21 Cdo 2518/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2518/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:21 Cdo 2518/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2518.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Povinnosti zaměstnanců Povinnosti zaměstnavatelů Překážky v práci Dotčené předpisy:§ 38 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2020 § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2020 § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2020 § 191 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2020 § 55 odst. 1 písm. a) předpisu č. 187/2006 Sb. § 57 předpisu č. 187/2006 Sb. § 59 předpisu č. 187/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2518/2022-214 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce A. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 857/18, proti žalované Ormonde Organics International, s. r. o., se sídlem v Ostravě–Hrabové, Na Rovince č. 873, IČO 28432444, zastoupené Mgr. Martinem Ostrihoněm, advokátem se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 266/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. března 2022, č. j. 16 Co 16/2022-170, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. Mgr. Bc. Václava Holého, advokáta se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 857/18. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 28. 4. 2020 rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr výpovědí pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, neboť žalobce dne 23. 4. 2020 při práci spočívající v čištění kotle R5 pomocí tlakové pistole a poté, co odpracoval cca 1,5 hod. ze své pracovní doby, odmítl v práci nadále pokračovat. Po opakovaném vyzvání nadřízeným, aby pokračoval v práci, na to žalobce reagoval tak, že odmítá provádět práci s odkazem na bezpečnost práce, kdy namítal, že jde o práci za přítomnosti formaldehydu s teplou vodou ve výšce a že k tomu nevlastní výškařský průkaz. 2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 28. 8. 2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru s tím, že odmítl pokračovat ve výkonu práce oprávněně kvůli obavě o své zdraví, jehož ochrana nebyla řádně zajištěna ze strany žalované odpovídajícími ochrannými pomůckami. Po nástupu na směnu dne 23. 4. 2020 a po odpracování cca 1,5 hodiny ze své směny začal mít zdravotní problémy projevující se pálením očí, podrážděnou a pálící pokožkou obličeje a dýchacími potížemi. Při čisticích pracích docházelo k reakci formaldehydu na zvýšenou teplotu vody z vysokotlaké pistole ve stísněném prostoru nádoby, přičemž uvolňující se výpary pronikaly skrze filtr celoobličejové masky žalobce. Byl-li by dále vystaven kyselinovým výparům, hrozilo by mu nebezpečí pádu z výšky 6 metrů. Ochranné pomůcky sice typově odpovídaly, avšak konkrétní měly nedostatky, které žalobce nahlásil svému nadřízenému, ale reakcí byla odpověď, že nebude-li pokračovat v práci, bude následkem výpověď. 3. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 26 C 266/2020-124, určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 28. 4. 2020 je neplatné (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 148,73 Kč (výrok II). Uzavřel, že stejnou práci jako žalobce vykonával i P. Č., který uvedl, že jej při práci pálil obličej, na pálení kůže si stěžoval i další zaměstnanec vykonávající stejnou práci. Ještě před tím, než začal práci vykonávat žalobce, odmítli výkon této práce jiní dva zaměstnanci. Podle znaleckého posudku Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví je formaldehyd rozpustný ve vodě a při jeho odstraňování pomocí vysokotlaké pistole se mohl zachytit v kapičkách vodního aerosolu. Začne-li zaměstnance pálit obličej v důsledku práce v prostředí zamořeném formaldehydem, došlo k tomu, že jeho koncentrace i uvnitř masky byla nejméně 2,5krát vyšší, než je povolený hygienický limit; vystavení této koncentraci po dobu delší 15 minut může vést k ohrožení zdraví exponované osoby. Soud prvního stupně uzavřel, že je povinností zaměstnavatele vytvářet bezpečné podmínky pro výkon práce. Nesplnil-li zaměstnavatel tuto povinnost, byl zaměstnanec oprávněn odmítnout pokračovat v práci, dokud nebudou přijata příslušná bezpečnostní opatření a zajištěny řádné ochranné pomůcky; odmítnutím práce se proto žalobce nemohl dopustit závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 16 Co 16/2022-170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 652 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud doplnil dokazování o rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, neboť tento důkaz byl žalobcem navržen včas v řízení před soudem prvního stupně před tím, než nastaly účinky koncentrace řízení. Uzavřel, že žalobce byl od 12. 3. 2020 uznán dočasně práce neschopným, přičemž lékařem bylo o ukončení jeho dočasné pracovní neschopnosti rozhodnuto ke dni 4. 5. 2020. Tento skutkový stav posoudil odvolací soud tak, že dočasná pracovní neschopnost je jednou z důležitých osobních překážek v práci a představuje právem uznanou dočasnou nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností. Podle odvolacího soudu je proto nerozhodné, z jakého důvodu odmítl žalobce další výkon práce, stejně jako skutečnost, zda žalovaná v rozhodné době o existenci této překážky věděla. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v právní otázce, zda a za jakých podmínek se může zaměstnanec dopustit porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, a to konkrétně tím, že v průběhu výkonu práce, ke které dobrovolně nastoupil, odmítne pokračovat v práci přidělené v souladu s pracovní smlouvou, tj. dokončit pracovní úkol, s jehož plněním již započal. Odvolací soud podle názoru dovolatelky zde nesprávně aplikuje závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3212/2019, a tím se od této judikatury odchyluje. Tím, že žalobce v době trvající pracovní neschopnosti nastoupil dobrovolně do práce a začal práci vykonávat, měl povinnost řídit se pracovní smlouvou a právními předpisy, včetně povinnosti konat práci podle pokynů zaměstnavatele a neodmítnout ji bez oprávněného důvodu, tzn. dokončit ji řádně minimálně v rozsahu jemu svěřených úkolů tak, aby neohrozil provoz zaměstnavatele. Za dosud neřešenou otázku považuje dovolatelka to, zda a za jakých podmínek může jednání zaměstnance, který vědomě neinformuje svého zaměstnavatele o trvající dočasné pracovní neschopnosti, představovat zjevné zneužití práva zaměstnancem. Odvolacímu soudu dále žalovaná vyčítá, že tím, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně na jiném skutkovém základě a jiném právním názoru, aniž by umožnil účastníkům se k tomuto odlišnému posouzení věci vyjádřit a poučil je o právu uplatnit nová tvrzení a důkazní návrhy, porušil zákaz překvapivého rozhodnutí (jak je definován v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3866/2014 nebo 30 Cdo 4792/2008). Závěrem formuluje dovolatelka právní otázku, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou, „zda a za jakých podmínek lze přiznat ochranu zaměstnanci výkladem zákona v jeho prospěch a zároveň výkladem skutkového stavu v jeho prospěch (při až absurdních skutkových rozporech tvrzení zaměstnance), a to v případě, kdy je taková ochrana v kolizi s korektivem dobrých mravů a se zákazem zneužití práva, respektive jde o extenzivní ochranu výkladem práva, nebo dokonce o ‚výklad‘ skutkového stavu soudy“. Žalovaná navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobce navrhl zamítnutí dovolání žalované. Nesouhlasí s jejím výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3212/2019. Vykonává-li zaměstnanec v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, práce pro zaměstnavatele (z vlastní iniciativy), musí dodržovat povinnos