21 Cdo 2346/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2346/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2013 Spisová značka:21 Cdo 2346/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2346.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 476b obč. zák. § 476e obč. zák. § 476f obč. zák. § 116 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2346/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) A. C. a b) J. C. proti žalovaným 1) P. Z., zastoupenému JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 16, 2) V. R., 3) V. C., 4) M. S., 5) H. P., 6) Z. K., 7) K. O. a 8) J. R., o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 337/2008, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010 č.j. 15 Co 420/2010-152, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. března 2010 č.j. 25 C 337/2008-97 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci a) a b) se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 16.9.2008 domáhali, aby bylo určeno, že žalovaný 1) není dědicem zůstavitelky Z. R. zemřelé dne 26.12.2006. Žalobu odůvodnili zejména tím, že v průběhu dědického řízení byla předložena závěť ze dne 18.10.2006, kterou měla zůstavitelka ustanovit žalovaného 1) dědicem "poloviny svého domu čp. s polovinou pozemků v kat. území Modřany", a že žalobci byli usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8.7.2008 č.j. 34 D 3368/2006-130 "vzhledem ke sporům ohledně závěti zůstavitelky" vyzváni, aby podali "určovací žalobu". Žalobci tvrdí, že žalovaný 1) "svým protiprávním jednáním nechal zůstavitelku podepsat závěť", ačkoliv v době sepisu závěti "nebyla plně schopna posoudit následky svého jednání, byla téměř slepá", a že byla žalovaným 1) "podvedena"; kdyby zůstavitelka "věděla, co podepisuje, rozhodně by tuto závěť nepodepsala, neboť tak učinit nechtěla, měla velmi dobré vztahy se všemi žalobci i všemi žalovanými kromě" žalovaného 1), který "se k ní dobře nechoval". Žalovaný 1) namítal, že zůstavitelka podepsala závěť ze dne 18.10.2006 "o své vůli" a že ji "po jejím pořízení a podepsání" přinesla k žalovanému 1). Zůstavitelka byla v době pořízení závěti plně způsobilá k právním úkonů a brýle "nenosila stabilně, ale pouze na čtení". Žalovaný 1) v době pořízení závěti neovlivňoval zůstavitelku a jejich vztahy byly nejenom sousedské, ale "velmi přátelské"; pomáhal jí s nákupy, vyřizoval platby na poště a doprovázel ji k lékaři. Žalovaní 2) až 8) k žalobě uvedli, že neuznávají závěť ze dne 18.10.2006 a že souhlasí s podanou žalobou. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31.3.2010 č.j. 25 C 337/2008-97 žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný [správně žalovaný 1)] je povinen zaplatit České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 4" na náhradě nákladů řízení částku 500,- Kč. Soud prvního stupně zjistil, že závěť ze dne 18.10.2006 "postrádá prohlášení zůstavitelky, že listina obsahuje její skutečnou poslední vůli", a že svědkyně závěti Š. P. a L. Z. se "při své výpovědi nezmínily, zda a jak zůstavitelka poslední vůli projevila", když "pouze uvedly, že zůstavitelka jim řekla, že sestavila závěť ve prospěch žalovaného, a ptala se jich, zda svědkyně se závětí souhlasí", a uzavřel, že závěť je "po formální stránce neplatná, protože nebylo prokázáno, že závěť odpovídá zůstavitelčině skutečné, vážné a pravé vůli". Podle soudu prvního stupně je závěť ze dne 18.10.2006 neplatná rovněž proto, že svědkyně závěti L. Z. byla z působení svědka při pořízení závěti podle ustanovení § 476f občanského zákoníku vyloučena, neboť byla "v okamžiku pořízení závěti" vůči žalovanému 1) osobou blízkou. Manželství L. Z. se žalovaným 1) sice bylo rozvedeno "rozhodnutím soudu ze dne 12.12.2005" a žalovaný 1) podle své výpovědi s L. Z. "již dva roky nežil a v té době měl samostatný život", avšak otec L. Z. J. S. vypověděl, že "dcera v domě bydlí, i když se se žalovaným 1) rozvedla", a L. Z. "bydlí i nyní v polovině domu, která patří žalovanému 1)", a lze ji tedy považovat "v okamžiku pořízení závěti ze dne 18.10.2006 za osobu blízkou k žalovanému 1)". S ohledem na neplatnost závěti pro "formální nedostatky" se soud prvního stupně nezabýval tím, zda zůstavitelka mohla "posoudit následky svého jednání" a zda zůstavitelka mohla číst a psát jen s brýlemi a lupou. K odvolání žalovaného 1) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.11.2010 č.j. 15 Co 420/2010-152 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování [zejména o listinu obsahující informace o "budově č.p. v Modřanech" ke dni 20.3.2007, o dohodu o vypořádání vzájemných majetkových práv, vztahů a povinností společného bydlení uzavřenou mezi žalovaným 1) a L. Z. dne 24.8.2005, o výzvu katastrálního úřadu k odstranění nedostatku návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu doručenou dne 13.5.2008 L. Z. a o doplnění návrhu na vklad vlastnického práva ze dne 4.6.2008] a vzal za prokázané, že podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 20.3.2007 byla budova č.p. ve spoluvlastnictví zůstavitelky (podíl 1/2) a ve společném jmění manželů žalovaného 1) a L. Z. (podíl 1/2) a že podle dohody o vypořádání společného jmění manželů, kterou žalovaný 1) uzavřel s L. Z. dne 24.8.2005, se L. Z. stala vlastníkem id. 1/2 domu čp. na pozemku parc. č. s pozemky parc. č. a žalovaný 1) se zavázal z bytu vyklidit všechny své věci a vyklizený jej předat L. Z. do 60 dnů od právní moci rozsudku o rozvodu. Při právním posouzení věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že "sporná závěť ve svém obsahu postrádá prohlášení zůstavitelky, že listina obsahuje skutečnou její vůli a tuto neprojevila, jak vyplynulo z výpovědi svědkyň, ani před těmito osobami", jakož i v závěru, že lze "osobu svědkyně L. Z. považovat za osobu, která je osobou blízkou žalovanému 1)". Odvolací soud přihlédl k tomu, že "vztahy žalovaného 1) a jeho bývalé manželky i po rozvodu manželství byly souladné", že "ještě v době sepisu sporné závěti (18.10.2006) byla polovina nemovitostí v jejich společném jmění" a že "se dohodli již dne 24.8.2005 na tom, že v nemovitosti zůstane bydlet L. Z., která se stává výlučným vlastníkem jejich 1/2 nemovitostí", přičemž žalovaný 1) "se ze sporné nemovitosti vystěhuje", a dovodil, že za této situace nelze L. Z. považovat "za osobu, která by neměla vztah k žalovanému 1), neboť se jí poměry žalovaného 1) podstatně dotýkaly" a byla "osobou zcela zainteresovanou na tom, aby id. 1/2 domu přešla v důsledku sepsané závěti na žalovaného 1)". Námitky žalovaného 1) o tom, že on i jeho bývalá manželka žijí s jinými partnery a že on bydlí na jiné adrese, odvolací soud odmítl jako "zcela nepřípadné". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Namítá v první řadě, že zůstavitelka při pořízení závěti ze dne 18.10.2006 projevila svoji vůli zejména tím, že závěť před svědkyněmi sama přečetla, podepsala a poté ji podepsaly obě svědkyně a že "text závěti obsahuje v úvodu slovo závěť". Odvolací soud podle názoru žalovaného 1) posoudil otázku jeho vztahu ke svědkyni závěti L. Z. v rozporu s hmotným právem. Smlouvou ze dne 24.8.2005, kterou uzavřel s L. Z. o vypořádání jejich společného jmění manželů, nemohl být prokázán vzájemný poměr osob blízkých, neboť jejich vztah nebyl v rozhodnou dobu (ke dni 18.10.2006) "osobně i citově tak intenzivní", že by újmu, kterou by utrpěl jeden z nich, druhý důvodně pociťoval jako vlastní. "Souladnost" jejich vztahu, kterou dovodil odvolací soud, byla výrazem "plnění obligatorní smlouvy k postupu v rozvodovém řízení" a nelze ho pokládat za "důkaz o tom, že by byli osobami blízkými". Přípustnost dovolání žalovaný 1) dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, za otázky zásadního právního významu považuje to, zda "zůstavitelka projevila při pořízení allografní závěti ze dne 18.10.2006 v kontextu s napadeným rozhod