21 Cdo 2887/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2887/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2019 Spisová značka:21 Cdo 2887/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2887.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mateřská dovolená Rodičovská dovolená Soudci Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1 předpisu č. 236/1995Sb. § 5 odst. 2 písm. a) předpisu č. 236/1995Sb. § 35 odst. 3 předpisu č. 236/1995Sb. § 195 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. § 196 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2887/2018-152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně K. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická č. 306/9, proti žalované Č. r. - O. s. P., se sídlem XY, IČO XY, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, o 26.163,17 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 389/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2018, č. j. 23 Co 416/2017 - 131, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 30.564 Kč s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedla. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 19. 5. 2010 byla jmenována soudkyní, dnem 26. 5. 2010 byla přidělena k výkonu soudcovské funkce u O. s. P. a téhož dne byla jmenována předsedkyní senátu. V období, kdy žalobkyně čerpala řádnou dovolenou (od prosince 2010 do února 2013), mateřskou dovolenou (ode dne 18. 2. 2012 do dne 31. 8. 2012) a rodičovskou dovolenou (ode dne 1. 10. 2012 do dne 30. 10. 2012), jí žalovaná krátila, případně nevyplatila vůbec víceúčelovou paušální náhradu podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a l) zákona č. 236/1995 Sb. Nevyplacená částka je částkou, které se žalobkyně domáhá. O. s. P. – poté, co podáním doručeným soudu dne 9. 4. 2015 žalobkyně rozšířila žalobu o zaplacení částky 1.400 Kč s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedla („v období ode dne 1. 3. 2012 do dne 30. 9. 2012 náhrada výdajů činila částku nikoliv 3.200 Kč, ale částku 3.400 Kč“), a poté co usnesením ze dne 10. června 2014, č. j. 17 C 389/2013 - 54, zastavil řízení co do částky 6.945 Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby (žalobkyni byla uvedená částka žalovanou vyplacena) – rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 17 C 389/2013-99, žalované uložil zaplatit žalobkyni 1.144,17 Kč, zamítl žalobu v té části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 25.019 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1.219 Kč od 10. 3. 2012 do zaplacení, z částky 3.400 Kč od 10. 4. 2012 do zaplacení, z částky 3.400Kč od 10. 5. 2012 do zaplacení, z částky 3.400 Kč od 10. 6. 2012 do zaplacení a 7,50% z částky 3. 400 Kč od 10. 7. 2012 do zaplacení, z částky 3.400 Kč od 10. 8. 2012 do zaplacení, z částky 3.400 Kč od 10. 9. 2012 do zaplacení a z částky 3.400 Kč od 10. 10. 2012 do zaplacení a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč. Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2868/2012, uzavřel, že ačkoliv zákon o platu pojem „doba výkonu funkce soudce“ jednoznačně nedefinuje, mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou do doby výkonu funkce ve smyslu zákona o platu započítat nelze. Podle jeho názoru z ustanovení § 195 a 196 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vyplývá, že žena čerpající mateřskou dovolenou se připravuje na mateřství a následně plní především funkci matky pečující o novorozené dítě. Takové ženě náleží peněžitá pomoc v mateřství, pokud splnila určité podmínky předchozího zaměstnání. Kromě mateřské dovolené je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni na její žádost rodičovskou dovolenou, která slouží k zdokonalení a prohloubení péče o dítě. S rodičovskou dovolenou souvisí rodičovský příspěvek, který upravuje zákon o státní sociální podpoře (o tento příspěvek se žádá na příslušném úřadu práce). Po dobu čerpání mateřské a rodičovské dovolené soudkyně pečující o dítě nevykonává fakticky činnosti, které jsou součástí funkce soudce (neprojednává a nerozhoduje právní věci, nevyhotovuje rozhodnutí, nezabývá se spisy - věcmi přidělenými jí dle rozvrhu práce příslušného soudu do nástupu na mateřskou dovolenou, nejsou jí přidělovány k projednání a rozhodnutí nové návrhy, jak je tomu po dobu čerpání řádné dovolené či nemocenské). Na tom nic nemění skutečnost, že se v době mateřské dovolené (v době, kdy má zajištěn dozor a péči o dítě) účastní školení či jiných vzdělávacích akcí, čte odbornou literaturu, sleduje novelizace právních norem apod., neboť je zcela obvyklé, že ženy působící v náročných povoláních v době mateřské a rodičovské dovolené dbají o to, aby neztratily kontakt s profesí a udržely si potřebnou kvalifikaci, pokud počítají s návratem k původnímu povolání. Lze tedy s nadsázkou říci, že celodenní péče o novorozence je „překážkou“, která brání soudkyni vykonávat vše, co patří do soudcovské funkce. Uložil však žalované, aby žalobkyni zaplatila požadovaný zákonný úrok z prodlení v úhrnné výši 1.144,17 Kč, neboť nárok žalobkyně na doplacení víceúčelové paušální náhrady výdajů za dobu čerpání řádné dovolené byl po právu, žalovaná požadovaný doplatek ve výší 6.945 Kč také žalobkyní doplatila, s tímto plněním však byla v prodlení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 23 Co 416/2017 – 131, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 900 Kč. Odkázal na správná a úplná skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i na jeho správné právní hodnocení věci. Podle odvolacího soudu si lze jen stěží představit, že u soudce, který čerpá rodičovskou či mateřskou dovolenou, bude na uvedené období rozvrhem práce stanoveno, jakým způsobem bude zastupovat jiné soudce v jiných odděleních, či případně, že by mu bylo možno nařídit výkon pohotovosti na pracovišti, v místě bydliště či v jiném vhodném místě k zajištění řádného výkonu soudnictví předsedou soudu, jak předpokládá ustanovení § 84 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů. Žalobkyně rovněž opomíjí, že čerpala-li dávky po dobu mateřské dovolené či rodičovské dovolené, musela splnit zákonné podmínky; v souladu se zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (ve znění pozdějších změn a doplňků), náležel jí rodičovský příspěvek jako osobě, která celodenně a řádně pečuje o dítě, a to nejdéle do čtyř let věku dítěte. Z povahy věci je zřejmé, že výkon celodenní péče o novorozené dítě (a příprava ženy na porod v pokročilém stupni těhotenství) vylučuje výkon funkce soudce; samotná jedna účast soudce na školení organizovaném resortem neznamená, že tento soudce dostatečně naplňuje premisu o prohlubování svých znalostí a udržování odborné úrovně; v pozici soudce lze udržování a prohlubování odborné úrovně předpokládat jako notoricky známou skutečnost. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že soudy nesprávně vyložily obrat „dočasně nevykonává funkci“ užitý v ustanovení § 35 odst. 3 větě první zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Má za to, že „soudce nevykonává dočasně funkci za splnění dvou kumulativních podmínek, tj. brání-li mu překážky ve výkonu práv a povinností v jeho pracovním vztahu (zde obstojí výklad odvolacího soudu ohledně rozvrhu práce), a současně, nemůže-li vykonávat ani další činnosti, které jsou součástí funkce soudce, přičemž takovými činnostmi beze sporu jsou právě vzdělávací činnosti, tj. účast na školení, studium odborné literatury, různá publikační, přednášková a jiná činnost - jinými slovy taková, kterou může soudce vykonávat i v době čerpání mateřské/ rodičovské dovolené“. Nejen, že soudci v takové další činnosti nic nebrání, ale je povinen si svou kvalifikaci udržovat a případně rozšiřovat. V opačném případě by nebyl(a) při návratu z mateřské/rodičovské dovolené odborně způsobilý k výkonu funkce soudce, neboť změny právního řádu jsou nepřetržité. Uzavírá, že je-li soudcům vyplácena víceúčelová paušální náhrada výd