21 Cdo 2675/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2675/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2675/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2675.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vázanost rozhodnutím jiného orgánu Náhrada škody zaměstnancem Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 250 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 135 odst. 1 o. s. ř. § 135 odst. 2 o. s. ř. § 159 předpisu č. 140/1961 Sb. § 243e odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2675/2024-406 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, proti žalovanému P. Ch., zastoupenému Mgr. Petrem Malcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní č. 2206/127, o 512 217 Kč s příslušenstvím, za účasti Generali Česká pojišťovna a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 168/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2024, č. j. 36 Co 31,32/2024-365, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 13. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 512 217 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měl žalovaný žalobkyni způsobit tím, že jako její zaměstnanec pracující na pozici ředitele Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu Praha (dále jen „Pozemkový úřad“) vydal tři rozhodnutí (v období měsíců září a říjen 2009), aniž by si ověřil správnost údajů v nich uvedených. Tato rozhodnutí konstatovala restituční nárok restituentů ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému majetku, a stala se podkladem pro soudní rozhodnutí, na základě nichž se restituenti domohli proti Pozemkovému úřadu vydání konkrétních náhradních pozemků, ačkoliv neměli žádný vztah k původnímu vlastníkovi, který by jejich restituční nárok zakládal. Žalovaný byl pro shora popsané jednání shledán vinným ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2021, sp. zn. 8 To 90/2020). Výrokem trestního rozsudku byla hodnota nároků nezákonně přiznaných restituentům vyčíslena na částku 371 809 834 Kč. Žalobkyně jako poškozená uplatnila nárok na náhradu jí vzniklé škody v trestním řízení, trestním rozsudkem však byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně svůj nárok uplatnila touto žalobou. Uvedla, že škoda spočívá ve zmenšení majetku České republiky, a v konkrétních předpokladech pro nárok na náhradu vzniklé škody (jednání žalovaného, zavinění, příčinná souvislost) odkázala na skutková zjištění učiněná v trestních rozhodnutích. Žalovaná částka odpovídá čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného. 2. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že vznesl námitku promlčení a namítal i nesprávnost postupu při určení výše škody. Žalobkyně podle něj neprokázala výši vzniklé škody, neboť nelze paušálně vycházet ze závěrů rozsudku v trestním řízení a tam uvedené částky. 3. Do řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na straně žalovaného Generali Česká pojišťovna a. s., která se v písemném podání ztotožnila s argumentací žalovaného a navrhla zamítnutí žaloby. 4. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 16 C 168/2021-319, rozhodl, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 512 217 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,28 % od 17. 1. 2020 do zaplacení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o soudním poplatku (výrok III). 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán a že bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ohledně žalovaného, který byl shledán vinným z trestného nedbalostního činu maření úkolu veřejného činitele podle § 159 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda nárok není promlčen a zda jsou splněny všechny předpoklady náhrady škody, tj. vznik škody, protiprávní jednání, příčinná souvislost a zavinění, příp. spoluodpovědnost. 6. Soud uzavřel, že k promlčení nároku nedošlo a že jsou splněny všechny podmínky pro odpovědnost žalovaného za škodu. Pokud jde o protiprávní jednání a zavinění, žalovaný porušil pracovní povinnosti ředitele Pozemkového úřadu, když vydal předmětná rozhodnutí, aniž by si ověřil správnost v nich uvedených údajů a skutečný stav věci, a tak v rozporu se zákonem a svými povinnostmi přiznal restituční nárok osobám, které nebyly oprávněnými osobami. V uvedeném soud odkázal na odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 8 To 90/2020. Soud prvního stupně měl za prokázaný i vznik škody na straně žalobkyně spočívající v tom, že restituentům byly vydány náhradní pozemky, na které neměli nárok. Škoda vznikla okamžikem nabytí právní moci jednotlivých rozsudků soudů v občanském řízení, jimiž bylo rozhodnuto o vydání náhradních pozemků. Výše škody pak plyne ze znaleckých posudků a vydaných rozsudků v občanském soudním řízení. Soud měl za prokázanou i příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody, která podle soudu prvního stupně vyplývá z vydaných rozhodnutí žalovaným a z rozsudků soudů v občanském řízení, jimiž bylo rozhodnuto o vydání náhradních pozemků. Tyto rozsudky by nebyly vydány, kdyby žalovaný nevydal předmětná správní rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, soud prvního stupně uzavřel, že vydání předmětných rozhodnutí žalovaným bylo hlavní příčinou vzniku škody, protože soudy použily rozhodnutí vydaná žalovaným jako důkazy pro existenci restitučního nároku a na základě existence restitučního nároku došlo k vydání náhradních pozemků. 7. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2024, č. j. 36 Co 31,32/2024-365, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá a výrok III se nevydává (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II a výrok III rozsudku odvolacího soudu). 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením, zejména co se týče naplnění předpokladu příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Uvedl, že při posuzování otázky naplnění příčinné souvislosti nelze právní posouzení založit jen na tom, že z odsuzujících rozhodnutí v trestním řízení plynou relevantní závěry ke všem zmíněným otázkám předpokladů odpovědnosti za škodu, nýbrž musí být nalezeno, jaké konkrétní zaviněné porušení povinností žalovaného při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vedlo ke vzniku škody, v čem konkrétně škoda spočívá u každého jednotlivého dílčího nároku, že šlo o příčinu hlavní a že zde nebyly další příčiny, které by následek vyvolaly či se na něm významně podílely. 9. Odvolací soud odkázal na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2921/2016, že autoritativní úpravu práv a povinností v sobě nese jen výrok správního rozhodnutí a že pouze výrok je pro jeho adresáty závazný a schopný nabýt právní moci; odůvodnění slouží k jeho vysvětlení. Uvedl, že v projednávané věci spočívá žaloba na tvrzení, že žalovaný podepsal (vydal) předmětná rozhodnutí Pozemkového úřadu, aniž by si ověřil správnost v nich uvedených údajů a skutečný stav věci, a tím v rozporu se zákonem a svými povinnostmi přiznal restituční nárok osobám, které nebyly oprávněnými osobami. Předmětná rozhodnutí zní výrokově tak, že žadatelé nejsou vlastníky ve výroku uvedených nemovitostí. V odůvodnění je pak konstatováno, kdo byl vlastníkem předmětných nemovitostí, že restituční nárok uplatnily oprávněné osoby jako dědicové a dále že předmětné pozemky nelze vydat, a dědicům tedy podle zákona o půdě přísluší náhrada. Podle odvolacího soudu je v intencích shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu patrné, že předmětná rozhodnutí podepsaná žalovaným nebyla rozhodnutími právotvornými, že výroko