21 Cdo 292/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 292/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 3. 2019 Spisová značka:21 Cdo 292/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.292.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Uznání dluhu Promlčení Lhůty Dotčené předpisy:§ 3036 o. z. § 2054 odst. 2 o. z. § 639 o. z. § 100 odst. 2 obč. zák. § 110 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 292/2018-120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně I. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vídeňská č. 188/119d, proti žalovanému P. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 182/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2017, č. j. 20 Co 182/2017-95, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6. 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Barbory Sedlákové, advokátky se sídlem v Brně, Vídeňská č. 188/119d.  Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 28. 7. 2016 domáhala, aby bylo určeno, že „zástavní právo zřízené na pozemku st. par. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. XY rodinná rekreace a pozemku par. č. XY zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 19. 2. 2013, tu není“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 19. 2. 2013 byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem za účelem zajištění pohledávky ve výši 2.400.000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o půjčce z téhož dne, že zajištěná pohledávka byla splatná do 30. 4. 2013, že žalovaný své právo u soudu neuplatnil, a že promlčecí lhůta k uplatnění zajištěné pohledávky tak uplynula dne 1. 5. 2016 a tímto dnem se též promlčelo zástavní právo. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 3. 2017, č. j. 15 C 182/2016-62, žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši 31.578,37 Kč, „k rukám jejího právního zástupce“. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a její manžel pan L. D. coby zástavci na straně jedné a žalovaný coby zástavní věřitel na straně druhé uzavřeli dne 19. 2. 2013 smlouvu o zřízení zástavního práva k pozemkům st. par. č. XY zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. XY rodinná rekreace a pozemku par. č. XY, zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY. Zástavní právo bylo zřízeno k zajištění pohledávky žalovaného podle smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky zástavní smlouvy dne 19. 2. 2013 s tím, že zajištěná pohledávka byla splatná ke dni 30. 4. 2013. Zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 20. 2. 2013. Dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.] na požadovaném určení (vycházeje z názoru, ke kterému dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009) a zabýval se dále promlčením „předmětného“ zástavního práva. Vycházeje z ustanovení § 101 obč. zák. a zjištění o splatnosti zajišťované půjčky dovodil, že „zástavní právo mohlo být poprvé uplatněno dne 1. 5. 2013“. Neuznal námitku žalovaného, že došlo k „přetržení této promlčecí doby“, neboť podle žalovaného mělo jednak dojít k uznání dluhu oběma dlužníky přímo ve smlouvě o půjčce a jednak mělo „dojít k uznání dle § 2054 odst. 2 o. z. tím, že žalobkyně na dluh dne 18. 11. 2015 částečně plnila“. K prve uvedenému důvodu vyhodnotil sporné ujednání ve smlouvě o půjčce ze dne 19. 2. 2013 tak, že z tohoto ujednání plyne, že „…již před uzavřením této smlouvy o půjčce měl žalovaný vůči žalobkyni a jejímu manželovi existující pohledávku založenou na tom, že jim půjčil peníze v celkové výši 2.400.000 Kč. O této pohledávce se pak… deklaruje, že je nepromlčená a mezi účastníky smlouvy nesporná. Peněžní prostředky měly být podle nového závazkového smluvního vztahu založeného touto smlouvou vráceny do 30. 4. 2013. Dluh odpovídající této nové pohledávce …uznán nebyl a ani (nedošlo k uznání práva)…“. Dále soud prvního stupně vyloučil i možnost aplikace „ustanovení § 2054 odst. 2 o. z.“. Dovodil, že „právní poměr ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 2. 2013 se na základě § 3028 odst. 3 o. z. řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem… Zároveň platí, že uznáním dluhu není založen nový právní poměr, ale je utvrzen poměr již existující. Uznání dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené před 31. 12. 2013 se proto i v případě, že je učiněno až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., bude řídit zákonem č. 40/1964 Sb. … a ten možnost uznat dluh částečným plněním nezná…“. Pokračoval, že „...zákonodárce před 1. 1. 2014 vycházel v případě občanskoprávních vztahů z východiska potřeby zvýšené ochrany jejich účastníků. Proto možnost uznat dluh částečným plněním, která je spojena s vyšším rizikem pro dlužníka, do úpravy zák. č. 40/1964 Sb. nepřevzal…“ a „… bylo by v rozporu s principem legitimního očekávání a ochrany nabytých práv, pokud by dlužník byl o tuto občanskoprávní ochranu po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. připraven a kdy by částečné plnění na jeho závazky vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. bylo náhle způsobilé významným způsobem oslabit jeho právní postavení vůči věřiteli…“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č. j. 20 Co 182/2017-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši 9.988,55 Kč, „k rukám advokátky žalobkyně“. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zcela přisvědčil i jeho právním závěrům a uvedl, že „…pro stručnost zcela odkazuje i na odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož zřetelně plyne, proč bylo v žalobě vyhověno…“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Důvod pro podání dovolání spatřoval v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem, s tím, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to otázky „zda částečné plnění věřiteli po 1. 1. 2014 z titulu smlouvy o půjčce uzavřené do 31. 12. 2013 má účinky uznání dluhu, a tedy mj. účinky přetržení promlčecí doby“. Vytýká dále odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, neboť v rozporu s ustálenou judikaturou vůbec nereagoval na námitky, jimiž byla v odvolání oproti řízení před soudem prvního stupně argumentace rozšířena a nijak se s nimi nevypořádal. Namítá též nesprávné právní posouzení otázky zániku zástavního práva z důvodu promlčení. „Je sice seznámen s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2158/2009“, avšak má za to, že s „ohledem na změny v občanském a katastrálním právu již toto rozhodnutí neobstojí“. Poukazuje na ustanovení § 1359 a § 3073 věta druhá o. z., a nově upravenou „možnost dohody podle § 1359 o. z. ve spojení s § 3073 věty druhé o. z., podle níž si mohou strany zástavněprávního vztahu domluvit i způsob zpeněžení zástavy věřitelem z volné ruky či jiným vhodným způsobem, a to i tehdy, vzniklo-li zástavní právo dle zákona č. 40/1964 Sb.“, jakož i na ustanovení § 11 písm. d) katastrálního zákona a dovozuje, že „žalobní petit měl správně znít na určení promlčení zástavního práva“. Podle takového rozsudku by potom žalobkyně měla možnost vložit do katastru nemovitostí promlčení zástavního práva, na jiném určení tak nemůže být dán naléhavý právní zájem. Za nesprávné hlavně považuje posouzení otázky, zda částečné plnění věřiteli po 1. 1. 2014 z titulu smlouvy o půjčce uzavřené do 31. 12. 2013 má účinky uznání dluhu, a tedy mj. účinky přetržení promlčecí doby, a dovozuje, že ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nedopadá na případy uznání dluhu, neboť „uznání dluhu je samostatné právní jednání, jehož platnost není závislá na existenci uznávaného dluhu“, a odkazuje na závěry učiněné v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2981/2014, a ze dne 9. 2. 2014, sp. zn. 32 Odo 543/2014. Ve světle těchto rozhodnutí, dále rozvádí, že „právní názor, podle něhož je uznání dluhu platné tehdy, neexistuje-li uznávaný dluh a právní názor,