21 Cdo 3091/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3091/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2026 Spisová značka:21 Cdo 3091/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.3091.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení řízení Podmínky řízení Zastoupení povinné [ Zastoupení ] Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 3 o. s. ř. § 241b odst. 2 o. s. ř. § 104 odst. 2 o. s. ř. § 2 o. s. ř. § 6 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3091/2025-56 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Cigánkem v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. se sídlem v Dublinu 2, 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Irsko, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2024, č. j. 4 Cmo 235/2024-19, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 26/2025, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2025, č. j. 9 Cmo 124/2025-28, takto: Dovolací řízení se zastavuje. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 4. 2025, č. j. 16 C 26/2025-10, odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. 4 Cmo 235/2024-19, neboť podání povinných (ohledně předmětných žalob) nemá všechny zákonem předepsané náležitosti a povinní o náležitostech takové žaloby byli již mnohokrát soudem instruktivně poučeni v různých řízeních. Tyto žaloby jsou jedněmi z mnoha obsahově shodných žalob podaných povinnými, a jsou tak zřejmým projevem zneužívání práva povinnými. 2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2025, č. j. 9 Cmo 124/2025-28, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání (zároveň též žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení). 4. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem [§ 241 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]; to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4 o. s. ř.). 5. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by byli povinní jako dovolatelé právně zastoupeni, a neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že mají sami právnické vzdělání. Nesplnili tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. 6. Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. například usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k dovolatelům např. usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2619/2023, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022, ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2334/2023, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2180/2024, ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2294/2024, nebo ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3008/2024. 7. Dovolatelé nebyli soudem prvního stupně vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byli opakovaně ke splnění této podmínky vyzýváni, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatelé si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být nutně známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23, nebo ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1280/24). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatelů nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo. 8. Povinní nezaplatili ani soudní poplatek za dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu. 9. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání povinných pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 10. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním opětovně vznesli námitku podjatosti soudců, a to soudců senátu 9 Cmo Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označují za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017). 11. Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18). 12. K žádosti dovolatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť má vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že záměrem takového počínání povinných je nikoli sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní postup povinných přitom nemůže podle § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany, a k takovému procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží. 13. Podáním ze dne 8. 12. 2025 dovolatelé vznesli námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Marku Cigánkovi, Mgr. Miroslavu Hromadovi, Ph.D., a JUDr. Pavlu Malému, odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. A nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podáváme objektivně důvodný podnět“. Povinnými takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Námitka podj