21 Cdo 2430/2014 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2430/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce města Javorník se sídlem městského úřadu v Javorníku, nám. Svobody č. 134, IČO 00302708, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Holoušem, advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská č. 456/13, proti žalovanému Ing. P. M., zastoupenému Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká č. 261/36, o 167.200,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 104 EC 169/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2013 č. j. 16 Co 116/2013-131, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu ve výroku o zamítnutí žaloby co do 136.480,- Kč s příslušenstvím) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Jeseníku dne 18. 7. 2011 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 167.200,- Kč s 7,75 % úroky z prodlení za dobu od 18. 7. 2011 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný byl dne 6. 11. 2006 zvolen „neuvolněným“ místostarostou města Javorník a že měl proto nárok na odměnu za výkon této funkce. Vedle toho žalovaný se žalobcem uzavřel dne 1. 2. 2008 dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou do 31. 12. 2008 a dne 31. 12. 2008 další dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou do 28. 2. 2009, v nichž byly sjednány práce „příprava, zpracování a administrace podkladů pro získávání peněžních prostředků ze SFEU, SRČR apod.“ a z nichž byla žalovanému vyplacena odměna v celkové výši 167.200,- Kč. Žalobce považuje tyto dohody o pracovní činnosti za neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neboť odporují zákonu a obcházejí jej, protože „předmět výkonu práce“ podle nich je „výlučně výkonem veřejné funkce“, na který není možné aplikovat ustanovení zákoníku práce, a protože stejným „výkonem předmětu práce“ byl žalovaný pověřen i v rámci výkonu funkce „neuvolněného“ místostarosty, za který mu byla „přidělována“ stanovená odměna. Žalobce má za to, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 167.200,- Kč. Žalovaný zejména namítal, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatněný žalobcem je promlčen a že uzavřené dohody o pracovní činnosti jsou „zcela v souladu s právním řádem“, neboť jeho povinností jako „neuvolněného“ místostarosty bylo podle zákona o obcích jen zastupování starosty města a podle organizačního schématu městského úřadu měl na starost oblast správy lesů. Dohody o pracovní činnosti byly uzavřeny z toho důvodu, že žalobce potřeboval zajistit činnosti nutné pro získávání dotací. Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 4. 3. 2013 č. j. 104 EC 169/2011-77 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 53.956,- Kč k rukám advokátky Mgr. Jany Zwyrtek Hamplové. Dovodil, že námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná, neboť podle ustanovení § 331 zákoníku práce je promlčecí doba tříletá; spočívá-li bezdůvodné obohacení zaměstnance v přijetí neprávem vyplacených částek, může zaměstnavatel požadovat na zaměstnanci jejich vrácení, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě 3 let od jejich výplaty. Uvedl, že žalobce „neprokázal tzv. nedobrou víru žalovaného“, neboť bylo naopak prokázáno, že „potřeba práce v oblasti získávání dotací u žalobce byla, tato postupně narůstala, až vyústila v to, že od 1. 3. 2009 zastupitelstvo obce rozhodlo o změně funkce místostarosty z neuvolněné na uvolněnou, právě pro potřebu práce v oblasti získávání dotací, kterou byl nově pověřen právě žalovaný z titulu funkce uvolněného místostarosty“. Vycházel dále ze zjištění, že žalovaný si vyplňoval v jednotlivých měsících písemné výkazy práce, ve kterých byl uveden popis jeho činnosti a počet hodin a které podepisoval a schvaloval tajemník města Javorník. Dospěl k závěru, že žalovaný nevěděl ani nemohl z okolností předpokládat, že v případě odměn z uzavřených dohod o pracovní činnosti vyplacených mu žalobcem za období od února 2008 do února 2009 v celkové výši 167.200,- Kč jde o finanční částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a že „požadavek“ žalobce nelze posoudit ani podle ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti zaměstnance za škodu. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 12. 2013 č. j. 16 Co 116/2013-131 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 30.720,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 18. 7. 2011 do zaplacení, ve zbývající části výroku o věci samé jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 35.904,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.042,- Kč, oboje k rukám advokátky Mgr. Jany Zwyrtek Hamplové. Dovodil, že dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi účastníky dne 1. 2. 2008 a dne 31. 12. 2008 jsou neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neboť „základním právním podkladem upravujícím vznik, změnu či zánik právního vztahu občana jako zastupitele a jako starosty či jeho zástupce a jejich práva a povinnosti z tohoto vztahu vyplývající“ je právní úprava obsažená v zákoně o obcích, která „neumožňuje dovozovat, že uvedené veřejné funkce jsou vykonávány v pracovním poměru“ a že se tedy na ně vztahuje zákoník práce, přičemž „je nepochybné, že předmět výkonu práce vyplývající z citovaných dohod je výkonem veřejné funkce, neboť se nejedná o naprosto odlišnou činnost od uvolněného zastupitele“. Dospěl k závěru, že přijetím plnění z těchto neplatných dohod se žalovaný bezdůvodně obohatil a že nebyl v dobré víře, neboť jako „neuvolněný“ místostarosta „měl znát zákon o obcích“. Výši bezdůvodného obohacení stanovil jako rozdíl mezi vyplacenými odměnami z dohod o pracovní činnosti a odměnou, která by mu za stejný počet odpracovaných hodin příslušela jako uvolněnému místostarostovi. Shledal, že vzhledem k námitce promlčení vznesené žalovaným a vzhledem k výplatnímu termínu u žalobce „ve dnech 10. až 15. dne v měsíci“ má žalobce právo, aby mu žalovaný vydal bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému vyplacením odměn z dohod o pracovní činnosti pouze za období od července 2008 do února 2009 ve výši 30.720,- Kč. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, podle jehož obsahu (srov. § 41 odst. 2 občanského soudního řádu) napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Namítá, že zákon nezakazuje uzavření dohody o pracovní činnosti s neuvolněným místostarostou města a že se „nejednalo o žádnou duplicitu, ale zcela samostatnou oblast práce“ a o „zcela samostatný pracovněprávní vztah nezávislý na jakékoli volené funkci žalovaného“. Dohody o pracovní činnosti se „týkaly odborné práce“ nesouvisející s výkonem funkce „neuvolněného“ místostarosty, neboť žalovaný neměl „z titulu funkce vykonávat práci spočívající v přípravě náročné dokumentace dotačních projektů“, což „bývá jinak práce buď externích firem, nebo pracovníků úřadu“, přičemž nelze vyloučit ani možnost, aby tato práce byla předmětem dohody o pracovní činnosti. Dovolatel je toho názoru, že není významné, zda je taková dohoda uzavřena s osobou vůči žalobci „cizí“, nebo s „neuvolněným“ místostarostou města. Poukazuje na to, že dohody o pracovní činnosti připouští i výklad Ministerstva vnitra, které pouze požaduje, aby „práce nesouvisela s výkonem funkce a nedocházelo k duplicitnímu odměňování“, což „daný případ beze zbytku splňuje“, neboť žalovaný měl jako „neuvolněný“ místostarosta pouze zastupovat starostu v době nepřítomnosti a měl svěřenu oblast lesů. Je přesvědčen o tom, že byl v dobré víře, že „dohody o pracovní činnosti spočívající v odborné práci přípravy dotací nesouvisejí s výkonem jeho funkce místostarosty ani zastupitele, a že je proto možné danou dohodu uzavřít“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Ne