21 Cdo 2617/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2617/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 7. 2006 Spisová značka:21 Cdo 2617/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2617.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2617/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce P. I., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 15, zastoupené advokátem a 2) České republice – Hasičskému záchrannému sboru Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Jana Palacha č. 1970, o 513.539,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 3 C 284/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2004, č.j. 23 Co 492/2004-282, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.12.2004, č.j. 23 Co 492/2004-282, k odvolání žalovaných změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 25.3.2004, č.j. 284/2000-256, ve výroku, jímž byla (oběma) žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 513.539,- Kč s 10% úrokem z prodlení „z celkové částky“ od 15.9.1999 do zaplacení, tak, že se žaloba o zaplacení 513.539,- Kč s příslušenstvím proti žalované 1) zcela a proti žalované 2) v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z 513.539,- Kč od 15.9.1999 do zaplacení zamítá; v rozsahu 159.930,- Kč rozsudek soudu prvního stupně [ve vztahu k žalované 2)] potvrdil a zároveň rozhodl, že žalované 1) se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – východ na nákladech řízení 6.500,- Kč a že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení v rozsahu dalších 930,- Kč. Odvolací soud při rozhodování o věci samé vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce utrpěl dne 22.5.1998 zranění, když na něj (jako člena Sdružení dobrovolných hasičů) při organizované akci – hašení požáru usedlosti v katastru obce K. spadl strop hašeného objektu, v důsledku něhož byl až do 31.1.1999 v pracovní neschopnosti, které učinili účastníci nesporným, stejně jako základní bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění provedené posudky znalců MUDr. J. B. a MUDr. E.V., CSc. Zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 1) odůvodnil chybným procesním postupem soudu prvního stupně, který po zániku původně žalovaného 1) Okresního úřadu P. nesprávně pokračoval v řízení jako s jeho procesní nástupkyní s Českou republikou - Ministerstvem financí, ačkoliv měl správně pokračovat jen s „Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje jako organizační složkou státu“ (§ 2 odst. 7 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a změně některých zákonů), povolanou ve smyslu ustanovení § 80 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 237/2000 Sb. účinného od 1.1.2001, poskytovat v zastoupení státu odškodnění poškození na zdraví. Námitku žalované 2) o nedostatku její pasivní legitimace – poté, co přihlédl „k nejednoznačnosti výkladu“ vztahu mezi ustanovením § 29 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. a ustanovením § 80 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a k tomu, že „Okresní úřad P. se ke své odpovědnosti za škodu na zdraví žalobce před svým zánikem přihlásil a byl připraven v základním rozsahu plnit“ odmítl s odůvodněním, že „ustanovení § 29 odstavec 1 vládního nařízení jako předpisu nižší právní síly by zbavovalo stát zastupovaný hasičským záchranným sborem kraje odpovědnosti vyplývající z ustanovení § 80 PO za škodu na zdraví vzniklou členu sboru dobrovolných hasičů při zdolávání požáru“. Nároky žalobce ve vztahu k žalované 2) posoudil shodně se soudem prvního stupně a v souladu s ustanovením § 80 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, jako náhradu škody z pracovního úrazu podle ustanovení § 190 a násl. zákoníku práce a přiznal žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění – stejně jako soud prvního stupně 131.130,- Kč a na náhradě bolestného – na rozdíl od soudu prvního stupně – za 960 bodů jen „27.900,- Kč“ (správně 28.800,- Kč), celkem 159.930,- Kč; ohledně žalobcem uplatněných nároků na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (od 22.5.1998 do 31.1.1999 ve výši 122.307,- Kč) a po skončení pracovní neschopnosti (od 1.2.1999 do 31.12.2002 ve výši 229.352,- Kč) odvolací soud dovodil - na rozdíl od soudu prvního stupně, který je žalobci přiznal - že žalobci nevznikly, neboť u něj ke ztrátě na výdělku v žalovaných obdobích nedošlo. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, „pokud jde o zamítavý výrok v rozsahu 353.609,- Kč s 10% úrokem z částky 513.539,- Kč od 15.9.1999 a pokud jde o náklady řízení“, tj. ve vztahu k žalované 2), kterou označil jako „Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Jana Palacha č. 1970 “, podal žalobce dovolání. V dovolání sepsaném dne 5.4.2005 žalobce uvedl, že je „podává z dále uvedených nebo neuvedených důvodů, a to s prosbou o prodloužení obecné lhůty o 10 dní s tím, že vzhledem k potřebě prokázání vyššího příjmu (než nalezl krajský soud) je vázán profesí k souvislým výjezdům do zahraničí jako řidič mezinárodního kamionu“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení „s přiznáním nákladů řízení“. Podáním sepsaným dne 28.4.2005, které bylo doručeno Okresnímu soudu Praha-východ dne 29.4.2005 a téhož dne i Nejvyššímu soudu České republiky, žalobce učinil „zdůvodnění dovolání“; v něm mimo jiné uvedl, že jeho přípustnost „opírá o ustanovení § 237 odst. 1“ a že je podává podle „ustanovení § 241 odst. 2 písm. b)“, neboť „rozhodnutí odvolacího soudu nevychází z hodnocení celého obsahu původního nároku a současně z nesprávného právního názoru“. Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl s ohledem na opožděnost, formální a obsahové nedostatky, případně, dospěje-li k jiným závěrům, aby dovolání zamítl, neboť odvolací soud ve vztahu k ní rozhodl správně. Upozorňuje, že „žalobce žádným způsobem neodůvodnil, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve vztahu k první žalované, ve vztahu ke které byla žaloba zamítnuta“, a že „z dovolání není zcela zřejmé, do kterých výroků rozhodnutí odvolacího soudu ho žalobce podává (tj. v jakém rozsahu rozhodnutí žalobce napadá)“. Žalovaná 2) uvedla, že „rozsudek odvolacího soudu respektuje“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle us