21 Cdo 305/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 305/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2008 Spisová značka:21 Cdo 305/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.305.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 482 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 482 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 175q odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 305/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. Š., o určení neplatnosti dohody o vypořádání dědictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 105/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2007, č.j. 18 Co 48/2007-42, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 21. listopadu 2006, č.j. 24 C 105/2006-28, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno - venkov k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 14.2.2006 se žalobkyně domáhala určení, že „dědická dohoda ze dne 11.12.1980 č.j. bývalého Státního notářství 5 D 114/80-21 č.l. 21-22, podle které pozůstalá dcera M. K. v pozůstalosti obdrží nemovitost, parcela č. 1002/2 - zahrada o výměře 732 m2, zapsaná na LV pro k.ú. Ú. u B. a žalovaný obdrží předmětné nemovitosti, tj. v původním značení parc. č. 1002, 1003, 988 vše zapsáno v KN Ž., LV, obec i k.ú. Ú. u B. a dále parc. č. 380, 381, 382/1, 382 a id. polovinu nemovitosti na LV, rodinný dům č.p. 755, k.ú. Š., st. parc č. 131/1 a vyplatí pozůstalé manželce R. Š. částku 8.000,- Kč do 31.12.1981 je absolutně neplatná“. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 21.11.2006, č.j. 24 C 105/2006-28, řízení zastavil a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že „ze spisu bývalého Státního notářství B. sp. zn. 5C 114/80 vzal za prokázané, že rozhodnutím ze dne 11.12.1980 byla schválena dohoda dědiců, mimo jiné v tom směru, že žalobkyně z majetku dědictví obdrží do svého vlastnictví parcelu č. 1002/2 – zahrada o výměře 737 m2 v k.ú. Ú. u B. (zapsanou na LV) a že žalovaný obdrží do svého vlastnictví ideální polovinu nemovitostí zapsaných na LV v k.ú. Š. a dále do svého vlastnictví obdrží všechny nemovitosti zapsané na LV v k.ú. Ú. u B. s výjimkou parcely č. 1002/2 s tím, že žalovaný vyplatí žalobkyni částku 8.000,- Kč, a to nejpozději do 31.12.1981“; že „rozhodnutí o schválení této dědické dohody nabylo právní moci dne 11.12.1980, když všichni účastníci dědické dohody se vzdali práva odvolání“; že „dále bylo z dědického spisu prokázáno, že žalobkyně podala dne 18.12.1992 návrh na obnovu dědického řízení s odůvodněním, že jednání o uzavření dědické dohody se neúčastnila a tuto dohodu nepodepsala“; že „usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22.2.1995 byl návrh žalobkyně na obnovu řízení zamítnut a toto usnesení nabylo právní moci dne 5.9.1996“; že „v tomto případě bylo o vlastnictví předmětných nemovitostí pravomocně rozhodnuto“; že „pokud žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila, měla podat řádný nebo mimořádný opravný prostředek“; že „bylo prokázáno, že žalobkyně nepodala řádný opravný prostředek a že její mimořádný opravný prostředek (návrh na obnovu řízení) byl pravomocně zamítnut“; že „výrok rozhodnutí státního notářství je závazný vůči žalobkyni i vůči žalovanému a nelze ho dnes již nijak napadnout“; že „v této věci se tedy jedná o překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae) ve smyslu § 159a odst. 5 o.s.ř.“; že „jelikož tato základní podmínka nebyla splněna, soud řízení podle § 104 odst. o.s.ř. musel bez dalšího zastavit“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25.4.2007, č.j. 18 Co 48/2007-42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „v projednávané věci není splněna podmínka řízení spočívající v existenci zahájeného řízení o dědictví po zůstaviteli F. Š., v němž jedině se může soud zabývat platností dohody dědiců o vypořádání dědictví při rozhodování o jejím schválení či neschválení, v rámci rozhodnutí o vypořádání dědictví, kterým se toto řízení končí“; že „nedostatek této podmínky řízení, která je svou povahou podmínkou neodstranitelnou, brání, aby soud o žalobě rozhodoval“; že „proto nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí soudu, než zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř.“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvádí, že „dohodu dědiců ani protokol o schválení dědické dohody ze dne 11.12.1980 nepodepsala a učinila tak za ni jiná neznámá osoba“; že „skutečnost, že za ni někdo uzavřel dědickou dohodu se dozvěděla teprve v průběhu roku 1992 “; že „v průběhu dědického řízení, před údajným uzavřením dědické dohody, bylo mezi dědici ujednáno, že nemovitosti obdrží dědici podle toho, jak jsou fakticky užívány, z čehož dovolatelka vycházela“; že „dohoda je absolutně neplatná, neboť dovolatelka nikdy neučinila projev vůle, který by směřoval ke vzniku dědické dohody“; že „schválení dohody dědiců státním notářstvím podle § 39 odst. 2 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství nemá na právní povahu dědické dohody žádný vliv a nemůže mít za následek zhojení absolutní neplatnosti takové dohody“; že „odepřením hmotně-právního projednání žaloby soudy v podstatě připustily, že lze nabýt vlastnické právo na základě absolutně neplatného právního úkonu a upřely jí, jakožto právoplatné dědičce, její listinou zaručené právo dědit jakož i právo na ochranu jejího vlastnického práva“; že „v daném případě neobstojí argument soudu, že se jedná o věc rozsouzenou“; že „rozhodnutí bývalého státního notářství, kterým se schvaluje dohoda dědiců, nemůže tvořit překážku věci rozsouzené ve vztahu k určovací žalobě o neplatnost dědické dohody“; že „totožnost předmětu řízení předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit (NS ČR 22 Cdo 347/2005), což není daný případ“; že „naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné dohody spočívá zejména v tom, že bez soudem vyslovené neplatnosti této dohody setrvá stav, ve kterém je porušeno její právo na dědění a právo na ochranu vlastnictví“; že „pokud soud vysloví neplatnost této dohody, lze mít důvodně za to, že dědický soud zahájí ve smyslu § 175x o.s.ř. řízení o dědictví ohledně majetku zůstavitele, který byl zahrnut do této absolutně neplatné dohody“; že „bez vyslovení neplatnosti napadené dědické dohody nelze řízení dle § 175x o.s.ř. zahájit“; že „za současného stavu je tedy jí uplatněný postup jediným způsobem, jakým se může domoci svých práv“. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z obsahu spisu vyplývá, že v řízení o dědictví po F. Š., (dále též jen „zůstavitel“), byla rozhodnutími tehdejšího Státního notářství B. ze dne 11.12.1980, č.j. 5 D 114/80-22 a č.j. 5 D 114/80-22, určena obecná cena majetku zůstavitele, výše jeho dluhů a čistá hodnota dědictví; schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví po zůstaviteli a bylo potvrzeno nabytí dědictví podle schválené dědické dohody. Při posouzení dědického práva vycházelo státní notářství ze závěru, že dědici zůstavitele jsou ze zákona jeho manželka R. Š. a děti M. K. a J. Š. Návrh na obnovu řízení o dědictví po zůstaviteli podaný M. K. dne 21.12.1992 byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22.2.1995, č.j. II D 574/93-67, zamítnut; toto usnesení bylo k odvolání M. K. potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.1996, č.j. 18 Co 308/95-82. Věc projednání dědictví po zůstaviteli je třeba i v současné době posuzovat (srov. čl. III bod 10 písm.b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, § 873 obč. zák. a čl. II bod 2 zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád) podle právních předpisů, účinných ke dn