21 Cdo 2736/2020 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2736/2020-149 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1615/1, proti žalované Mendelově univerzitě v Brně se sídlem v Brně, Zemědělská č. 1665/1, IČO 62156489, zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, o náhradu újmy na zdraví, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 73/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2020 č. j. 15 Co 29/2020-136, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 4. 6. 2018 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na bolestném 600 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od podání žaloby do zaplacení, na náhradě za ztížení společenského uplatnění 2 800 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od podání žaloby do zaplacení a na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 219 519,70 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od podání žaloby do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že dne 7. 6. 2015 okolo 13:30 hodin prováděl v areálu Š. z. p. Ž. na adrese XY (dále též jen „ŠZP“) na základě ústní dohody s pracovníky ŠZP práce na opravě střechy v rámci pravidelné každoroční výpomoci při demontáži světlíku na střeše kravína, že při této práci nebyl žalobce na střeše nijak jištěn a že při provádění prací nebyla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví při práci a pracovníci „nebyli o problematice BOZP nijak poučeni, bylo jim pouze řečeno, že předmětná část střechy, po které se pohybovali, je tzv. pochozí, tedy umožňuje pohyb osob po ní“. Při „pocházení“ žalobce po střeše kravína však došlo k jejímu prasknutí, pod žalobcem se uvolnila celá jedna tabule střešní krytiny a vzniklým otvorem žalobce propadl a utrpěl těžká zranění pádem z výšky asi 11 m na betonovou podlahu kravína. Následkem pádu žalobce utrpěl řadu těžkých zranění, po kterých i přes náročné léčení zůstaly trvalé následky. Od 10. 3. 2016 je žalobce uznán invalidním ve II. stupni s mírou poklesu pracovní schopnosti o 60 %. Žalobce má za to, že žalovaná v důsledku porušení obecné prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku a zvláštní zákonné povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů (§ 101 zákoníku práce) podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku odpovídá za jemu vzniklou újmu na zdraví, neboť žalobce vykonával práci pro žalovanou s jejím vědomím, na její pokyn a jejím pracovišti, přičemž při provádění prací nebyla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví při práci a pracovníci „nebyli o problematice BOZP nijak poučeni“. Žalobce vyzval dne 1. 7. 2016 k uznání odpovědnosti za poškození jeho zdraví organizační složku žalované ŠZP, jejíž ředitel uznání odpovědnosti odmítl, stejně jako vedlejší účastník. Žalobce má za to, že by mělo být postupováno podle ustanovení § 2958 občanského zákoníku, a odhadem stanovil bolestné na 750 000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění na 3 500 000 Kč. Za dobu od 7. 6. 2015 do 1. 5. 2016, kdy byl žalobce v důsledku úrazu ze dne 7. 6. 2015 v pracovní neschopnosti, mu vznikla ztráta na výdělku ve výši 274 399,625 Kč. Žalobce vědom si obecné prevenční povinnosti ve smyslu ustanovení § 2900 občanského zákoníku uznává vzhledem ke všem okolnostem případu (zejména, že sám sebe dostatečně nezajistil při práci ve výšce) své spoluzavinění na vzniku své újmy ve výši 20 %, a proto veškeré uvedené nároky „ponižuje o tuto uznanou spoluvinu“. Žalovaná namítala, že nenese za poškození zdraví žalobce žádnou odpovědnost. Tvrdí, že činnost žalobce na střeše kravína ŠZP, při které došlo k úrazu, sice probíhala na základě ústní domluvy o každoroční výpomoci, ale nikoliv se žalobcem, nýbrž se spolkem Moravská hasičská jednota – hasičský sbor XY, IČO XY, který žalovaná finančně podporovala, přičemž žalobce byl v době úrazu dobrovolným členem tohoto hasičského spolku. Žalovaná nebyla dopředu informována o tom, v jakém konkrétním termínu a čase se hasiči do areálu ŠZP dostaví, a nemohla tedy ani před započetím tuto činnost ovlivnit, popř. udělit hasičům případné pokyny z hlediska zajištění jejich bezpečnosti. Žalovaná nadto podotkla, že v případě hasičů se jedná o osoby, které mají mít k XYezpečení pohybu po střeše potřebný výcvik a školení ze strany uvedeného hasičského spolku. Vzhledem k tomu, že střecha kravína byla dne 7. 6. 2015 žárem slunce a vysokou teplotou rozpálena, se žalovaná domnívá, že úraz žalobce byl ovlivněn skutečností, že „se jednotlivé ukotvené dílce krytiny dostaly do napětí, které váhu žalobce nevydržely“. Pokud by ředitel ŠZP R. M. nebo jeho zástupce O. D. měli předchozí informaci o úmyslu hasičů provést činnosti na střeše kravína za vysokých venkovních teplot kolem 30 stupňů Celsia, jejich provedení by nedoporučili, popř. zakázali, a navrhli by jejich provedení spíše ráno nebo večer. Vedlejší účastník zejména namítal, že mezi žalobcem a žalovanou neexistoval žádný pracovněprávní vztah, ze kterého by měla vyplývat pracovněprávní odpovědnost žalované (újma vzniklá žalobci nemá v žádném případě charakter pracovního úrazu); odpovědnost žalované v intencích zákoníku práce tedy nelze dovodit. Podle názoru vedlejšího účastníka „na tuto kauzu nedopadá“ ani odpovědnost v intencích občanského zákoníku, neboť ze strany žalované nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání (k porušení právní povinnosti), zavinění ze strany žalované zcela absentuje a „neexistuje ani příčinná souvislost ve vztahu ke vzniku škody“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 11. 2019 č. j. 39 C 73/2018-97 rozhodl, že „základ nároku žalobce uplatněného v žalobě ze dne 4. 6. 2018 ohledně úhrady bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku je dán v 30 %“. Soud prvního stupně spatřoval v tom, že osoby provádějící demontáž střechy na kravíně v ŠZP dne 7. 6. 2015, tedy hasiči Hasičského sboru v XY, kterým žalovaná umožnila za tímto účelem vstup do areálu svého účelového zařízení, prováděli tyto práce bez jakéhokoliv zajištění a poučení, porušení právní povinnosti žalované (porušení § 101 odst. 5 zákoníku práce), a konstatoval, že byť se nejednalo o pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovanou, jednalo se o vztah vykonávaný v souvislosti s prováděním konkrétní specializované činnosti (demontáž střechy kravína) pro žalovanou a je plně namístě, aby byl analogicky použit zákoník práce, resp. ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce. Podle názoru soudu prvního stupně nelze přehlédnout, že žalobce (správně žalovaná) porušil i svou prevenční povinnost vyplývající z § 2900 občanského zákoníku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce (správně žalovaná) očividně porušil své právní povinnosti, „v důsledku čehož žalobce vstoupil na střechu kravína, kdy došlo k následnému pádu po propadu střechy na betonovou podlahu kravína a zranění“. Míru spoluzavinění žalobce soud prvního stupně spatřuje minimálně v 50 %, neboť „kdyby žalobce na střechu nevstupoval, k čemuž nebyl nikým nucen, a učinil tak dobrovolně, nedošlo by k propadu střechy a jeho následnému pádu“; „z poloviny se žalobce rovněž nechoval jako osoba respektující předcházení škodám a prevenční činnost týkající se vzniku újmy na zdraví“. Navíc žalobce byl na předmětném místě jako člen hasičského sboru, byť dobrovolný člen, a lze předpokládat, že i dobrovolným hasičům se dostává dostatečného výcviku pro případnou činnost hasičů ve výškách. To, že se žalobce nijak nejistil, podle názoru soudu prvního stupně znamená další zvýšení spoluzavinění žalobce, který si měl být vědom toho, že práce ve výškách „musí být prováděny vždy s určitým lanovým či obdobným zajištěním“ tak, aby při případném pádu byly minimalizovány případné následky úrazu či pádu. Soud prvního stupně uzavřel, že míra spoluzavinění žalobce jako dobrovolného hasiče je dána dalšími 20 %, celkem tedy 70 %, a míru odpovědnosti žalované jako škůdce stanovil na 30 %. K odvolání žalobce a žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 5. 2020 č. j. 15 Co 29/2020-136 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud – poté, co doplnil dokazování sdělením starosty obce XY ze dne 25. 2. 2020 a zřizovací listinou Jednotky sboru dobrovolných hasičů obce XY – dovodil, že „je zcela nepochybné, že žalobce v areálu žalované v rámci činnosti spočívající v demontáži světlíku na střeše kravína utrpěl vážný úraz po pádu asi z 11 metrové výšky“, že „v této souvislosti lze jistě uvažovat o odškodnění tohoto úrazu“, avšak že „při úvaze o odškodnění je jednou ze základních otázek otá