21 Cdo 2638/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2638/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2001 Spisová značka:21 Cdo 2638/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2638.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2638/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně K. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) České republice - Okresnímu úřadu v Jindřichově Hradci, 2) Z. H., o určení nároku ve výši 78.515,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 913/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.prosince 1999 čj. 7 Co 3057/99-81, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na určení, že \"ke dni úmrtí J. H., tedy ke dni 26.6.1995 existovala ještě další pohledávka žalobkyně vůči J. H. v částce 32.524,40 Kč, se v části, v níž bylo rozhodnuto o určení pohledávky ve výši 6.273,40 Kč, odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na určení, že \"ke dni úmrtí J. H., tedy ke dni 26.6.1995 existovala ještě další pohledávka žalobkyně vůči J. H. v částce 32.524,40 Kč, se v části, v níž bylo rozhodnuto o určení pohledávky ve výši 26.251,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobkyně vůči J. H. v částce 78.515,- Kč\". Žalobu odůvodnila tím, že dne 26.6.1995 zemřel její zaměstnavatel J. H., u kterého na základě pracovní smlouvy ze dne 31.3.1994 pracovala jako přípravářka stavby, a že podle dohody o rozvázání pracovního poměru skončil uvedený pracovní poměr ke dni 31.7.1995; důvodem rozvázání pracovního poměru bylo to, že smrt J. H. měla za následek \"faktický zánik zaměstnavatelské firmy\". Protože všichni zákonní dědicové dědictví po zemřelém J. H. odmítli a celá pozůstalost připadá jako odúmrť státu, má žalobkyně vůči žalovaným z titulu nevyplacené mzdy za měsíce duben až červenec 1995 a odstupného odpovídajícího dvojnásobku průměrného výdělku nárok ve výši 78.515,- Kč. Proti žalované 2) vzala žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět. Okresní soud v Jindřichově Hradci proto usnesením ze dne 26.8.1999 č.j. 2 C 913/97-45 řízení proti této žalované zastavil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 1.725,- Kč k rukám advokáta. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15.12.1999 č.j. 7 Co 3056/99-88 toto usnesení změnil ve výroku o náhradě nákladů tak, že se žalované 2) nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl, že žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 31.8.1999 č.j. 2 C 913/97-56 určil, že \"ku dni úmrtí J. H., tedy ku dni 26.6.1995, existovala pohledávka žalobkyně vůči J. H. v částce 33.234,60,- Kč\", zamítl žalobu \"co do částky 39.467,40,- Kč\", řízení \"do částky 5.813,- Kč\" zastavil a rozhodl, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 31.3.1994 zaměstnankyní \"Stavební firmy J. H., N. 175/I, J.\" a že J. H. dne 26.6.1995 zemřel. Dne 20.7.1995 žalobkyně uzavřela se synem J. H. M. H. dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31.7.1995. V průběhu dědického řízení po J. H., vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. D 617/95, které dosud není skončeno, dědicové ze zákona (manželka zůstavitele Z. H. a děti zůstavitele M. H. a R. K.) dědictví \"i za své děti\" odmítli a bezpodílové spoluvlastnictví zůstavitele a jeho manželky bylo vypořádáno usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7.11.1997 č.j. D 617/95-1031. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že pracovní poměr žalobkyně u J. H. skončil smrtí zaměstnavatele (\"ztrátou jeho způsobilosti být subjektem práv a povinností pracovně právního vztahu\"), neboť \"v důsledku absence dědiců nenastal ve smyslu § 251a zákoníku práce přechod práv a povinností z pracovně-právních vztahů na jiné subjekty\"; dědicové ze zákona totiž dědictví odmítli a práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a J. H. nepřešla ani na stát, jemuž dědictví připadne jako odúmrť, neboť není ve smyslu ustanovení § 462 obč. zák. dědicem. Vzhledem k tomu, že prohlášení o odmítnutí dědictví má \"zpětné účinky k době zůstavitelovy smrti\", nemohl \"nastat přechod práv a povinností z pracovně-právního vztahu mezi žalobkyní a zemřelým J. H., podle ustanovení § 251a zákoníku práce na dědice J. H. mladšího\" (správně M. H.); M. H. proto nebyl \"legitimován\" k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně dále za prokázané, že J. H. dlužil žalobkyni mzdu a cestovní náhrady za období od dubna do června 1995 ve výši 33.234,60 Kč. Odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru, požadované ve výši 26.251,- Kč, žalobkyni nenáleží, neboť podle ustanovení § 60a odst.1 zák. práce je \"právo zaměstnance na odstupné při skončení pracovního poměru vázáno na organizační změny vyplývající z vůle zaměstnavatele, kdy podnět zaměstnavatele je z hlediska právní konstrukce odstupného rozhodující\". Žalobkyně podle názoru soudu prvního stupně rovněž nemá nárok na mzdu za 4 dny měsíce června 1995 a za červenec 1995. Zastavení řízení o určení pohledávky ve výši 5.813,- Kč zdůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15.12.1999 č.j. 7 Co 3057/99-81 rozsudek soudu prvního stupně \"ve výroku v odstavci II.\" (tj. ve výroku, kterým byla žaloba zamítnuta) změnil tak, že \"ke dni úmrtí J. H., tj. ke dni 26.6.1995 existovala ještě další pohledávka žalobkyně vůči J. H. v částce 6.943,- Kč\" a že zamítl žalobu na určení, že \"ke dni úmrtí J. H., tedy ke dni 26.6.1995 existovala pohledávka žalobkyně vůči J. H. v částce 32.524,40 Kč\", a ve výroku o nákladech řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; současně vyslovil, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavcích I. a IV. (tj. ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o zastavení řízení \"do částky 5.813,- Kč\") \"zůstává nedotčen\", a rozhodl, že žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhovuje. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že pracovní poměr žalobkyně skončil (zanikl) okamžikem smrti zaměstnavatele J. H. (\"ztrátou jeho způsobilosti být subjektem práv a povinností bez možnosti jejich přechodu na jiný subjekt\"), a že syn J. H. nebyl oprávněn k uzavření dohody o skončení pracovního poměru se žalobkyní. Žalobkyně nemá podle názoru odvolacího soudu s ohledem na způsob skončení pracovního poměru \"právo na odstupné, ale ani na případnou náhradu mzdy za dny, když ještě u bývalého zaměstnavatele prováděla účetní závěrku a inventuru\", neboť \"nevyplývá z žádného právního předpisu. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud částečně změnil proto, že nárok žalobkyně na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou za rok 1994 a poměrnou část roku 1995 ve výši 6.943,- Kč je podle jeho názoru \"důvodný\" a \"uvedená částka se stala i s ohledem na vyjádření odpůrce nespornou\". Návrhu žalobkyně na vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud nevyhověl s odůvodněním, že \"se plně ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a neshledal splnění podmínek ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř.\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které - jak vyplývá z obsahu dovolání - směřuje proti zamítavému výroku rozsudku. Dovozuje, že projednávaná věc \"ukazuje na určitou mezeru v práv