21 Cdo 2960/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2960/2024-427 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. Š., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Baťkovo náměstí č. 552/2, proti žalované Univerzitě Karlově se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh č. 560/5, IČO 00216208, zastoupené JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády č. 300/22, o náhradu škody, náhradu nemajetkové újmy a poskytnutí zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 62/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2024, č. j. 30 Co 372/2023-390, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. července 2023, č. j. 21 C 62/2019-280, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 24. 5. 2019 (v průběhu řízení opravenou, doplněnou a se souhlasem soudu rozšířenou) se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 161 559 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 11. 5. 2019 do zaplacení, aby žalovaná v elektronickém oběžníku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové publikovala omluvu („Omlouváme se tímto P. Š., za to, že mu byla opakovaně prodlužována pracovní smlouva na dobu určitou v celkovém trvání 27 let a 1 měsíc a za to, že byl nucen po 25 letech v zaměstnání znovu absolvovat výběrové řízení. Omlouváme se mu dále za to, že byl ve srovnání s ostatními kolegy na srovnatelné pozici finančně podhodnocován. Omlouváme se mu za to, že jsme patřičně nereagovali na nepravdivé obvinění jeho osoby na schůzi Ústavu lékařské biochemie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, konané dne 5. 11. 2017, z podání stížnosti ohledně pracovní doby na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Omlouváme se mu také za to, že byl nucen pracovat v nepřátelském pracovním prostředí.“) a aby žalovaná zaplatila žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 11. 5. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 1991 uzavřené na dobu určitou do 31. 8. 2001 pracoval u žalované jako odborný asistent. Sjednaná doba pracovního poměru byla postupně uzavřenými dodatky prodlužovaná, naposledy do 30. 9. 2018, kdy pracovní poměr žalobce uplynutím doby zanikl. Před posledním prodloužením pracovního poměru, k němuž došlo dodatkem ze dne 30. 8. 2016, musel žalobce absolvovat „ponižující“ výběrové řízení, i když jeho mladší kolegyně R. K. výběrové řízení v obdobné situaci absolvovat nemusela. V uvedeném jednání žalované proto spatřuje diskriminaci své osoby z důvodu věku a zdravotního stavu („nefunkční levé oko“ a „trvalá depresivní porucha“). Nepřátelské chování nadřízené M. Ř., vůči jeho osobě se též projevovalo prováděním hloubkové a důsledné hospitační činnosti, finančním znevýhodňováním (přiznáváním nižších odměn oproti srovnatelným zaměstnancům, odebráním osobních příplatků), nepravdivým nařčením na schůzi ústavu, že „stížností předloženou MPSV“ žalobce „ohrozil vědeckou práci na fakultě“, přemístěním starých přístrojů do laboratoře, kde žalobce pracoval, bez jeho souhlasu nebo „vyloučením z komunikace“ a ukládáním „nesmyslných pracovních úkolů“. Žalobce dosahoval výrazně nižší průměrné mzdy než jeho ostatní (mladší a zdravotně nepostižení) kolegové na pozici odborný asistent a domáhá se proto toho, aby mu žalovaná tento rozdíl za dobu od dubna 2016 do září 2018 nahradila. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 21 C 62/2019-172, žalované uložil povinnost publikovat v elektronickém oběžníku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové text ve znění: „Omlouváme se tímto P. Š., za to, že byl nucen po 25 letech zaměstnání znovu absolvovat výběrové řízení. Omlouváme se dále za to, že byl ve srovnání s ostatními kolegy na srovnatelné pozici finančně podhodnocován.“ (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna tamtéž publikovat text ve znění: „Omlouváme se za to, že jsme patřičně nereagovali na nepravdivé obvinění jeho osoby na schůzi Ústavu lékařské biochemie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, konané dne 5. 11. 2017, z podání stížnosti ohledně pracovní doby na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Omlouváme se mu také za to, že byl nucen pracovat v nepřátelském pracovním prostředí.“ (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 5. 2019 do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 180 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 11. 5. 2019 do zaplacení (výrok IV) a rozhodl, že „základ nároku žalobce na náhradu škody z titulu mzdových nároků žalobce za dobu od dubna 2016 až do září 2018 je dán“ (výrok V). 3. Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Co 342/2022-225, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I o povinnosti publikovat omluvu: „Omlouváme se dále za to, že byl ve srovnání s ostatními kolegy na srovnatelné pozici finančně podhodnocován“, jakož i ve výroku V zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení a ve zbývající části výroku I a ve výrocích II, III a IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud odůvodnil tím, že ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody a uveřejnění omluvy, že žalobce byl ve srovnání s ostatními kolegy na srovnatelné pozici finančně podhodnocován, „dosud nebylo v řízení dostatečně tvrzeno a dokazováno, aby bylo možno učinit závěr, že v rozhodném období (duben 2016 – září 2018) bylo s žalobcem ve vztahu k odměňování nerovně zacházeno (že byl finančně podhodnocován), resp. že toto nerovné zacházení bylo motivováno některým z diskriminačních důvodů“. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozsudkem ze dne 27. 7. 2023, č. j. 21 C 62/2019 -280, zamítl žalobu na zaplacení 161 559 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 161 559 Kč od 11. 5. 2019 do zaplacení (výrok I) a na uložení povinnosti žalované publikovat v elektronickém oběžníku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové text následujícího znění: „Omlouváme se dále za to, že žalobce byl ve srovnání s ostatními kolegy na srovnatelné pozici finančně podhodnocován.“ (výrok II), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 34 819,16 Kč (výrok III). 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č.j. 30 Co 372/2023-390, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II), a žalované nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dospěl k závěru, že žalobce, přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu poskytnuté mu soudem prvního stupně, nedostál povinnosti tvrzení o skutečnostech, z nichž vyplývá, že při jeho odměňování došlo k nerovnému zacházení (žalobce o těchto skutečnostech neunesl břemeno tvrzení). Žalobce měl „tvrdit u každého jednotlivého komparátora konkrétně jakou činnost pro žalovanou v rozhodném období prováděl (výuka v českém jazyce, výuka v anglickém jazyce, publikační činnost, školitelství, účast na grantových programech a další) a že se tedy skutečně jednalo o zaměstnance srovnatelného s žalobcem (ve smyslu shora uvedeného; tvrzení žalobce, že označení zaměstnanci Ústavu měli v principu stejné pracovní povinnosti, tedy hlavně výuku studentů v češtině a účast na vědeckém výzkumu, není dostačující) a že tento srovnatelný zaměstnanec za stejnou práci, jakou prováděl, žalobce pro žalovanou, dostával v rozhodném období skutečně vyšší mzdu (základní mzda včetně osobních příplatků a odměn)“. Za nedostatečné odvolací soud považuje tvrzení, jehož podstatou je žalobcem „zvolený mechanismus přepočtu odměn ‚údajně‘ srovnatelných zaměstnanců dle odpracovaných hodin ve srovnání s žalobcem, jejich zprůměrování a následné stanovení rozdílu mezi těmito průměrnými odměnami a odměnami, které obdržel žalobce“. Pro neunesení břemene tvrzení žalobcem proto soud prvního stupně správně žalobu zamítl. Požadoval-li žalobce v odvolání, aby mu byla přiznána náhrada škody ve výši 320 188 Kč, poukázal odvolací soud, že rozšíření žaloby na tuto částku soud prvního stupně u jednání 27. 7. 2023 nepřipustil a že v takovém případě nelze změnu žaloby uplatnit znovu, ledaže by se změnily předpoklady, za nichž soud o změně žaloby původně rozhodoval. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým tento rozsudek napadl ve výroku I. Vymezuje tři ot