21 Cdo 2425/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2425/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. I. l., zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 57, proti žalované České republice - Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci se sídlem v Olomouci, tř. 17. listopadu č. 44, IČO 64124584, zastoupenému JUDr. Romanem Matulou, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 7, o neplatnost přeložení žalobce do jiného místa výkonu práce a o uložení povinnosti přidělovat žalobci práci, za účasti Unie státních zástupců České republiky, občanského sdružení se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Hybernská č. 1006/18, IČO 63833239, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 16, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 65/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 16 Co 65/2009 – 198, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci 9.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Milana Vašíčka, advokáta se sídlem v Brně, Lidická č. 57, a vedlejšímu účastníku 9.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Tomáše Bouzka, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 16. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „přeložení do jiného místa výkonu práce dané Příkazem k nastoupení práce na pracoviště v Olomouci ze dne 28. 4. 2008 je neplatné“ a že „žalovaná je povinna žalobce zaměstnávat na pobočce žalované v Brně“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství Olomouc na pobočce v Brně a že dopisem žalované ze dne 28. 4. 2008 byl ke dni 2. 5. 2008 přeložen ze svého pracoviště v Brně na pracoviště v Olomouci. Svůj nesouhlas s přeložením sdělil žalované dopisem ze dne 30. 4. 2008. Protože nebyl žádný zákonný ani věcný důvod pro jeho přeložení z Brna, jeho dohodnutým a pravidelným pracovištěm bylo pracoviště v Brně; o přeložení do Olomouce nežádal a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci si k takovému přeložení nevyžádalo ani jeho souhlas. Rozhodnutím o jeho přeložení z Brna do Olomouce došlo k porušení uzavřené dohody o jeho místě výkonu práce a současně i ustanovení § 43 odst. 1 a § 14 zákoníku práce, neboť žalovaná rozhodla o jeho přeložení z Brna do Olomouce bez právního důvodu, bezdůvodně zasahuje do jeho práv a její rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22. 10. 2008, č. j. 11C 65/2008-112, určil, že přeložení žalobce do jiného místa výkonu práce dané příkazem k nastoupení práce na pracovišti v Olomouci ze dne 28. 4. 2008, je neplatné, žalobu, aby byla žalovaná povinna zaměstnávat žalobce na pobočce žalované v Brně, zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení žalobci 17.273,- Kč „zástupci žalobce JUDr. Milanovi Vašíčkovi“ a vedlejšímu účastníku 17.267,- Kč „zástupci vedlejšího účastníka JUDr. Ing. Tomáši Bouzkovi“. Vyšel z toho, že žalobce byl přeložen k výkonu funkce vrchního státního zástupce do Olomouce v roce 1997, že z funkce vrchního státního zástupce VSZ Olomouc byl odvolán ministrem spravedlnosti dne 1. 11. 2007 ke dni 2. 11. 2007, že se poté „fakticky dohodl“ s vrchní státní zástupkyní JUDr. M. H. na změně místa výkonu práce z pracoviště v Olomouci na pracoviště na pobočce v Brně a začal vykonávat práci státního zástupce na pobočce v Brně a že příkazem vrchní státní zástupkyně ze dne 28. 4. 2008 byl přeložen na pracoviště v Olomouci. Dovodil, že „v dané věci je třeba aplikovat ust. § 43 odst. 1 zákoníku práce, neboť ust. § 19 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění otázku přeložení státního zástupce v rámci působnosti jednoho státního zastupitelství na jiné pracoviště výslovně neupravuje, proto s odkazem na ust. § 18 odst. 6 tohoto zákona je nutno aplikovat příslušné ustanovení zákoníku práce“. Protože žalobce požádal vrchní státní zástupkyni o změnu místa výkonu práce, tj. učinil návrh na tuto změnu a vrchní státní zástupkyně s tímto návrhem souhlasila, došlo k akceptaci návrhu žalobce, tedy k souhlasnému projevu vůle obou účastníků, aby žalobce dále pracoval na pracovišti v Brně. Tato dohoda o změně místa výkonu práce byla uzavřena na dobu neurčitou, a proto k další změně místa výkonu práce (do Olomouce) mohlo dojít jen se souhlasem žalobce. K námitce žalované, že příkaz vrchní státní zástupkyně k nastoupení žalobce k výkonu funkce státního zástupce VSZ na pracovišti v Olomouci je organizačním opatřením v působnosti vrchní státní zástupkyně, uvedl, že „s ohledem na obsah přípisu vrchní státní zástupkyně ze dne 28. 4. 2008 a s přihlédnutím ke konkrétní situaci je nutno tento úkon považovat za přeložení žalobce do jiného místa výkonu práce, než které bylo mezi účastníky dohodnuto“. Vzhledem k tomu, že bylo určeno, že přeložení žalobce na jiné místo výkonu práce je neplatné, považoval za nadbytečné rozhodovat o povinnosti žalované přidělovat žalobci práci na konkrétním pracovišti; v této části proto žalobu zamítl. K odvolání účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 1. 2010, č. j. 16 Co 65/2009 – 198, rozsudek soudu prvního stupně „v odst. I. výroku“ (ve výroku o neplatnosti převedení žalobce na pracoviště v Olomouci) potvrdil, „v odst. II. výroku“ (v zamítavém výroku) jej změnil tak, že žalovaná je povinna přidělovat žalobci práci na pobočce žalované v Brně, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci 47.922,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Vašíčka a vedlejšímu účastníku 56.084,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Tomáše Bouzka. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce v listopadu 2007 požádal svou nadřízenou JUDr. H., aby mohl nadále bez časového omezení pracovat na pobočce Vrchního státního zastupitelství v Brně, že vrchní státní zástupkyně JUDr. H. žádosti žalobce vyhověla, tj. akceptovala jeho návrh na uzavření dohody o změně místa výkonu práce z Olomouce do Brna na dobu neurčitou, a že žalobce nesouhlasil s tím, aby byl ode dne 2. 5. 2008 opět zařazen na pracoviště v Olomouci podle příkazu vrchní státní zástupkyně ze dne 28. 4. 2008. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že státní zástupce je v pracovním poměru k České republice vzniklém jmenováním (§ 18 odst. 1 a 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství), že pracovní poměr státních zástupců se řídí zákoníkem práce, pokud zákon o státním zastupitelství nestanoví jinak (§ 18 odst. 6 zákona o státním zastupitelství), že zákon o státním zastupitelství nestanoví jinak - neřeší otázku přeložení státních zástupců na různá pracoviště v rámci jednoho státního zastupitelství, že je proto třeba na danou situaci aplikovat zákoník práce, a že na tom nic nemění ani ustanovení § 19 zákona o státním zastupitelství, protože toto zákonné ustanovení pojednává o přidělení státních zástupců k výkonu funkce k určitému státnímu zastupitelství, případně o přeložení státního zástupce na jiné státní zastupitelství, nikoliv na jiné pracoviště téhož státního zastupitelství. Žalobce tak bylo možno přeložit k výkonu práce do jiného místa (do Olomouce) pouze s jeho souhlasem a pokud to nezbytně vyžadovala provozní potřeba žalované. Protože však žalobce souhlas s přeložením do jiného místa k výkonu práce nedal, rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2008 je neplatným právním úkonem (§ 39 obč. zák.). Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval za nadbytečné rozhodovat o povinnosti žalované zaměstnávat žalobce na pobočce žalované v Brně. Rozhodnutí o neplatnosti přeložení žalobce ze dne 28. 4. 2008 do jiného místa výkonu práce, o kterém rozhodl soud prvního stupně, totiž nic nemění na tom, že žalovaná neplní vůči žalobci povinnost přidělovat mu práci ve sjednaném místě výkonu práce podle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce; žalovaná přiděluje žalobci práci na pracovišti v Brně jen na základě předběžného opatření, o němž bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ostravě usnesením ze dne 8. 7. 2008, č. j. 16 Co 173/2008-74. Žalobce se proto důvodně domáhá uložení povinnosti žalované přidělovat žalobci práci ve sjednaném místě výkonu práce, zejména za situace, kdy Vrchní státní zastupitelství v Olomouci má celkem tři pracoviště. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že ustanovení § 19 zákona o státním zastupitelství upravuje komplexně problematiku přidělování a překládání státních zástupců u různých stupňů státního zastupitelství i mezi nimi navzájem. Proto je v tomto ustanovení logicky obsažena možnost přemísťovat státní zástupce na různá místa u přiděleného státního zastupitelství tak, jak jsou jednotlivá pracoviště tohoto státního zastupitelství dislokována, aby byla zajištěna funkčnost státního