21 Cdo 261/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 261/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2012 Spisová značka:21 Cdo 261/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.261.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Dotčené předpisy:§ 185g odst. 1 o. s. ř. § 185g odst. 2 o. s. ř. § 185g odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 261/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci úschovy částky 103.316,- Kč složené společností FOXTROT 2000 spol. s r.o. se sídlem v Praze 8, Kadaňská č. 839/22, IČO 25764373, za účasti 1) OPZ PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 1, a 2) PHL-G.E.N. s.r.o. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 28162684, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, o připadnutí předmětu úschovy státu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 110/2006, o dovolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2010 č.j. 24 Co 216/2010-158, takto: I. Dovolání účastníka 2) se zamítá. II. Účastník 2) je povinen zaplatit účastníku 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Lamberta Halíře, advokáta se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 1. O d ů v o d n ě n í : Na návrh složitele Obvodní soud pro Prahu 8 přijal do úschovy pro "neznámého příjemce" usnesením ze dne 9.1.2007 č.j. 20 Sd 110/2006-10 (které nabylo - podle záznamu ve spise - právní moci dne 17.2.2007) částku 103.316,- Kč. Složitel svůj návrh odůvodnil tím, že je podle nájemní smlouvy ze dne 27.2.2006 nájemcem nebytových prostor v budovách č.p.761 a č.p. 766 v k.ú. S. M., že si nárok na nájemné činí oba účastníci a že svého skutečného věřitele (pronajímatele nebytových prostor) nezná, když jím může být kromě účastníků 1) a 2 i "jiná právnická či fyzická osoba složiteli neznámá". Účastník 2) podáním ze dne 20.7.2007, které došlo soudu prvního stupně dne 26.7.2007, požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 15.1.2008 č.j. 20 Sd 110/2006-74 žádost zamítl s odůvodněním, že účastník 1) vyslovil "zásadní nesouhlas s vydáním předmětu úschovy žadateli", že složitel navrhl "prozatím předmět úschovy nevydávat" a že, "byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu". Účastník 2) poté podal dne 2.4.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo uloženo složiteli, účastníku 1) a správkyni konkursní podstaty účastníka 1) souhlasit s vydáním předmětu úschovy; řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 150/2008. Podáním ze dne 13.1.2009, které došlo soudu prvního stupně dne 15.1.2009, účastník 2) opět požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 27.4.2010 č.j. 20 Sd 110/2006-98 žádost znovu zamítl. Dovodil, že nejsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy žadateli, neboť účastník 1) s tím "zásadně nesouhlasí", a že, "byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu". Obvodní soud pro Prahu 8 poté usnesením ze dne 27.4.2010 č.j. 20 Sd 110/2006-100 rozhodl, že "předmět úschovy - 103.316,- Kč - připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, nebo jestliže pravomocným usnesením soudu nebude žádosti o vydání vyhověno", a že "stát nabude vlastnictví k předmětu úschovy marným uplynutím uvedené lhůty". Vycházel ze závěru, že o vydání předmětu úschovy, kterou přijal usnesením ze dne 9.1.2007 č.j. 20 Sd 110/2006-10, "do dnešního dne nikdo nepožádal" a že je proto třeba postupovat podle ustanovení § 185g o.s.ř. K odvolání účastníka 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 27.8.2010 č.j. 24 Co 216/2010-158 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že "soud prvního stupně postupoval správně podle ustanovení § 185g odst. 1 o.s.ř., když předmět úschovy nebyl ve lhůtě tří let od právní moci usnesení o přijetí vydán některému z účastníků řízení". Názor odvolatele, že v řízení se uplatní "ustanovení § 185g o.s.ř. v původním znění" a že tedy "úschova připadne státu až uplynutím tří let od vydání usnesení podle ustanovení § 185g o.s.ř., odvolací soud odmítl s odůvodněním, že "předpoklad pro vydání usnesení podle ustanovení § 185g o.s.ř. byl v této věci naplněn až za účinnosti nové právní úpravy", podle níž "lhůta k připadnutí úschovy státu činí jeden rok". Odvolací soud současně upozornil, že řízení o úschovách může být přerušeno, "jsou-li zde důvody uvedené v ustanovení § 109 o.s.ř.", přičemž "je třeba odlišit případy, kdy byla podaná žádost o vydání úschovy již pravomocně zamítnuta pro nedostatek potřebného souhlasu jiného účastníka, a kdy žadatel ještě před pravomocným zamítnutím návrhu na vydání úschovy podá žalobu podle ustanovení § 185e o.s.ř. na nahrazení souhlasu, a podání žaloby soudu oznámí, případně doloží"; zatímco v prvním případě je "nezbytné, aby žadatel, jehož žádost byla pravomocně zamítnuta, podal žádost novou a doložil podání žaloby o nahrazení souhlasu, v druhém případě nemůže zamítnutí obstát a je třeba vyčkat rozhodnutí soudu podle ustanovení § 185e o.s.ř. a do té doby řízení o úschově přerušit podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.". V případě, že "nedošlo k přerušení řízení o úschově před uplynutím tříleté lhůty od právní moci usnesení o přijetí úschovy, běh této lhůty se nestaví a lhůta uplyne"; není proto správná námitka odvolatele, že "běhu tříleté lhůty podle ustanovení § 185g o.s.ř. brání již samotné zahájení řízení podle ustanovení § 185e o.s.ř.". Vzhledem k tomu, že "odvolatel podal v rámci odvolání novou žádost (před uplynutím lhůty jednoho roku), předmět úschovy nemůže připadnout státu, dokud nebude tato žádost pravomocně zamítnuta". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 2) dovolání. Namítá, že podal "ohledně předmětné úschovy" žalobu "o nahrazení nesouhlasu" podle ustanovení § 185e o.s.ř. a že řízení o této žalobě nebylo dosud pravomocně skončeno, a dovozuje, že "dnem podání žaloby došlo ke stavení běhu tříleté lhůty, uvedené v § 185g odst. 1 o.s.ř.", a že povinností soudu bylo řízení o úschově přerušit, jakmile zjistil, že je ohledně předmětu úschovy vedeno řízení "o nahrazení nesouhlasu" s vydáním předmětu úschovy ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř. Přípustnost dovolání účastník 2) dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účastník 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání účastníka 2) odmítl. Uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se stávající soudní judikaturou a že se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Účastník 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by by