2299/2024-211, a č. j. 21 Cdo 2299/2024-213, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).