21 Cdo 2981/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2981/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2981/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2981.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2981/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po MUDr. J. G., zemřelém, za účasti M. A. R. – G., o žalobě pro zmatečnost podané Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 6979111, Územním pracovištěm v Hlavním městě Praze, Rašínovo nábřeží č. 42, proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. března 2005 č.j. 36 D 258/2004-92, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 213/2008, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2010 č.j. 10 Co 418/2009-47, takto: I. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 7.3.2005 č.j. 36 D 258/2004-92 v řízení o dědictví po MUDr. J. G. určil obvyklou cenu majetku zůstavitele a pozůstalé manželky S. G., co z toho majetku náleží do dědictví a co pozůstalé manželce, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele ke dni smrti zůstavitele částkou 1.504.075,625 Kč, výši dluhů částkou 0,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 1.504.075,625 Kč a potvrdil, že veškerý majetek dědictví (zůstatek vkladu na účtu ve výši 4.075,625 Kč a nemovitosti – „dům č.p. 1455 postavený na pozemku parc. č. 3299 a pozemek parc. č. 3299, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno v katastrálním území T., obec T., na listu vlastnictví č. 6830 u Katastrálního úřadu pro Ú. k., katastrálního pracoviště T., s veškerým zákonným příslušenstvím a součástmi“ v hodnotě 1.500.000,- Kč) nabývá syn zůstavitele M. A. R. – G. Proti tomuto usnesení Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala u Okresního soudu v Teplicích dne 28. 7. 2008 žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dědictví po MUDr. J. G. již dříve projednával ve Spolkové republice Německo Obvodní soud v Pasově, manželka a potomci zůstavitele dědictví odmítli a „dědicem zůstavitele ze zákona“ se stal „bavorský stát“, že napadeným usnesením zůstavitelův majetek zdědil jeho syn M. A. R. – G., když stát nebyl přibrán za účastníka řízení, a posléze dědictví po zůstaviteli nabyl podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2007, č.j. 2 D 701/2002-67a, stát. Protože dědické řízení u Okresního soudu v Teplicích bylo zahájeno v době, kdy „identické dědické řízení probíhalo již dva roky u Obvodního soudu pro Prahu 2“, a protože „není možné, aby po jednom zůstaviteli probíhala v České republice dvě dědická řízení u různých soudů, s rozdílným okruhem účastníků a aby ten, kdo v jednom státě dědictví odmítl, jej v jiném státě přijal“, Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, která se pokládá také za účastníka řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích, dovozuje, že napadené usnesení je postiženo zmatečnostními vadami uvedenými v ustanovení § 229 odst. 1 písm. b) a § 229 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 23. 3. 2009, č.j. 20 C 213/2008-12, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že synové zůstavitele M. G. a M. A. R. – G. svou totožnost a rodinný vztah k zůstaviteli „řádně“ doložili a že soud s nimi jako s účastníky řízení jednal, neboť měl „důvodně“ za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Protože Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla účastníkem dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích, když se jím podle ustanovení § 175b o.s.ř. ani stát „nemohla“, byla žaloba pro zmatečnost podána neoprávněnou osobou. K odvolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.1.2010 č.j. 10 Co 418/2009-47 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla účastníkem dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 36 D 258/2004 a že M. A. R. – G., který byl účastníkem tohoto řízení, dědictví neodmítl; skutečnost, že stát byl účastníkem řízení o dědictví u Obvodního soudu pro Prahu 2 „nezakládá fikci, že je v postavení opomenutého účastníka řízení v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích“. V souzené věci Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla oprávněna podat žalobu pro zmatečnost „ani podle § 231 a § 35a o.s.ř.“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Dovozuje, že není možné, aby „v jednom státě probíhala dvě dědická řízení po stejném zůstaviteli projednávající tentýž majetek, navíc s různým okruhem účastníků“, neboť výsledek dědického řízení by nepředstavoval pro účastníky „žádnou právní jistotu“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.]; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s