21 Cdo 3004/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3004/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2022 Spisová značka:21 Cdo 3004/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.3004.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo soudcovské Zastavení exekuce Žaloba vylučovací (excindační) Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 103 o. s. ř. § 159a odst. 4 o. s. ř. § 267 o. s. ř. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 338b odst. 1 o. s. ř. § 338e odst. 2 o. s. ř. § 338d odst. 2 o. s. ř. § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb. § 55 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3004/2021-190 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného F. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Kocourkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Svaté Anežky České č. 32, proti povinnému V. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Široká č. 294, pro 326 234 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 EXE 2/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. května 2021, č. j. 27 Co 75/2021-159, takto: I. Dovolání oprávněného směřující proti usnesení krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá; v dalším se dovolání zamítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 167,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Plavce, advokáta se sídlem v Chrudimi, Široká č. 294. Odůvodnění: 1. Oprávněný se svým návrhem podaným dne 22. 1. 2018 domáhal nařízení exekuce k vymožení povinnosti podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2017, č. j. 27 Co 305/2017-80, jímž byl nařízen soudní prodej zástavy (bytových jednotek č. XY a č. XY vymezených v budově č. p. XY, která je součástí pozemku p. č. st. XY, a podílů ve výši 3704/44808 a 4829/44808 na společných částech domu a pozemku, vše v katastrálním území XY – dále jen „předmětné nemovité věci“) k uspokojení pohledávky 326 234 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 326 234 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 107 335 Kč a nákladů odvolacího řízení ve výši 24 006,40 Kč za J. K., jakož i k uspokojení nákladů řízení o zřízení soudcovského zástavního práva a řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Soudcovské zástavní právo bylo k zajištění těchto pohledávek zřízeno ke dni 12. 7. 2016 v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 E 9/2016. 2. Okresním soudem v Chrudimi byl dne 7. 2. 2018 pověřen vedením exekuce soudní exekutor Mgr. Petr Jaroš se sídlem exekutorského úřadu v Chrudimi, jenž následně předložil exekučnímu soudu návrh povinného na zastavení exekuce. 3. Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 20. 11. 2020, č. j. 5 EXE 2/2018-128, exekuci zastavil (výrok I), rozhodl o povinnosti oprávněného uhradit povinnému náklady řízení ve výši 18 549 Kč (výrok II) a soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 6 655 Kč (výrok III). 4. K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 27 Co 75/2021-159, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a uložil oprávněnému povinnost nahradit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 12 366,20 Kč (výrok II usnesení odvolacího soudu). Zdůraznil, že právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo zástavní právo. Povinný proto správně využil návrhu na zastavení exekuce coby účinné obrany proti provedení exekuce, neboť mu nenáležela procesní obrana vyloučením postižených nemovitých věcí z exekuce, jež se týká třetích osob, odlišných od účastníků exekučního řízení. V rámci této obrany zůstalo povinnému zachováno vše, co nemohl uplatnit v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Ačkoliv byly splněny předpoklady pro zřízení soudcovského zástavního práva ke dni 12. 7. 2016, účinky vkladu vlastnického práva povinného k exekucí postiženým nemovitostem nastaly „v době před zahájením tohoto řízení, tj. dne 22. 6. 2016“. Toto vlastnické právo povinného k nemovitostem představuje právo nepřipouštějící exekuci prodejem zástavy. Námitku věci pravomocně rozhodnuté neshledal odvolací soud důvodnou, neboť v řízení o excindační žalobě šlo o jinou (nepřípadnou) procesní obranu. 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, směřující proti oběma jeho výrokům. První dovolací důvod spatřuje v tom, že odvolací soud pominul rozhodovací praxi dovolacího soudu v otázce samotného charakteru smluvního převodu vlastnictví k nemovitostem, který je dvoufázový, a rozlišuje se právní důvod a právní způsob nabytí vlastnického práva. V druhém dovolacím důvodu oprávněný namítá, že povinný se může domáhat toliko vyloučení postižených nemovitých věcí z exekuce, a teprve kdyby byl v tomto řízení úspěšný, došlo by k zastavení exekuce; povinný excindační žalobu podal, ale byl s ní neúspěšný. Podle dovolatele tak odvolací soud nerespektoval právní názor vyjádřený v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3747/2011, a ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5160/2017. Rozpor s druhým z uvedených usnesení vidí dovolatel i tom, že odvolací soud neshledal důvodnou námitku překážky věci pravomocně rozhodnuté, kterou představovalo pravomocné zamítnutí návrhu na vyloučení věcí z exekuce ve vztahu k návrhu na zastavení exekuce. Nakonec dovolatel namítá, že „v daném exekučním řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, v důsledku kterých by po vydání rozhodnutí, které je podkladem pro nařízení exekuce, mělo či mohlo zaniknout právo tímto rozhodnutím přiznané.“ Oprávněný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby napadené usnesení změnil tak, že návrh na zastavení exekuce bude zamítnut. 6. Povinný navrhl zamítnutí dovolání oprávněného. Oprávněný podle jeho názoru chybně dovozuje, že jedinou obranou povinného by v posuzovaném případě měla být žaloba o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. O takové žalobě již bylo rozhodnuto se závěrem, že správným způsobem obrany povinného je návrh na zastavení exekuce, nikoliv vylučovací žaloba. Argumentuje-li oprávněný, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu je možno aplikovat pouze pro odstranění zjevné nespravedlnosti, pak právě o takový případ se v posuzované věci jedná, neboť povinný uzavřel kupní smlouvu na nezatížené nemovitosti, přičemž ke zřízení zástavního práva došlo až po uzavření smlouvy a po podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání oprávněného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10. V části, v níž dovolání směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání oprávněného přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného v uvedené části podle ustanovení § 243