21 Cdo 2605/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2605/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2605/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2605.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Plat Dotčené předpisy:§ 131 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.07.2024 § 131 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.07.2024 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2605/2024-114 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. Z., zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, proti žalované České republice – Ústavu pro studium totalitních režimů se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Siwiecova č. 2428/2, IČO 75112779, o 20 269 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 194/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2024, č. j. 30 Co 53/2024-70, takto: Rozsudek městského soudu (s výjimkou výroku, kterým byla žaloba o zaplacení „zbývajícího“ úroku z prodlení z částky 20 269 Kč zamítnuta) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. října 2023, č. j. 5 C 194/2023-43 (s výjimkou části výroku, kterým bylo rozhodnuto o 15% úrocích z prodlení z částky 5 649 Kč od 13. 5. 2023 do 31. 5. 2023, z částky 7 000 Kč od 13. 6. 2023 do 30. 6. 2023 a z částky 7 000 Kč od 13. 7. 2023 do 31. 7. 2023), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 26. 6. 2023 (změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 19 649 Kč se „zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 649 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, z částky 7 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a z částky 7 000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení“ jako doplatek osobního příplatku za měsíce duben, květen a červen 2023. Žalobu zdůvodnil tím, že je u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2020 v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou na „pozici redaktora“, že „nastoupil do funkce šéfredaktora časopisu Paměť a dějiny“ vydávaného žalovanou a byl zařazen do 11. platové třídy v 9. platovém stupni se „základním platem“ 30 380 Kč, že do konce zkušební doby mu byl přiznán osobní příplatek ve výši 7 000 Kč a od 1. 2. 2021 byl osobní příplatek zvýšen na 14 620 Kč, že ke dni 22. 3. 2023 byl ředitelem žalované doc. PhDr. Ladislavem Kudrnou, Ph.D., neplatně odvolán z funkce šéfredaktora časopisu a že platovým výměrem ze dne 31. 3. 2023, doručeným dne 4. 4. 2023, mu byl od 1. 4. 2023 snížen osobní příplatek na 7 620 Kč. Zdůraznil, že je třeba rozlišit, zda mu byl osobní příplatek přiznán podle § 131 odst. 1 zákoníku práce (za dlouhodobé velmi dobré pracovní výsledky nebo plnění většího rozsahu pracovních úkolů než ostatní), nebo podle § 131 odst. 2 zákoníku práce (jakožto uznávanému odborníkovi). Má za to, že mu byl osobní příplatek přiznán podle ustanovení § 131 odst. 2 zákoníku práce, neboť v den nástupu do zaměstnání „ani logicky nemohl dosahovat dlouhodobě velmi dobrých pracovních výsledků nebo plnit větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci“, je „uznávaným historikem … a mj. autorem 15 odborných knih“ a měl mu tím být „dorovnán příjem zhruba do výše jeho předchozí mzdy na pozici redaktora Lidových novin“. Uzavřel, že byl-li mu osobní příplatek přiznán podle ustanovení § 131 odst. 2 zákoníku práce, nelze mu jej odebrat na základě snížení rozsahu plněných pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 131 odst. 1 zákoníku práce, nehledě k tomu, že k snížení rozsahu plněných pracovních úkolů došlo „v důsledku jeho neplatného odvolání z funkce šéfredaktora časopisu Paměť a dějiny“. 2. Žalovaná zejména namítala, že postupovala ve věci odměňování žalobce „zcela“ v souladu s příslušnými předpisy, když mu přiznala osobní příplatek „jednoznačně“ podle ustanovení § 131 odst. 1 zákoníku práce (zaměstnanec plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci), a to ve výši „nad rámec standardních postupů a poměrů v daném oddělení“, že dne 10. 3. 2023 „platně“ rozhodla o odvolání podstatné části Redakční rady revue Paměť a dějiny a také o změně na pozici šéfredaktora, že v souvislosti s tím pak došlo k úpravě (zúžení) pracovní náplně žalobce, a to formou nového popisu pracovní činnosti, že dne 4. 4. 2023 převzal žalobce nový platový výměr a poté mu byl plat vyplácen „plně v souladu s těmito pracovněprávními dokumenty“, a že osobní příplatek v původní výši mu byl za „první dny“ měsíce dubna 2023 doplacen. 3. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 5 C 194/2023-43, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 617 Kč k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Tomáše Němečka. Dovodil, že žalovaná přistoupila ke snížení osobního příplatku žalobce, který mu byl při uzavření pracovní smlouvy přiznán za účelem „dorovnání výše mzdy, která žalobci náležela v jeho předchozím zaměstnání“, z důvodu úbytku rozsahu jím plněných pracovních úkolů spojených s funkcí šéfredaktora časopisu Paměť a dějiny, tedy z důvodu uvedeného v § 131 odst. 1 zákoníku práce. Tento postup mohla podle soudu prvního stupně žalovaná zvolit pouze za předpokladu, že žalobci byl osobní příplatek z důvodu uvedeného v § 131 odst. 1 zákoníku práce také přiznán, což však nebylo možné, neboť v době přiznání osobního příplatku žalobce ještě neplnil žádné pracovní úkoly a nebyla tak splněna podmínky dlouhodobosti, na základě které by žalovaná mohla posoudit, zda žalobce dosahuje výjimečných pracovních výsledků, a v souvislosti s tím mu případně osobní příplatek podle § 131 odst. 1 zákoníku práce přiznat. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na osobní příplatek ve výši 14 620 Kč měsíčně zůstal zachován a že má proto nárok na jeho doplacení za měsíce duben 2023 (od 4. 4. 2023), květen 2023 a červen 2023, spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to vždy od 13. dne následujícího kalendářního měsíce po měsíci, ve kterém žalobci na osobní příplatek vznikl nárok, neboť splatnost platu si účastníci ujednali vždy k 12. dni následujícího kalendářního měsíce. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze (poté, co usnesením vyhlášeným u jednání dne 5. 3. 2024 připustil změnu žaloby tak, že se žalobce domáhá zaplacení „dalších 620 Kč“), rozsudkem ze dne 5. 3. 2024, č. j. 30 Co 53/2024-70, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 269 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 269 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, zamítl žalobu v části „zbývajícího“ úroku z prodlení z částky 20 269 Kč a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 20 989 Kč k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Tomáše Němečka. Na základě zjištění, že žalobci byl osobní příplatek přiznán „za účelem dorovnání mzdy, které žalobce dosahoval v předešlém zaměstnání“, tedy v souvislosti s jeho přijetím do pracovního poměru, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že „ačkoliv jde o jiné slovní vyjádření, lze tento důvod subsumovat pod osobní příplatek ve smyslu § 131 odst. 2 zákoníku práce“, neboť cílem žalované bylo v tomto případě „do svých řad přijmout kvalifikovaného zaměstnance, který má určité renomé, zkušenosti apod., v minulosti získané v rámci jeho působení u různých subjektů (v tomto případě konkrétně jeho předchozího zaměstnavatele, tj. Lidových novin)“, a že proto žalobci nemohl být osobní příplatek snížen z důvodu jeho odvolání z funkce šéfredaktora časopisu Paměť a dějiny a s tím spojeného „zmenšeného penza“ jemu zadávaných pracovních úkolů. Odvolací soud uvedl, že ke snížení osobního příplatku žalobce mohla žalovaná přistoupit pouze v důsledku změny podmínek, za kterých došlo k jeho přiznání, a zdůraznil, že žalovaná ani netvrdila, „že by jakýmkoliv způsobem došlo ke zhoršení pověsti žalobce, popř. jeho všeobecného uznání či odbornosti“. Současně vytknul soudu prvního stupně, že nesprávně rozhodl o úrocích z prodlení, neboť důsledně nerozlišoval pojmy výplatní termín a splatnost platu, která v projednávané věci nastala k poslednímu dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém žalobci vzniklo právo na osobní příplatek, a proto má žalobce nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky nikoli ode dne následujícího po určeném výplatním termín